• Thesis

Univerzitní bar umístěný v přízemí starší budovy nedaleko kampusu. Zvenčí působí nenápadně – jednoduchý nápis nad dveřmi, pár plakátů s termíny kvízových večerů a výloha, která ukazuje jen malý kousek interiéru. Jakmile však člověk vejde dovnitř, je jasné, proč je podnik mezi studenty tak populární. Interiér je praktický, trochu neuspořádaný a od začátku dává najevo, že tady nejde o eleganci, ale o atmosféru. Stěny jsou pokryté směsicí poznámek, starých diplomových prací, útržků výzkumů a falešných diplomů, které se rozdávají během kvízů nebo jen tak, když má někdo šťastný večer. Na jednom místě visí výstřižky z vědeckých magazínů, o pár metrů dál kresby, které vypadají jako projekty z prvního ročníku. Stoly a židle jsou jednoduché, převážně dřevěné, některé už pamatují několik generací studentů. U baru stojí řada levných pivních kohoutků, podsvícené police s lahvemi a tabule s nabídkou nápojů psanou křídou. Nabídka je přímočará: pár koktejlů, několik druhů piva a několik studentsky cenově dostupných jídel.

​

Hlavním tahákem baru jsou kvízové večery. Během nich se místnost zaplní týmy studentů, kteří sedí u stolků posetých papíry, učebnicemi a prázdnými sklenicemi. Moderátor stojí na malém vyvýšeném stupínku u zadní stěny, odkud postupně pokládá otázky – literární, vědecké, historické, někdy i zcela absurdní. Atmosféra je soutěživá, ale nikdo to nebere příliš vážně; jde spíš o zábavu a možnost se na chvíli odreagovat. Když není kvíz, Thesis funguje jako klasický univerzitní podnik. Lidé tu studují, diskutují nad projekty, nebo jen sedí v koutě s drinkem a notebookem. Místo působí domácky, otevřeně a trochu chaoticky – přesně tak, jak se od studentského baru dá čekat.

Zaměstnanci: Theodore Abbot [npc]

​

• Ctrl+Alt+Drink

Malá hospůdka schovaná v jedné z bočních uliček kampusu, ale mezi technicky zaměřenými studenty má status kultovního místa. Zvenčí vypadá nenápadně – jednoduchý nápis, několik starých počítačových desek nalepených ve výloze jako dekorace a světlo, které nikdy úplně nezhasíná. Uvnitř je prostor uspořádaný tak, aby vyhovoval lidem, kteří pracují, studují nebo prostě tráví večery s notebookem před sebou. Každý stůl má zabudované zásuvky a USB porty, některé dokonce stojánky na laptop. Bar si na tom zakládá – zákazníci tu sedí dlouho, takže technologie je základ. Nábytek je jednoduchý, dřevěný, přesto robustní, aby vydržel neustálé posouvání kabelek, batohů a technických výbav. Stěny jsou pokryté starými klávesnicemi, vysloužilými grafickými kartami, počítačovými deskami a vintage hardwarem, který působí spíš jako muzeum domácích počítačů než dekorace. Na jedné stěně je stará CRT televize s připojenou retro konzolí, kde si hosté můžou během čekání zahrát pár kol.

​

Nabídka nápojů je tematická. Drinkům se tu říká podle programovacích jazyků a technologií – Python Sour, Ruby Spritz, C++ on the Rocks, Javaslinger nebo Debugger Shot. Na čepu bývají levná piva, ale i pár speciálů pojmenovaných po kultovních algoritmech nebo vývojářských memech. Obsluha je většinou tvořená lidmi, kteří sami studují technické obory, takže málokdo se podiví, když hosté začnou uprostřed večera řešit serverový problém nebo se dohadovat o syntaxi. Atmosféra je klidná, zaměřená na práci i zábavu. Některé večery jsou tiché, plné lidí ponořených do monitorů; jindy se bar rozechvěje hlasitými diskuzemi po vyhlášení výsledků místního hackathonu. Hospoda pořádá i tematické akce – rychlé mini-workshopy, večery retro her, LAN party nebo soutěže v debugování na čas.

Zaměstnanci: -

​

• Rag & Bone

Second-hand obchod, který působí spíš jako náhodně poskládaný sklad než jako klasický butik. Zvenčí má velkou výlohu plnou nesourodých figurín oblečených tak, že není jasné, zda jde o módní nadsázku, nebo jen o to, co zrovna zbylo v regálu. Cedule nad vstupem je stará, lehce oprýskaná, ale všichni na University District vědí, že právě to je součást jeho kouzla. Uvnitř se člověk rychle zorientuje v jednom: nic tady není podle kategorií. Krabice s bundami, které je potřeba fyzicky prohrabat, aby se našel skvost. Hromady bot na zemi, od retro tenisek až po staré kožené boty, co vypadají jako rekvizita do filmu. Regály se starými kožichy a kabáty, které visí tak těsně u sebe, že připomínají improvizovanou kulisu pro zimní scénu. Uličky jsou úzké, občas se musí projít bokem, protože mezi stojany zkrátka není místo.

​

Osvětlení je žluté a mírně tlumené, což dává celému prostoru lehce zastřený vibe, ale zároveň pomáhá zamaskovat, že některé kusy mají lepší časy dávno za sebou. Pokladna stojí u malého pultu obsypaného šperky, pásky a doplňky, které sem zákazníci odkládají, když si to na poslední chvíli rozmyslí. Co Rag & Bone dělá výjimečným, je univerzitní publikum, které z něj vytváří místo plné příběhů. Studenti tu hledají levné outfity, části kostýmů na tematické večírky, nebo kusy, které lze snadno upravit pro vlastní projekty. Každý kus má šanci stát se „tím pravým“ – stačí mít trpělivost a chuť přehrabovat se v textiliích. Prostor je přeplněný, chaotický a trochu zaprášený, ale právě díky tomu působí autenticky a hravě. Rag & Bone není jen obchod; je to malý labyrint, kde lze ztratit hodinu ani nevíte jak.

Zaměstnanci: Dawn Linderon

​

• Willow Books

Rodinné knihkupectví schované mezi kavárnami a levnými bistry. Zvenčí působí nenápadně – čerstvě natřená výloha, pár rostlin na parapetu a ručně psaná tabule s denní nabídkou kávy. Dveře cinknou, jakmile se otevřou, a už od prahu je jasné, že tohle není řetězec ani žádný velký obchod. Uvnitř panuje klid, který v téhle čtvrti není úplně běžný. Regály jsou z masivu, starší, ale udržované, a sahají téměř ke stropu. Prostor není velký, a tak jsou knihy rozmístěné i na menších policích uprostřed místnosti – vždycky uspořádané podle logiky majitelů, nikoliv podle algoritmů či komerčních doporučení. V rohu stojí malý stolek s konvicí na filtrovanou kávu s pár keramickými hrnky, které zákazníci používají, než si sednou do jednoho z dvou křesílek poblíž okna.

​

Atmosféra je domácká. Majitelé znají štamgasty jménem a pamatují si, co četli naposledy, takže doporučení jsou tu osobní – někdy podle nálady, jindy podle témat, o nichž se člověk zmíní mimochodem. Často se tu vede tichý rozhovor o knihách, překladech nebo o tom, jaký titul si vzít na zkouškové období, když hlava potřebuje něco jiného než učebnice. Willow Books funguje také jako útočiště před hlukem kolejí a kampusu. Studenti sem chodí číst, učit se v koutku, dopisovat eseje nebo se na chvíli schovat před ruchem ulice. V zadní části je malý prostor s pracovním stolem, pár židlemi a zásuvkami, který je vyhrazený lidem, kteří si potřebují udělat klid na práci. Knihkupectví působí bez ambicí být trendy nebo minimalistické.

Zaměstnanci: Ryan Addams

​

• Second Chapter​

Antikvariát umístěný v přízemí starší budovy pár bloků od kampusu. Zvenčí působí nenápadně – výloha je částečně zakrytá starými plakáty, za nimiž se rýsují siluety knih vyskládaných až ke sklu. Cedule nad dveřmi je jednoduchá, dřevěná, s vybledlými písmeny, které dávají znát, že podnik tu stojí dlouho a měnit se nepotřebuje. Uvnitř je funkční, přeplněný prostor. Regály jsou vysoké, úzké a plné knih různých velikostí, ani ne tak srovnaných jako naskládaných, aby se vůbec vešly. Některé police jsou viditelně starší, jiným praská lak, ale všechny drží těžký obsah, který se neustále mění. Uličky mezi nimi jsou tak úzké, že se kolem dalších zákazníků občas musí projít bokem. V přední části stojí dlouhý dřevěný pult, na kterém se kupí hromádky nově vykoupených knih. Za pultem je stará registrační pokladna, pár krabic se slevami a stůl, kde majitel třídí zboží. Osvětlení je teplé, žárovkové, a vytváří dojem, že je tu vždycky lehce přítmí – ne kvůli atmosféře, ale protože na víc světel už prostě není místo. Knihy jsou tu směsící všeho: učebnice s poznámkami na okrajích, svazky poezie se zažloutlými stránkami, biografie, které někdo odložil po jednom přečtení, i staré romány, jejichž obaly se rozpadávají v rukou. Občas se mezi stránkami najde lisovaný květ, fotka, lístek na koncert nebo drobný vzkaz – věci, které původní majitel zapomněl, a které dotvářejí specifický charakter obchodu.

​

Obchod přitahuje různé návštěvníky. Studenti sem chodí pro levnější učebnice nebo starší vydání, která jim v knihovnách chybí. Sběratelé doufají v náhodný objev – čas od času se tu opravdu objeví rarita, kterou by člověk jinak hledal v aukcích, ne v antikvariátu pár metrů od kolejí. Místní se sem zastaví pro knihu do deštivého večera nebo jen proto, že mají rádi starý papír a klid, který tu panuje. Majitel má pověst člověka, který svůj obchod zná do posledního regálu. Umí poradit podle jména autora i podle nejasného popisu typu „taková ta modrá, co jsme četli v prváku“. Často přidá i krátkou historku o tom, odkud kniha přišla nebo kdo ji nosil k výkupu.

Zaměstnanci: Walter "Walt" Humphrey [npc]

​

• Late Night Latte

Kavárna, která působí víc jako rozšířená studovna než klasický podnik. Zvenčí má velká okna, ze kterých je vidět přímo na hlavní prostor plný lidí s notebooky a hrnky kávy. Cedule nad dveřmi je jednoduchá, neonová, a svítí až do brzkých ranních hodin – podnik má totiž otevřeno téměř nonstop. Vnitřku dominuje několik dlouhých komunitních stolů, kde vedle sebe pracují studenti, doktorandi i vyučující. Uprostřed stolů jsou pravidelně umístěné zásuvky a prodlužovačky, protože tady se počítá s tím, že lidé stráví celé hodiny psaním seminárek nebo přípravou prezentací. Po obvodu místnosti stojí menší stolky pro ty, kdo potřebují trochu soukromí, a u okna jsou dvě pohodlná křesla, která bývají obsazená prakticky pořád. Stěny jsou pokryté plakáty z univerzitních akcí – od přednášek přes koncerty až po pozvánky na vědecké soutěže a studentské volby. Mezi nimi visí nástěnka, na kterou lidé připevňují poznámky o spolubydlení, tutorství, výměně knih i nabídky projektů. Nábytek je jednoduchý, dřevěný, ale funkční, a postupně nese drobné známky používání – škrábance od batohů, otlačené hrany, fleky od kávy, které už nikdo neřeší.

​

Bar stojí v zadní části. Baristé tu mají pověst lidí, kteří znají každého jménem, často i jeho obvyklou objednávku. Na pultu stojí několik typů filtrů, velký kávovar, vitrína s jednoduchými zákusky a police s hrnky, které se prodávají podle dostupnosti. Káva je silná a servíruje se rychle, protože podnik je prakticky pořád plný. Hudba je puštěná tiše a většina zvuků jsou údery do klávesnic, listování skripty a občasné povzdechy nad seminárními pracemi. Wi-fi je spolehlivá, což je jedna z hlavních výhod, díky kterým se podnik stal neoficiálním centrem studentského života.

Zaměstnanci: -

​

• SpinCycle Records

Menší hudební obchod kousek od kampusu, který působí jako kombinace podkrovního studia, obýváku hudebního nadšence a malé galerie. Zvenčí je výloha pokrytá plakáty lokálních kapel a rukou psanými oznámeními o nadcházejících koncertech. Nad dveřmi visí nápis z kovových písmen, který v noci svítí jemným narudlým světlem. Uvnitř je prostor rozdělený přirozeně, tak jak se roky postupně zaplňoval. Stěny jsou kompletně obložené obaly vinylů – nejen podle žánru, ale i podle tematických nálad jako „Rainy Day“, „Rebel Heart“, „Study Mode“ nebo „Homesick“. Díky tomu si každý rychle najde sekci, která odpovídá tomu, co aktuálně potřebuje. Uprostřed místnosti stojí dlouhé nízké regály, kde jsou desky řazené klasicky podle abecedy; na vrchu leží nejnovější limitky a raritní kusy v plastových obalech.

​

Podlaha je dřevěná, místy trochu poškrábaná od neustálého přemisťování beden s deskami. Osvětlení tvoří směs lamp, světelných řetězů a několika malých LED panelů u stěn, takže prostor působí teple a útulně, ale není přetížený efekty. Za pultem stojí starší mixážní pult a gramofon – zaměstnanci střídají desky podle toho, kdo je zrovna na směně, takže hudba se tu mění několikrát denně. V zadní části je malý koutek s gaučem, pár stoličkami a stěnou polepenou podpisy kapel, které tu hrály. Právě tady probíhají akustické minikoncerty – nevejde se sem mnoho lidí, ale to jen umocňuje atmosféru. Kapely z univerzity tu testují nové skladby, vystupují tu sólisté, a občas dorazí i někdo známější, když chce zahrát bez publicity. Se SpinCycle tvoří jeden celek i malé nahrávací studio Indigo Sound, které je přístupné dveřmi na boku prodejny. Studio má jednoduchou, ale funkční výbavu: zvukotěsnou místnost, základní mikrofony, mixážní hardware a software pro začínající hudebníky. Rezervace se zapisují na tabuli u vchodu; kapely a studenti si sem chodí nahrát demo, podcast, nebo jen experimentovat se zvukem.

Zaměstnanci: -

​

• HoloByte Arcade

Moderní studentská herna, která kombinuje retro atmosféru starých automatů s nejnovějšími technologiemi. Zvenčí je to nenápadná budova s velkým neonovým logem nad dveřmi, ale jakmile člověk vstoupí dovnitř, rázem se ocitne v prostoru plném zvuků, světel a herního chaosu. Interiér je rozdělený do několika sekcí. Hned u vstupu stojí řada klasických arkádových automatů – Pac-Man, Street Fighter, pinballové stoly – zvukově oddělené jen částečně, takže se tu mísí cinkání, pípání a intermitentní výkřiky vítězství. O pár kroků dál začíná modernější část: VR boxy, malé zatemněné kabiny se sluchátky a senzory, kde si studenti rezervují patnáctiminutové bloky na hraní. Vedle nich jsou herní stanice s konzolemi – Switch, PlayStation i starší generace pro nostalgiky.

​

Osvětlení tvoří kombinace LED panelů a neonových pásků, které dávají prostoru dynamický, lehce futuristický vzhled. Podlaha je pogumovaná, takže tlumí kroky i pohyb mezi stanicemi. Na stěnách běží projekce starých her v nekonečných smyčkách – pixelartová estetika dodává herně charakter. Uprostřed místnosti je barový pult, kde se podávají jednoduché drinky a nealko v plastových pohárech s LED podsvícením. Nabídka je zaměřená na rychlé občerstvení: energetické limonády, káva, pár snacků a několik tematických koktejlů inspirovaných populárními hrami. Kolem baru bývá největší hluk – lidé tu probírají výsledky, smějí se neúspěšným pokusům o zajištění nejvyššího skóre a čekají, až se uvolní jejich oblíbený automat. HoloByte Arcade je populární hlavně proto, že je otevřený dlouho do noci. Studenti sem chodí po přednáškách, mezi studiem nebo i těsně před ranní zkouškou, protože je to jedno z mála míst, kde se nikdo neptá, proč jsi vzhůru ve tři ráno. Atmosféra je přátelská, hlučná a neformální; i introverti se tu snadno ztratí v davu lidí, kteří přišli vypnout hlavu a zahrát si.

Zaměstnanci: Cory Foster [npc]

​

• Warden’s Steps

Dlouhé kamenné schodiště propojující dvě hlavní fakulty Washingtonovy univerzity – humanitní a sociálních věd. Přejde přes ně každý, kdo míří na přednášky, do knihovny nebo jen zkracuje cestu přes kampus. Právě díky tomu se z nich stalo místo, kde se pořád něco děje, i když se na první pohled zdá, že lidé jen posedávají na jednotlivých stupních. Schody jsou široké, lehce opotřebované a po stranách lemované nízkými zídkami. Graffiti a plakáty, které se neustále mění, vytvářejí improvizovanou nástěnku – oznámení koncertů, protestních akcí, nabídky doučování i seznam ztracených koček. Nikdo se neobtěžuje cokoliv sundávat, takže vrstvy papíru tvoří barevnou koláž, která dodává místu charakter. Na zábradlí jsou vidět rytiny a vrypy, které studenti přidávají už roky.

​

Lidé tu sedí všude, i na místech, kde by to nikoho nenapadlo – na schodech, na zídkách, mezi stromy, někdy i na okraji zábradlí. Během dne se tu mísí hluk konverzací, občasná hudba z přenosného repráku a zvuk otevíraných plechovek s energiťáky. Prostor působí živě a přirozeně neorganizovaně. Tohle místo slouží jako neformální centrum informací. Lidi se tu potkávají náhodou i záměrně. Je to ideální místo pro krátké rozhovory mezi přednáškami, rychlé domluvy projektů nebo výměnu poznámek. Zároveň je to přirozené prostředí pro věci, které mají proběhnout nenápadně – předání obálky, vzkazu nebo flash disku může zmizet v batohu během pár vteřin, aniž by to okolí zaujalo. Občas tu probíhají i dramatické scény – studenti se hádají o projektech, o vztazích nebo o tom, kdo komu ukradl místo v laboratoři. Nikdo to neřeší; Warden’s Steps jsou na to zvyklé. Místo má i jednu zvláštnost: každé úterý v poledne se tu objeví postava v kostýmu – někdy shakespearovský herec, jindy rytíř nebo duch –, která několik minut recituje úryvky z klasiky. Nikdo neví, kdo to je, jak dlouho to dělá ani proč. Studenti to berou jako samozřejmou součást lokální tradice.

​

• Washingtonova univerzita

Působí jako město ve městě – rozlehlý kampus s vlastními rytmy, hlukem i tichými kouty, kde se během jednoho dne vystřídá víc příběhů, než kolik se vejde do většiny románů. Budovy tu nejsou jednotné; starší křídla z opálených oranžových cihel stojí vedle moderních pavilonů ze skla a oceli, což vytváří kontrast, který je univerzitě úplně vlastní. Staré části kampusu mají vysoké stropy, masivní dřevěné dveře pobité železem a dlouhé chodby, na jejichž stěnách visí fotografie někdejších zakladatelů, profesorů a významných osobností, které zde studovaly. Novější budovy jsou světlejší, otevřenější, plné studoven, zásuvek a velkých tabulí, kde studenti neustále nechávají rovnice, schémata a rozpracované myšlenky.

​

Centrem dění je hlavní nádvoří – široký prostor, kde se studenti učí na trávníku, organizace rozdávají letáky a hudba z přenosných reproduktorů se míchá s hovorem lidí šinoucích mezi přednáškami. Nechybí tu ani kavárny, mezi nimiž dominuje populární hipsterská Huskies’ Mug se silnou černou kávou Exam Week Espresso; stánky s rychlým jídlem, kde se nejdelší fronta vytváří před Purple Bowl, specializující se na nudle a polévky; a univerzitní knihkupectví Pavilion Press, kde se prodávají skripta, univerzitní merch a všechno, co je potřeba k přežití semestru. Laboratoře a výzkumné pavilony jsou moderní a přísně zabezpečené; tam, kde se pracuje s technologií, biosignály nebo expertními systémy, pociťuje člověk skoro korporátní atmosféru. Naopak v budovách humanitních a uměleckých oborů vládne volnější energie – nástěnky plné plakátů, improvizovaná sezení na schodech, studenti kreslící v chodbách nebo čtoucí na oknech. Stadion a sportovní centrum jsou velké a dobře vybavené. Posilovna má několik pater, běžecké okruhy a halu na míčové sporty. Týmy univerzity mají silnou podporu, a zápasy v kampusu pravidelně zaplňují tribuny.

Zaměstnanci: Viggo Sørensen

Studenti: Nicole Foster​​