• Neon Chapel

Noční klub umístěný v budově bývalého kostela na okraji Capitol Hillu. Zvenčí si stále zachovává původní architekturu – vysoké kamenné zdi, špičatou věžičku a široké schodiště, které teď slouží jako místo pro fronty, popelníky a rychlé rozhovory mezi sety. Nad vstupem svítí jen jednoduché neonové logo ve tvaru stylizované značky kostela. Prostor uvnitř působí jako kombinace sakrální architektury a moderní klubové scény. Barevná vitrážová okna zůstala na svém místě, jen jsou nasvícená LED panely, které mění barvy podle hudby. Klenutý strop, trámy a galerie nad hlavním sálem vytvářejí specifickou akustiku – zvuk je hluboký, prostorový a během basových dropů vibruje celá budova. Hlavní stage stojí tam, kde kdysi bývala kazatelna. Je rozšířená o kovovou konstrukci, projektory, světly a malým stroboskopickým kruhem zavěšeným nad DJem. Podlaha je upravená betonová plocha s gumovou vrstvou, aby se po ní dalo tancovat celou noc. U stěn jsou rozmístěné dlouhé lavice částečně převzaté z původního mobiliáře, potažené novým materiálem. Nad nimi visí staré lampy, které byly zachovány jen jako dekorace. 

 

Bar je umístěný v boční lodi. Má industriální vzhled – kovový pult, podsvícené lahve, minimalistické menu s pár signature drinky a energetickými mixy. Přilehlé chodby slouží jako chill-out zóny, s nízkým osvětlením, sedačkami a starými dřevěnými dveřmi z původních zpovědnic, které teď fungují jako malé soukromé kabinky. Publikum je různorodé, stejně jako čtvrť. Na jednom místě potkáte tanečníky v latexu, kreativce s růžovými vlasy, studenty v džínách, postarší umělce, co sem chodí od jeho otevření, i technokraty z Downtownu, kteří sem přijdou vypnout. Hudba se mění podle večera – většinou elektronika, house, techno, občas experimentální live sety.

Zaměstnanci: Ezra Dawn

​

• Moonlit Confetti

Kabaret ukrytý v suterénu staršího cihlového domu na Capitol Hillu. Zvenčí vypadá nenápadně, ale jakmile projdete vstupem, začne vám být jasné, že tenhle podnik si zakládá na atmosféře ještě dřív, než se ocitnete u stolu. Vstup tvoří úzké schodiště, které vede pod úroveň ulice. Schody bývají poseté barevným papírem z předchozích večerů, stěny jsou vymalované tmavým odstínem a přelepené řetězy světýlek, které blikají v nepravidelném rytmu. Už tady je slyšet hudba, hlasitý smích a občasný výkřik z backstage – vstup díky tomu působí spíš jako nalezení skryté brány než jako vchod do podniku. Samotný hlavní sál je kompaktní, útulný a navržený tak, aby každý kout něco dělal. Strop je nízký, pokrytý černou látkou se zabudovanými hvězdnými světýlky, které vytvářejí efekt noční oblohy. Uprostřed stojí malé pódium, osvětlené bočními reflektory a několika pohyblivými světly, která se přizpůsobují jednotlivým číslům. Po stranách visí závěsy z peří, třpytu a průsvitných materiálů – dekorace, které se dají rychle měnit podle tématu večera. Stoly jsou nízké, kulaté, rozmístěné těsně kolem pódia, takže publikum je vždycky „v ději“. Židle se střídají – někde najdete sametová křesílka, jinde jen jednoduché barové stoličky. Bar je umístěný v zadní části a působí retro: chromované okraje, neonový nápis, zrcadlová stěna s vystavenými lahvemi. Seznam drinků se mění každý měsíc a obvykle obsahuje pár klasických koktejlů upravených do barevných, vizuálně výrazných verzí.

​

Program bývá výrazně queer a pestrý. Drag vystoupení, tanečníci, burleska, zpěváci se zastřenými hlasy zpívající šansony – každý večer je jiný, ale pořád se drží estetické linie: zábava, excentrická stylizace, trochu teatrálnosti a atmosféra, která podporuje odvahu i hraní si s identitou. Zvuk je hutný, světla měkká, a díky nízkému stropu a menší kapacitě sál působí intimněji než většina klubů. Publikum tvoří směs studentů, umělců, obyvatel Capitol Hillu a turistů, kteří přišli za zážitkem. Místo má pověst bezpečného prostoru, kde se nikdo neptá, odkud přicházíte, ale každý chce vědět, co si dnes večer dovolíte. Často se tu objeví i pravidelní návštěvníci, kteří mají vlastní „kabaretní persony“ – masky, kostýmy nebo alespoň drobný detail, kterým zapadnou do atmosféry. Vzduch bývá těžký směsí parfémů, sladkých drinků a  cigaretového kouře, který se drží v odpočinkové zóně u zadního vchodu. Obsluha se pohybuje nenápadně a s viditelným přehledem: znají sál nazpaměť, vědí, kde kdo sedí, i kdy je potřeba stáhnout hlasitost nebo přihodit nové konfety. Je to malý, promyšlený mikrovesmír, kde se hraje podle vlastních pravidel.

Zaměstnanci: Mary Marmalade [npc]​​

​

• Lantern Café

Malá, kompaktní kavárna ukrytá v boční ulici Capitol Hillu. Zvenčí působí nenápadně – dřevěné rámy oken, ručně psané menu na tabuli a pár rostlin u vstupu. Jakmile ale vejdete dovnitř, prostor vás okamžitě vtáhne svou atmosférou. Interiér je řešený tak, aby působil klidně a osobně. Každý stůl má vlastní malou lampičku s teplým světlem, díky čemuž je prostor jemně rozsvícený, aniž by byl příliš světlý. Stěny jsou lemované policemi plnými knih, starých časopisů, zápisníků a dokonce i pár deskových her, které někdo vždycky používá. Nábytek je směs dřeva a pohodlných křesílek, záměrně nesjednocený – některé židle vržou, některé jsou očividně ručně opravované. Obsluha je v zadní části. Kovový kávovar staršího typu stojí vedle keramických hrnků, které vypadají, jako by je někdo koupil na různých trzích, přestože všechny nesou logo podniku. Za barem pracuje pár stálých baristů, kteří si pamatují nejen jména štamgastů, ale často i jejich obvyklou objednávku, občas se zde zaučuje nová tvář. Vzduch voní po kávě, skořici a dřevu, občas po sladkostech, které se pečou v malé zadní kuchyni.

​

Přes den je kavárna obsazená převážně studenty, lidmi pracujícími na dálku a umělci, kteří tu sedí s notebooky nebo skicáky. Prostor bývá tichý, jen s nízkým šumem hudby a tlumenými rozhovory. Večery mění atmosféru – světla se ztlumí, lampičky víc vyniknou, a kavárna se stává místem pro klidné rozhovory, malé skupinky, poezii, psaní nebo hraní deskovek.

Zaměstnanci: Nicole Foster

​

• Gallery Verge

Malá galerie, která působí spíš jako experimentální laboratoř než tradiční kulturní prostor. Z venku vypadá nenápadně – nízká budova s velkou výlohou, jejíž využití se mění podle aktuální instalace. Někdy je výloha plná světel, jindy je zakrytá plátnem nebo posetá objekty, které přesahují na chodník. Galerie je známá tím, že její díla „přetékají“ ven a nutí kolemjdoucí zastavit se, zamyslet nebo nadávat. Uvnitř je kompaktní, čistý prostor přizpůsobený častým změnám. Stěny mají neutrální, světlý povrch, který se dá rychle přetřít, podlaha je betonová a odolná proti barvě, vodě i náhodným experimentům. Osvětlení je flexibilní – lišty, které se přesouvají podle potřeby, od minimalistických scén až po velké projekce. Galerie má jen dva hlavní sály: přední prostor určený pro výrazné instalace a menší zadní místnost, kde se vystavují citlivější díla nebo projekty, které vyžadují větší koncentraci. Vernisáže jsou pro Verge charakteristické. Nebývají poklidné ani formální; podle tématu se z galerie stává diskusní prostor, performance stage nebo spontánní párty. Lidé sedí na zemi, opírají se o stěny, diskutují, fotí, tančí. Je to místo, kde se potkávají mladí umělci, studenti, akademici, queer komunita i lidé, kteří sem přijdou jen proto, že chtějí vidět „co se to tentokrát děje“. Zaměřuje se na začínající tvůrce – od malby a fotografie přes světelné instalace až po intermediální projekty. Výběr bývá provokativní a často politický. Mnoho vystavených děl reaguje na město, identitu, migraci nebo sociální témata. Galerie si drží pověst místa, které si může dovolit být drzé, protože nic nedluží velkým investorům.

​

Vede ji Saige Bowen, která galerii doslova formuje svým charakterem. Její přítomnost je znát na všem – od výběru autorů po instalace, které se občas dotýkají hranic legality. Saige má cit pro estetiku, která není uhlazená, ale pravdivá. Začínajícím autorům dává prostor, zkušenějším nastavuje zrcadlo. Všichni v komunitě vědí, že Verge je její doména: ona udává tón, ona definuje, co v Seattlu zrovna pulsuje. Spolupracuje s Holly Sullivan, která zajišťuje organizaci, komunikaci a často i to, aby Saige nezpůsobila další setkání s městským úřadem. Jejich tandem vytváří stabilní zázemí v prostoru, který jinak žije výbušnou energií.

Zaměstnanci: Saige Bowen [npc], Holly Sullivan [npc]

​​

• Inkspire

Knihkupectví s jasně vyhraněným stylem – specializuje se na poezii, malonákladové tituly, které by ve větších knihkupectvích lehce zanikly, a nezávislá nakladatelství. Zvenčí působí nenápadně: dřevěná výloha, ručně psané plakáty s programem a světla, která svítí i ve chvílích, kdy je venku šero nebo déšť. Vnitřní prostor je úzký, členitý a záměrně trochu přeplněný. Regály sahají až ke stropu, mezi nimi vedou úzké uličky, kde se dva lidé jen tak tak vyhnou. Všude jsou malé cedulky s ručně psanými poznámkami – tipy na čtení, úryvky veršů, komentáře a doporučení zaměstnanců. U okna stojí pár malých stolků s lampičkami, kde se dá sedět s kávou a knihou, aniž by si člověk připadal jako v kavárně. Na prvním místě je to knihkupectví, všechno ostatní je to až potom. Podlaha je dřevěná a lehce vrže, vzduch voní směsí kávy a papíru. Za pultem bývají jeden až dva zaměstnanci, kteří mají přehled o tom, co se kde skrývá, a dokážou doporučit titul, který se neprodává pro masy, ale pro ty, kteří opravdu hledají. Občas se za pultem povalují krabice s novými zásilkami — protože prostor je malý, vybalují se rovnou před zákazníky.

​

Inkspire má několik poboček a každá působí trochu jinak. Hlavní obchod připomíná tichou studovnu s dlouhými policemi a malým stolem uprostřed. Jiná pobočka má zadní místnost s mikrofonem, židlemi a malým pódiem na večery čtení. Další funguje spíš jako klubovna — studenti tu dělají zápisky, čtou si navzájem texty nebo jen tráví čas mezi knihami.

Zaměstnanci: -

​

• Taco Loco

Výrazně pomalovaný food truck, který má své stálé místo u hlavní třídy Capitol Hillu. Už z dálky je poznat podle neonového nápisu a typické vůně grilovaného masa a smažených tortill, která se drží nad okolím jako nenápadná pozvánka. Truck je jednoduchý, praktický, bez zbytečných ozdob. Vepředu je široké výdejní okno s kovovým pultem, na kterém se střídají papírové a plastové misky, limetky a malé nádobky s domácími salsami. Vnitřek tvoří úzký prostor, nerezové desky, gril a personál, který pracuje rychle a to s ohledem na to, že ho tvoří jeden člověk. Nad oknem visí krátké menu napsané křídou: tacos, quesadilly, burrita, pár sezónních položek. Všechno připravované na místě, bez předstírání vysoké gastronomie.

​

Atmosféra kolem food trucku bývá rušná. Fronta se tvoří už večer a po půlnoci se ještě prodlouží. U pultu stojí lidé z klubů, hudebníci po koncertě, studenti s posledními drobnými v kapse i náhodní kolemjdoucí, kteří prostě ucítili chilli a kodiandr. Prostor kolem je osvětlený jen pár lampami, takže působí lehce improvizovaně – pár skládacích stolků, dvě lavice, někdo sedí na obrubníku. Jídlo je jednoduché, ale výrazné: maso z grilu, čerstvé tortilly, domácí salsa, která má pověst toho, že probere úplně každého. Nejde o žádnou gurmánskou záležitost – spíš o rychlý, chutný a spolehlivý bod noci, kde lidé dojedí, nadechnou se a pokračují dál. Taco Loco je jedním z těch míst, kde se nepotřebuješ představovat. Stačí si stoupnout do řady, objednat a na pár minut se stát součástí davu, který se míchá každou noc trochu jinak.

Zaměstnanci: -

​

• Silver Reel Cinema

Jednosálové kino umístěné v přízemí staršího činžáku. Zvenčí působí nenápadně – úzká výloha, nad ní jednoduchý nápis tvořený kovovými písmeny a malý světelný panel, na kterém se každý týden ručně mění program. Barevný neon obkresluje rám dveří a v noci se odráží v chodníku jako tenká světelná stopa. Uvnitř se kino drží retro estetiky, aniž by vypadalo zastarale. Vstupní prostor tvoří malé foyer s plakáty kultovních filmů, archivními fotkami z natáčení a vitrínami plnými starých filmových cívek, podle kterých kino dostalo jméno. Pult se sladkými limonádami a popcornem je jednoduchý: chromované hrany, starší automaty na nápoje, ručně psané cedule s cenami. Samotný sál má kapacitu osmdesáti míst. Sedačky jsou měkké, samostatně čalouněné, s mírně skloněným pořadím, takže i zadní řada má dobrý výhled. Boční stěny pokrývají tmavé závěsy, které zlepšují akustiku a dodávají prostoru intimitu. Na stropě visí tlumená světla, která se při začátku filmu stahují na minimum. Zvuk je čistý, ale ponechává si jemnou nedokonalost starých projektorů, kterou místní berou jako charakteristický detail.

​

Program je zaměřený na kultovní filmy, anime večery, dokumenty a artové projekce. Občas se tu konají i maratony oblíbených filmů a seriálů nebo diskusní večery po projekci, kdy se část publika přesune zpátky do foyer a pokračuje v debatě. Kino přitahuje směs studentů, filmových nadšenců, místních obyvatel i lidí, kteří sem chodí spíš kvůli atmosféře než konkrétním titulům.

Zaměstnanci: -

​

• Threadline Center

Komunitní centrum umístěné v přízemí a suterénu rozlehlejší cihlové budovy. Zvenčí působí nenápadně – jednoduchý nápis nad dveřmi, pár plakátů ve výloze, obvykle s pozvánkami na aktuální workshopy nebo výstavy. Uvnitř je prostor členěný a funkční, navržený tak, aby se přizpůsobil různým potřebám komunity. Hned za vstupem je malá recepce s nástěnkou plnou letáků o akcích, právní pomoci, zdravotní péči a kulturních událostech. Vedle recepce je galerie, která slouží lokálním queer umělcům – stěny jsou čisté, bílé a pravidelně se přetírají kvůli novým instalacím. Osvětlení je nastavitelné, takže se prostor dá lehce upravit podle typu výstavy. Dál v centru se nachází chill-out zóna, jeden z nejoblíbenějších pokojů. Je vybavená starými pohovkami, malými stolky, policemi s deskovkami a několika zásuvkami pro dobíjení notebooků. Lidé tu tráví čas mezi programem, pracují, nebo se jen schází u čaje a limonády. V další místnosti je malá knihovna zaměřená na queer literaturu, sociální témata a nezávislou tvorbu. Místnost má několik pohodlných křesel a lampiček, které vytvářejí klidné prostředí pro čtení nebo studium.

​

Součástí centra je také kancelář psychologické a sociální podpory. Dveře bývají většinou pootevřené, uvnitř stojí jednoduchý dřevěný stůl, dvě křesla a police s brožurami. Slouží pro krátké konzultace, krizovou intervenci nebo doporučení dalších služeb. V zadní části, směrem do suterénu, se nachází malá tělocvična. Je to víceúčelový prostor – několik žíněnek, stojany s činkami, zrcadlová stěna a jednoduché ozvučení. Probíhají tu lekce sebeobrany, taneční tréninky i pohybové workshopy. Threadline Center pořádá pravidelné týdenní akce: kurzy tvůrčího psaní, fotografické dílny, skupiny pro začínající umělce, semináře o bezpečném randění, právní poradenství nebo komunikační workshopy. Program se mění podle zájmu komunity a nabídek dobrovolníků.

Zaměstnanci: -

​

• Cedar Square Community Garden

Rozsáhlejší komunitní zahrada uzavřená mezi několika staršími činžovními domy. Vstup vede brankou z kovové mříže, u níž visí nástěnka se seznamem pravidel, rozpisem akcí a mapou jednotlivých boxů. Hned za vstupem je malá dlážděná plocha s lavičkami, kde se lidé schází, než se rozprchnou k vlastním záhonům. Hlavní část zahrady tvoří společný prostor – dlouhé záhony s bylinkami, květinami a zeleninou, o které se stará celá komunita. Mezi nimi vedou štěrkové pěšiny, které se snadno udržují a v létě rychle vysychají. Po okrajích jsou umístěné dřevěné vyvýšené boxy, které si mohou obyvatelé pronajmout na sezonu. Každý box má vlastní malou cedulku se jménem nebo přezdívkou svého „majitele“. V rohu zahrady stojí malý domek s nářadím na zámek – uvnitř jsou lopaty, konve, rukavice i základní náčiní, které mohou všichni využívat. Vedle něj je kompostér a sudy na dešťovou vodu. O něco dál stojí pár skládacích stolů a přenosný gril, které se využívají během společných akcí, jako jsou letní BBQ nebo podzimní úklidové dny.

​

Večery tu mívají specifickou atmosféru. Lidé rozvěšují lampionky nebo světelné řetězy, aby se po setmění dalo ještě chvíli sedět. Někteří sem přijdou za hudbou, někdo jiný s knížkou nebo s plechovkou vychlazeného nápoje. Zahrada je využívaná uvolněně – někde si povídají sousedi, jinde se někdo tiše stará o rajčata nebo zalévá květiny. Je to skvělé místo na rande, pokud se nebojíte umazat. Pro obyvatele je to poloveřejný společenský prostor, kde se přirozeně potkávají lidé různých věků a pozadí. Zahrada nepůsobí nijak formálně — je trochu nesourodá, sem tam přerostlá, ale právě to jí dodává osobitost.

Zaměstnanci: -

​

• Bloom & Rust Workshop

Sídlí v bývalém skladu u jedné z hlavních ulic Capitol Hillu. Zvenčí působí industriálně – široká garážová vrata, cihlová fasáda a jednoduchá cedule, která bývá často přelepená plakáty na workshopy a víkendové akce. Uvnitř je prostor rozdělený na dvě hlavní části. Ta první je otevřená dílna: dlouhé kovové stoly, ponky s upínáky, police se starým nářadím, vrtačky, základní elektro vybavení a rohy vyhrazené pro dřevo, kov a textil. Vzduch voní po pilinách a oleji, sem tam je slyšet vrčení brusky nebo tlumené klepání kladiva. Na jedné stěně visí tabule, na které jsou napsané postupy, nápovědy a nabídky: někdo prodává staré panty, někdo nabízí, že zdarma opraví židli, protože „má stejně volné odpoledne“. Druhou část tvoří komunitní bleší trh, který tu funguje hlavně o víkendech, ale pár stánků tu zůstává trvale. Jsou tu skládací stolky plné retro dekorací, starých knih, vinylů, šperků, nářadí, odloženého oblečení nebo nábytku, který čeká na renovaci. Někteří prodejci tu mají své „rezervované rohy“, kde si budují vlastní malé stánky s ručně psanými cedulemi.

​

Atmosféra je praktická a přátelská. Lidé se tu míjí mezi stolem s šicími stroji a koutem s 3D tiskárnami, diskutují nad opravami, mění si materiál a pomáhají si navzájem. Místo působí lehce chaoticky – nikdo se nesnaží o designovou čistotu. Je to kombinace starého skladu, domácí dílny a komunitního tržiště. Na dvorku za dílnou je pár plastových stolů a laviček. V létě se tu griluje, na jaře se pořádají workshopy venku a v zimě se tu aspoň rozsvěcí světýlka, aby měl člověk kde si vypít kávu mezi opravami. Celkově je Bloom & Rust Workshop živým, funkčním prostorem, kde se míchá kutilství, umění, recyklace a sousedská výměna věcí. Někdo přijde opravit lampičku, jiný si odnese starý rám za pár korun a další tu celý den ladí vlastní ručně dělaný projekt.

Zaměstnanci: -