• Ballard Harbor

Rušný přístav, který tvoří jednu z nejdůležitějších tepen celého Ballardu. Přes den působí organizovaně, i když lehce chaoticky – trajekty připlouvají a odplouvají v pravidelných intervalech, turisté se řadí do nekonečných front, zatímco dělníci nakládají náklad v tempu, které diktuje přístavní rozvrh. Vzduch je plný soli, nafty a kovu. Dřevěná a betonová mola jsou rozlehlá, označená barevnými čárami, které navigují jak pěší, tak techniky. Všude se ozývá pípání couvajících vozíků, vzdálený hukot motorů a někdy i volání přes vysílačky. Podél hlavní části přístavu stojí administrativní budovy, sklady, servisní haly a malé kiosky, kde si turisté kupují rychlé občerstvení nebo balené mapy. Nechybí několik ramp, které vedou na trajekty, a malé pobřežní chodníky, odkud je vidět na zátoku. Přístav má své kouzlo, ale je to spíš technická krása – kov, lana, světla a stálý pohyb.

​

Jakmile se setmí, přístav vypadá úplně jinak. Většina provozu utichne, turisté zmizí a zůstane jen nezbytná technická směna, která hlídá noční nakládky. Lampy vrhají tvrdé světlo na kontejnery seřazené do nepravidelných stěn a uliček. Zvuky se mění – místo lidského ruchu je slyšet šplouchání vody o mola, skřípání lan a občasné bouchnutí kovu o kov. Prostor mezi kontejnery bývá temný a nepřehledný. Stíny vytvářejí slepá místa, kam nevidí žádná kamera, a toho využívají lidé, kteří sem rozhodně nepřišli kvůli trajektům. Přístavní sklady se po setmění stávají centrem menších i větších výměn – někdy legálního zboží, jindy všeho, co se dá přeložit rychle a bez zbytečných otázek. 

Zaměstnanci: Desmond Dreyfus, Frederick Fischer [npc]

​

• Pier 77

Dlouhé dřevěné molo vystupující hluboko do zálivu, jedno z nejstarších v Ballardu. Přes den sem míří jak místní, tak turisté – na procházku, rybaření nebo jen na krátkou pauzu od ruchu města. Dřevěná prkna pod nohama jemně pruží, zábradlí je pevné, ale nese známky větru a soli, které ho rok od roku ohlodávají. Podél celé délky mola stojí kovové lavičky, několik odpadkových košů, lampy s jednoduchými světly a malé přístřešky proti dešti. Výhled z mola patří k tomu nejpůsobivějšímu, co Ballard nabízí. Na západě je vidět linie Olympijských hor, které vystupují z mlhy, a moře se tu mění podle počasí – někdy klidné a téměř zrcadlové, jindy vlnité a neklidné. Lidé sem chodí i kvůli rybaření; na boku mola je vyhrazený prostor se stojany, kde rybáři pokládají vybavení, a malý kiosk, který prodává návnady a základní potřeby.

​

Jakmile ale zapadne slunce, molo získá úplně jinou atmosféru. Lampy svítí tlumeně, světlo dopadá jen na několik metrů kolem, a většinu plochy pohlcuje tma. Dřevo je vlhké, vzduch chladnější a zvuky se zintenzivní – kvílení racků, skřípění prken, vzdálené hučení lodí. Lavičky jsou prázdné a prostor působí opuštěněji, než by člověk očekával. V pozdějších hodinách se tu občas objeví lidé, kteří se chtějí vyhnout přístavu nebo jen potřebují místo, kde nikdo neklade otázky. Stíny mezi prázdnými lavičkami nabízejí dost prostoru pro rychlé schůzky nebo výměny informací, a není neobvyklé, že někdo přichází i odchází, aniž by došel až na samotný konec mola.

​

• North Star Shipwrights

Jeden z nejvýraznějších podniků v Ballardu – loděnice, která působí spíš jako malé průmyslové městečko než jako obyčejná dílna. Areál zabírá několik propojených hal, krytých přístřešků a venkovních doků, kde se neustále něco opravuje, natírá nebo svařuje. Když člověk vstoupí dovnitř, udeří ho směs charakteristických pachů: sůl, kov, olej a dřevo. Je to prostředí, kde se pracuje tvrdě a rychle, a každá chyba je slyšet nebo vidět. Loděnice je stará, ale funkční. Hlavní hala je obrovská, plná traverz a podvěsných jeřábů, které dokáží zvednout i několikapatrovou loď. Po stranách stojí řady pracovních stolů, nádrže s laky, vysoké regály se součástkami a konstrukční plány připevněné na kovových deskách. U vstupu bývá malá kancelář s výdejním okénkem, kde se řeší zakázky, objednávky a potíže, které se během dne nahromadily. Venku, směrem k vodě, se nachází dlouhé dřevěné doky, kde lodě stojí napůl rozebrané. Některé jsou staré rybářské čluny, jiné moderní výletní lodě nebo drahé jachty. Po molu jsou rozmístěné sudy, nářadí, bedny s materiálem a navijáky, které se nezastaví ani na minutu. Přístroje tu bzučí, kov jiskří a pracovníci komunikují hlasitě, protože jinak by se neslyšeli.

​

North Star Shipwrights je rodinný podnik a je to znát. Většina pracovníků se tu zná celý život – otcové pracují se syny, bratři s bratranci, a nováček musí projít testem od všech, kdo si tu potrpí na řemeslnou hrdost. Najdete tu pár lidí, kteří pamatují začátky dílny, kdy se opravovalo v malém dřevěném přístřešku, i mladé zaměstnance, pro které je to stabilní a dobře placená práce. V noci North Star působí úplně jinak. Haly se často nechávají otevřené kvůli nočním směnám nebo kvůli lodím, které je třeba dokončit před ránem. Osvětlení je minimální – jen několik studených průmyslových lamp, které vrhají dlouhé stíny mezi konstrukce. Prostor mezi doky a kontejnery vytváří přirozená slepá místa, která lákají lidi s vlastní agendou. Občas tu proběhne rychlé setkání, předávka zboží nebo schůzka, která by na očích veřejnosti nedávala smysl.

Zaměstnanci: -

​

• BrineCraft Brewing

Patří k podnikům, které si v Ballardu vybudovaly své pevné místo – řemeslný pivovar zasazený do přestavěné skladové haly, kde se industriální prvky přirozeně mísí s lehce severským charakterem. Zvenčí působí robustně a syrově: kovová vrata, cihlové stěny, velká okna a výrazné logo namalované přímo na fasádě. Uvnitř se prostor otevírá do vysoké haly s viditelnými trámy a akustikou, která dává každému koncertu i hlasitému hovoru jasnou ozvěnu. Interiér je postavený na kombinaci hrubého dřeva, kovu a betonu. Dlouhé dřevěné stoly připomínají společné lavice, které podporují sdílení a setkávání. Bar je vyrobený z masivního železa a mědi, a za ním stojí řady nerezových tanků, ve kterých se vaří pivo. Vzduch voní směsí sladu, chmelu a moře, protože součástí konceptu jsou ingredience inspirované pobřežím – mořská sůl, řasy nebo kouřové tóny. Vlastní značky piv nesou názvy podle moře a starých severských příběhů a pověstí. Havgud je silný tmavý stout, Måneblod tmavě rudý ale s ovocným nádechem, Bølgebryt lehčí, osvěžující lager a Sjøsang voní po citrusech a borovicích. Za barem visí velká dřevěná tabule s popisy chutí a doporučeními k jídlu.

​

Součástí pivovaru je menší pódium, kde se několikrát týdně odehrávají živé koncerty. Kapely střídají žánry – od indie a folku přes alternativu až po tvrdší rock. Akustika je přímočará a hlasitá, takže během koncertů bývá prostor přeplněný. Parket u pódia je úzký, plný lidí a pohybu; vzadu stojí další hosté opření o zdi nebo sedící u stolů. BrineCraft Brewing je komunitní místo. Přicházejí sem rybáři po směně, rodiny, studenti i lidé, kteří hledají neformální atmosféru po dlouhém dni. Přes den se tu podává jednoduché jídlo – sendviče, mořské plody, hranolky – ale skutečný život začíná večer, kdy se podnik naplní a hlasy, smích i hudba zcela převládnou. Zajímavé je, jak se podnik mění s časem dne. Přes den působí jako klidnější pivnice s industriálním duchem. V noci se promění v hlučnou, energickou scénu, kde se dávají dohromady kapely, vznikají nové známosti a řeší se věci, které by se možná ve světle dne řešily jinak.

Zaměstnanci: -

​

• Neptune’s Diner

Klasické bistro ve stylu šedesátých let, které si drží svou téměř filmovou atmosféru. Zvenčí ho poznáte okamžitě podle modro-stříbrné neonové vývěsky ve tvaru trojzubce, která bliká i ve tři ráno a odráží se v mokrém asfaltu přístavu. Fasáda je z leštěného hliníku, široká okna a celkově působí jako kus minulosti, který se odmítl přizpůsobit moderním trendům. Uvnitř je vše laděné do retro stylu: červené kožené boxy, chromované okraje stolů, dlaždicová podlaha a velký jukebox, který přehrává směs starých rock’n’rollových hitů a jen mimořádně pár balad s námořní tematikou. Stěny zdobí plakáty s motivy filmových hitů jako Grease, staré reklamy na limonády a fotografie rybářských lodí z dob, kdy přístav vypadal úplně jinak. Nabídka je jednoduchá, ale poctivá. Milkshaky v pastelových barvách [vanilka, čokoláda a jahoda, sezóně doplněná o speciální příchuť], rybí burgery, klasické hotdogy, smažené košíky krevet a porce hranolek, které se sotva vejdou na talíř. Kuchyň je otevřená, takže hosté slyší cinkání pánví, syčení oleje a volání kuchaře, který obsluhuje gril jako zkušený kapitán svou loď.

​

Ve dne je podnik plný rodin, turistů a místních pracovníků z přístavu. Sedí tu rodiny s kočárky, skupiny kamarádů i studenti, kteří si přišli pro rychlou večeři. Po setmění ale podnik úplně změní klientelu – kolem půlnoci tvoří značnou část hostů námořníci z připlouvajících lodí, noční směny z nedalekých firem a ti, kdo hledají teplé jídlo před cestou domů.

Zaměstnanci: Mackenzie Hall

​

• Siren’s Net

Podnik, který se drží na hraně legality i vkusu, ale právě to z něj dělá známé místo přístavu. Zvenčí vypadá nenápadně – nízká budova s oloupanou fasádou a omšelým neonem ve tvaru mořské panny a rybářské sítě, který bliká nepravidelně a vrhá na chodník slabé modré světlo. Vchod hlídají těžké kovové dveře a jediný vyhazovač, který ví, koho pustit dovnitř bez řečí a koho radši poslat pryč. Uvnitř je přítmí, které spíš skrývá, než ukazuje. Prostor je úzký, členěný sloupy a nízkými stoly. Stěny jsou tmavé, občas polepené plakáty, které už dávno nikdo neaktualizoval. Bar je malý, z kovu a dřeva, a působí poněkud unaveně – stejně jako nabídka alkoholu, která se drží hlavně levného piva, panáků a drinků, které se míchají tak rychle, až to budí podezření. Pódium stojí na vyvýšené plošině z dřevěných prken, které místy vržou. Připomíná improvizované molo, osvětlené jedním reflektorem a několika slabými LED pásky. Židle okolo jsou plastové nebo kovové, většinou nesou stopy dlouhého používání. Vzduch je těžký – směs parfému, kouře a slaného vzduchu, který proudí dovnitř pokaždé, když se otevřou dveře.

​

Publikum je pestré i drsné: námořníci, rybáři, dělníci z loděnic, někdy parta ztichlých turistů, kteří zahnuli do špatné ulice. Tanečnice tu nevystupují pro eleganci, ale pro atmosféru místa – přímou, syrovou, bez přetvářky. Hudba hraje nahlas, basy duní a konverzace často přechází do křiku, aby vůbec bylo něco slyšet. A přesto má Siren’s Net svou zvláštní pověst. Je to místo, kde se propojují informace, dřív než se dostanou do oficiálních kanálů. Tanečnice a barmani slyší všechny rozhovory – hádky posádek, domluvy o zakázkách, dohody o zboží, které nemá projít kontrolou. A když se jim zaplatí správně, dovedou říct přesně tolik, kolik se hodí.

Zaměstnanci: Akagawa Tamaki [npc]

​

• ​Greenhaven Gardens

Představují klidovou zónu na okraji města – rozlehlý park, který funguje jako přirozený přechod mezi Ballardem a lesem v Highlands. Na první pohled jde o pečlivě udržované zahrady: dlouhé štěrkové cesty, lemované nízkými keři, upravené květinové záhony měnící se podle sezóny a několik pergol porostlých popínavými rostlinami, které vytvářejí příjemný polostín. V centrální části stojí malé altánky využívané pro svatební focení, menší kulturní akce nebo víkendové pikniky. Směrem k severu se ale upravený park postupně mění. Stromy jsou vyšší, křoviny houstnou, trávníky přecházejí do nerovného terénu, a kolem cest se objevují starší dřevěné lavičky a informační tabule s mapami stezek. Záhony ustupují divočejšímu porostu, který působí přirozeněji, méně kontrolovaně. Člověk má pocit, že každým krokem míří hlouběji do něčeho, co už město nevlastní. Na samém okraji zahrad se městská údržba prakticky zastaví. Odtud už vedou jen úzké lesní stezky, které míří do Highlands. Přes den sem chodí běžci, majitelé psů, rodiny s dětmi i turisté, kteří si chtějí udělat krátkou procházku a nezabrousit příliš daleko.

​

Po setmění se atmosféra výrazně mění. Osvětlení sahá jen do první části zahrad a dál už je hluboká tma. Zvuky města mizí a nahrazují je neidentifikovatelné zvuky lesa, které mohou být směsí zvířat, větru nebo… něčeho jiného. Znalci dobře vědí, že hranice zahrad je zároveň hranicí vlčího území, a že není dobré ji po určité hodině překračovat. Greenhaven Gardens jsou proto oblíbeným místem pro denní aktivity, ale i pro ty, kteří hledají prostor na soukromé rozhovory, menší schůzky nebo únik z ruchu města.

​

• Marrokův dům

Působí jako místo, které bylo postaveno s jediným cílem – být bezpečné, přehledné a neproniknutelné. Leží hluboko v Highlands, kde se mezi stromy ztrácejí zvuky města. Od silnice vede dlouhá příjezdová cesta s tvrdým štěrkem, která po většinu roku působí jako prázdná. Ve skutečnosti ji téměř nepřetržitě sledují členové smečky, i když je neuvidíte. Stavba samotná připomíná moderní horskou vilu: kombinace černého dřeva, hrubého kamene a velkých skleněných ploch. Architektura je minimalistická, ale pevná, s důrazem na odolnost a přirozené zapadnutí do terénu. Široká okna nejsou určena pro okázalost – tvoří zorná pole, díky nimž má Marrok přehled o všem, co se pohne na lesním okraji. Kolem domu se rozprostírá udržovaná, ale nepříliš formální zahrada. Žádné květinové aranžmá, jen čistý prostor, mlatové cesty a několik kamenů, které slouží jako přirozené zátarasy. Vzadu za domem je kruhová tréninková plocha – zpevněná hlína, staré značky vyryté do země, dřevěné kůly ale i pořádné železem vyztužené překážky. Místo, které používaly generace vlků poté, co tu vyrostl Alfův dům. Součástí je rovněž skleník s růžemi a záhony na zeleninu, kterému se věnuje Alfova družka Leah.

 

Interiér je funkční a strohý. V hlavní místnosti dominuje kamenný krb, který je jediným dekorativním prvkem, jenž působí téměř domácky. Nábytek je masivní, jednoduchý – tmavé dřevo, kůže, kovové detaily. Všechno je robustní, odolné a navržené tak, aby vydrželo i prudší zacházení. Žádné křehké ozdoby, jen pár polic s knihami a dokumenty. Obrazy jsou pevně připevněny ke stěnám, aby je nic nesrazilo. Vedlejší místnosti mají utilitární charakter. Pracovna s dlouhým stolem a uzamykatelnými zásuvkami. Komunikační místnost, vybavená zesílenými stěnami a technikou, kam má přístup jen pár vyvolených. Ohromná knihovna, která se svou sbírkou vyrovná vášnivým sběratelům, obsahuje mnohdy první výtisky titulů. Součástí domu je ošetřovna, která působí překvapivě čistě a profesionálně – kovové skříňky, zásoby obvazů a léků, nosítka, pracovní stůl a jednoduché lůžko pro akutní případy. Místo, kam se vlci vracejí po potyčkách nebo proměnách, které se nepovedly tak klidně, jak by měly. Dům také disponuje pokoji pro hosty. Některé slouží krátkodobě – pro členy smečky, kteří potřebují přenocovat. Jiné jsou vyhrazené těm, kteří zde zůstávají déle, ať už kvůli ochraně, rodinným vazbám nebo potřebě být blízko vedení smečky. Vybavení je praktické a jednoduché: postel, skříň, stůl, nic víc. Vnitřní část domu zahrnuje i tréninkovou místnost, kde se učí boj, obrana a fyzická disciplína. Podlaha je zpevněná, stěny polstrované, vybavení zahrnuje boxovací pytle, zátěžové pomůcky a stojany na zbraně. Je to místo, kde se nováčci učí kontrolovat své tělo a zkušení vlci zbystřují instinkty. A nakonec nejzajímavější a nejstřeženější část: těžké železné klece postavené z vysoce odolné slitiny, upevněné do betonové podlahy. Využívají se jen tehdy, když je to nezbytné – zejména při prvních, nestabilních proměnách mladých vlků, kteří ještě nemají kontrolu nad instinkty. V místnosti je minimum vybavení, jen pevné osvětlení, kamera a mechanismus na dálkové zavírání. Pro smečku je to bezpečnostní opatření. Pro ty, kdo jsou v nich zavření, nutná a někdy bolestná součást výuky.

Obyvatelé: Bran Cornick [npc], Leah Cornick [npc]

​

• ​Saltwind Market

Pobřežní tržnice roztažená podél starých mol, kde je cítit směs soli, rybiny a vlhkého dřeva. Přes den působí poměrně obyčejně: dřevěné stánky, plastové přepravky s ledem, kovové háky, na kterých visí čerstvě chycené ryby. Rybáři tu vykládají úlovky rovnou z lodí – lososy, tresky, krevety – a mezi stánky se motají místní, turisté i kuchaři z okolních podniků. Vzduch je plný volání, smlouvání a zvuku nožů klepajících o krájecí prkna. K večeru se tržnice uklidní, ale skutečná změna přichází až po setmění. Lampy svítí jen částečně a jejich světlo dopadá na prázdné prkna, mezi nimiž se začnou objevovat nové tváře a nové zboží. Oficiálně mají být všechny stánky zavřené, ale v téhle části Ballardu to nikoho netrápí. Noční verze Saltwind Marketu působí jako úplně jiné místo. Stánky se mění na improvizované pulty s plachtami, bednami a skrytými zásuvkami. Prodává se všechno, co se dá snadno ukrýt a rychle zmizet: náhradní díly z lodí, drobná elektronika bez sériových čísel, neoficiální nástroje pro sledování, přístroje pro lodní komunikaci, ale i malé amulety a šperky z místního folklóru.

​

Obchodníci nepoužívají jména – jen přezdívky. Většina z nich má přesné oko na kvalitu a ještě přesnější cit pro nebezpečí. Prostor mezi stánky je úzký, někde až klaustrofobní, a zvuk kroků se tlumeně odráží od mokrých prken. Tržnice je plná úkrytů, postranních uliček, prázdných sudů a odstavených beden, které umožňují krátké rozhovory, rychlé předávky i drobné obchody ve stínech.

Zaměstnanci: -

​

• Rime & Resin Apothecary

Na první pohled je to malý, nenápadný obchůdek, který by člověk snadno minul. Výloha je skromná – pár sklenic s bylinami, starý nápis na dřevu a zvonek nad dveřmi, který cinkne pokaždé, když někdo vstoupí. Jakmile ale překročíte práh, prostor vás okamžitě obklopí směsí vůní: sušené kořeny, oleje, pryskyřice, balzámy a přísady, které ne každý dokáže identifikovat. Vnitřek je malý, ale přeplněný. Dřevěné police zabírají téměř každou stěnu až ke stropu – skleněné lahvičky, plátěné sáčky, kovové dózy s ručně psanými štítky. Stůl uprostřed místnosti slouží jako pracovní plocha: leží na něm sušené bylinky, hmoždíře, nůžky, staré knihy a několik zvláštních předmětů, které mohou být artefakty… nebo jen výstřední dekorace. Osvětlení je tlumené, tvořené hlavně lampami se žlutým světlem, které místnosti dodávají lehce zastřený nádech. V rohu stojí přeplněná vitrína se silnějšími tinkturami – na bolest, na hojení, na nervy – některé mají podezřele neurčité názvy. Na pultu je dřevěná miska s malými sáčky na rychlý prodej a blok, kam majitelka zapisuje transakce výhradně tužkou, bez účtenek.

​

Majitelka, paní Thorneová, je starší žena, která se pohybuje s neobyčejnou jistotou. Ví přesně, co komu prodat, a nezvykle rychle rozpozná, kdy návštěvník potřebuje obyčejný čaj proti horečce a kdy skutečně hledá něco silnějšího – nebo diskrétnějšího. Nepokládá otázky, pokud k nim nedostane důvod, a její rada je obvykle až nepříjemně přesná. V zadní části obchodu je úzká pracovna oddělená závěsem, kde se míchají tinktury a připravují směsi, které nejsou uvedené v žádném katalogu. Místní šeptají, že některé z nich jsou určené speciálně pro „noční zranění“ – škrábance, která vypadají jako od nějakého divokého zvířete.

Zaměstnanci: -