Bloodhounds [Ohaři]
Ohaři – či zkráceně Hounds, jak je pojmenoval jejich Alfa Solomon Clyde podle výsměšné přezdívky, kterou mu udělila jedna z přeživších obětí – představují neoficiální a neregistrovanou smečku operující v Seattlu. Vznikli relativně nedávno, přibližně před dvěma desetiletími, jako výsledek Solomonovy vlastní iniciativy, aniž by požádal o svolení Marroka či dodržel jakékoli formální postupy vyžadované při zakládání nové smečky. Od svého vzniku se Ohaři zcela záměrně drží mimo jakýkoliv systém – operují v utajení, bez návaznosti na tradiční hierarchie nebo pravidla, a nezanechávají po sobě stopy, které by mohly přivést pozornost jiných vlkodlaků či lidí. Těla mizí beze stopy, důkazy jsou likvidovány, jména se nevyslovují. Nezůstává nic kromě záznamů o nezvěstných osobách. Jejich vůdce se dlouhou dobu vyznačoval opatrností, precizností a téměř paranoidní kontrolou všeho, co jeho smečka podnikla. V posledních měsících je však patrný posun – čím dál častěji riskuje, nechává se unést vlastním egem a bezohledností. Či snad... přestává zcela vnímat hranici mezi skutečností a vlastní mocí.
Ohaři představují ukázkový příklad patologicky deformované smečky – struktury, která sice formálně odpovídá klasickému hierarchickému uspořádání, avšak její vnitřní dynamika je zcela zvrácená. Jejich Alfa, Solomon Clyde, neusiluje o blaho celku, nýbrž výhradně o upevnění vlastní moci, v níž nachází sadistické potěšení. Jeho vedení se opírá nikoliv o důvěru či přirozenou autoritu, ale o systematické zastrašování, manipulaci a kontrolu. Základy smečky byly položeny násilím – první proměněný vlkodlak, Pierce Boyle, byl Solomonovou obětí, nikoli dobrovolníkem. Boyleova následná loajalita, vycházející ze směsice strachu a závislosti, se stala modelem, podle nějž Solomon začal budovat celou svou „smečku“. Ta od počátku připomíná spíše kult než společenství – Alfovo slovo má váhu zákona, jeho rozmary určují, kdo je odměněn, a kdo potrestán. Zásluhy, pravidla, hierarchie? Vše je podřízeno jeho aktuální náladě. V prosinci minulého roku, bez jakéhokoliv vysvětlení, Solomon Boylea zabil – bez obvinění, bez soudu, bez výstrahy. Tento čin jasně demonstroval, že v jeho smečce není žádné místo pro jistotu ani důvěru.
Je nevyzpytatelný, emocionálně nestabilní, a jeho agresivita se projevuje spíše chladnou, metodickou brutalitou než výbušností – což z něj činí o to nebezpečnějšího vůdce. V jeho rukou není smečka rodinou, ale prostředkem kontroly – a zbraň, kterou neváhá použít proti komukoliv, kdo se odchýlí od jím diktované linie.
Záměr, který Solomona Clydea přivedl do Seattlu, zůstává skrytý pod stejným závojem mlčení jako většina jeho rozhodnutí. Odpovědi nedává – neuznává, že by je kdokoliv měl právo požadovat. Ve smečce se přesto šíří spekulace: podle jedněch šlo o drzý akt vzdoru – demonstrativní přesun přímo na práh Marroka. Podle jiných jej přilákala geografická výhodnost města, které v sobě mísí urbanizovanou pulzující zónu s lesnatým zázemím vhodným pro vlky. Neméně přitažlivým aspektem je však kriminální pulz Seattlu – černé trhy, drogy, podsvětí, sázky, box, ilegální závody, prostituce. V temnotě se Solomon pohybuje s přirozeností predátora a podnikatele v jednom těle. Sleduje, kde se peníze a strach valí nejrychlejším proudem, a učí se do nich vstupovat bez zbytečného šplouchnutí.
V současnosti se Ohaři zabydlují v jižní části města, ve čtvrti SoDo, kde Solomon buduje novou síť nelegálních aktivit – a stejně jako v minulosti, i tentokrát do nich přímo zapojuje své vlkodlaky. Nedůvěřuje jim, ale ví, že mu nezkříží cestu, protože jim k tomu vzal možnost i důvod. Slouží mu jako vymahači dluhů, boxeři, závodníci, drogoví dealeři i osobní ochránci. Ženy ve smečce, zejména ty submisivnější, jsou často bez výčitek využívány jako součást nabídky služeb. Vnitřní agresi svých vlků netlumí, pouze požaduje, aby po sobě nezanechávali těla s očividnými známkami vlkodlačích útoků. Přesto je otázkou času, než se série vražd v konkrétní oblasti stane natolik nápadnou, že je smečka nucena se opět stáhnout. Takový koloběh není pro Solomona problémem – chaos je jeho hra a destrukce jeho strategie. Do Seattlu přišli z kanadského Winnipegu, odkud odešli po klíčové ztrátě – smrti jejich Omegy, jež byla nejen stabilizujícím prvkem, ale i poslední morální kotvou celé smečky. Bez jejího vlivu se uvolnily otěže a s nimi i zábrany. Projevuje se to především na Solomonově nestabilitě: v září 2025 bez varování popravuje jednu ze svých Bet – loajální vlčici, která se v touze po jeho přízni pokusila vyhladit zbytek vedení. Příznaky kolapsu ve strukturách Ohařů se množí… a stejně tak i jejich stopy ve městě.
Pouta
Smečková pouta Ohařů nesou hluboké známky narušení a odchylek od běžně funkčního modelu. Pouta, která by měla být nástrojem vzájemné podpory a jednoty, jsou v rukou jejich Alfy Solomona Clydea přetvořena v mechanismus jednostranné kontroly a vykořisťování. Zatímco v tradičních smečkách sdílení energie posiluje celou strukturu, v Ohařích proudí magická síla především směrem k Alfovi, který z ní čerpá, aniž by její výhody rovnoměrně vracel ostatním. Tento asymetrický model se odráží i v samotném rituálu přijetí – zde to není smečka, kdo přijímá jednotlivce, ale Solomon, kdo si je symbolicky přivlastňuje skrze pozření jejich masa. Přístup k poutu je výsadou, nikoliv právem – musí být zasloužen loajalitou, poslušností a neochvějnou službou Alfovi. Pouze vybraní jedinci získávají možnost čerpat z jeho benefitů, jako je rychlejší hojení nebo zklidnění vlčí stránky. Většina členů se tak potýká s fyzickými i mentálními následky: proměny jsou bolestivější, regenerace pomalejší a stabilita psychiky je často ohrožena. Mnozí se pohybují na hranici šílenství, někteří jí pravidelně překračují.
Struktura smečky
Struktura Ohařů je nestálá a silně fluidní – úmrtí [ať už násilná, či následkem nezvládnuté proměny] nejsou výjimkou, nýbrž součást běžného chodu smečky. Konkurence je podporována, vlkodlaci mezi sebou soupeří o přízeň Solomona, který je schopen výměnou za věrnost poskytnout nejen privilegia, ale především silnější napojení na pouto. Výsledkem je toxická hierarchie, v níž se dominantní vlkodlaci rychle střídají, zatímco submisivní jedinci se ocitají v roli otloukánků, obětí a často i nástrojů moci – využívaní, trestaní a předávaní jako osobní majetek. Chybí zde ochranná funkce smečky, typická pro zdravé vlkodlačí společenství. Namísto podpory vládne strach. Vnitřní soudržnost je nahrazena manipulací a nevědomostí – zejména mladí, čerstvě proměnění vlkodlaci netuší, jak by měla smečka fungovat, a proto přijímají Solomonovu „verzi“ jako normu.
Základ Ohařů tvoří buď nedobrovolně proměnění lidé, nebo problematické typy, často bývalí samotáři, kteří unikli Marrokovu dohledu – a v mnoha případech by jinak čelili popravě. Jiní přišli z obdobně násilnických struktur a znají pouze patologické modely, což Solomona činí jedinou známou „jistotou“. Solomon se prezentuje jako osvoboditel, který odmítá omezení a pravidla, jež Marrok považuje za základ civilizovaného soužití. Ve skutečnosti však nabízí falešnou svobodu výměnou za absolutní moc. Mediální obraz vlkodlaků jej nezajímá – hlásá teorii vlčí nadřazenosti, v níž lidé představují pouhou masu k využití. Smečka tak představuje přímé riziko pro Marrokovy snahy o začlenění vlkodlaků do lidské společnosti – neboť Ohaři ztělesňují to nejtemnější, co v druhu dřímá.
Hierarchická struktura Ohařů odráží jejich narušenou vnitřní dynamiku. V jejím čele stojí Alfa obklopený několika Betami a jediným Popravčím, jenž funguje jako jeho pravá ruka, nejbližší důvěrník a osobní exekutor vůle. Pozice Bety ve smečce se dělí na dvě kategorie: fluidní [ochránce] a specializované.
Bety – Ochránci
Fluidní Bety se rekrutují především z fyzicky zdatných a loajálních vlkodlaků, jejichž hlavním úkolem je ochrana Alfy a výkon jeho základních příkazů. Každodenně Solomona doprovází při jeho obchůzkách, dělají mu bodyguarda a plní všechny jeho příkazy, které se často točí kolem nelegálního impéria. Jako správní vojáci ho drží v chodu, na základě rozkazů a často pod přímým či vzdáleným dozorem jedné ze Specializovaných Bet nebo Popravčí řeší každodenní problémy, co nevyžadují žádný odborný zásah: výběr peněz od dealerů a dohled nad nimi v menších rajónech, pochůzky po teritoriu, sbírání stížností, řadové vymáhání, řešení drobných konfliktů v síti Solomonových podniků. Mnohdy proto nemají jinou práci než svou pozici ve smečce, která jim skrze výdělků z prodejů drog, prostituce, z vydírání i podvodů přináší dostatečné finanční zajištění – byť existují výjimky. Tyto pozice jsou snadno nahraditelné – často měněné podle aktuální Solomonovy nálady, bez nároku na vysvětlení, ale i řadové Bety jsou pro obyčejné Ohaře v podstatě bohy, jež se musí poslouchat.
Specializované Bety
Naproti tomu specializované Bety zajišťují hladké fungování smečky v rámci Solomonova kriminálního impéria, stojí nad řadovými Betami a pro tento účel jim dávají rozkazy. Představují Solomonovu prodlouženou ruku řídící smečku v oblastech, které Solomon sám, v jednom člověku, nedovede, či možná nechce, pokrýt. Ve svých oblastech jsou jeho přímými zástupci, mohou hovořit jeho jménem – za což pak také nesou odpovědnost – a činit rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky. Zajišťují veškerou práci za Solomonovou ideou. Jejich role sahá od organizace provozu nelegálních aktivit, přes zahlazování problémů, až po práci s informacemi a vlivem. Po popravčím mají to nejvyšší postavení ve smečce a bývají jen málokdy svého postu zbaveni.
V tuto chvíli má smečka čtyři Specializované Bety:
-
Beta s napojením na policii nebo veřejné instituce, obvykle se jedná o člena Ohařů, který působí na vysokých postech v rámci policie. Má za úkol zajistit informační náskok v případě problému a chránit smečku před vyšetřováním, potažmo ho aktivně – a hlavně nenápadně – mařit. Jeho primárním úkolem je sledovat, zda některý z Ohařů nezapomněl zamést stopy, a případně to udělat za něj přímo v rámci vyšetřování.
-
Technologicky zdatná Beta, neboli IT Beta, jenž kontroluje online obraz Solomonových podniků, manipuluje s daty a shromažďuje kompromitující materiály na jeho nepřátele. Jedná se o počítačového specialistu, který sleduje informace týkající se smečky na internetu a podle potřeby s nimi zachází – z pravdy činí dezinformace, maže inkriminující záznamy z bezpečnostních kamer a ty uniklé diskredituje. Ohařům dle potřeby vytváří nové identity, zatímco ty staré nechává umírat. Pokud Solomon potřebuje na někoho informace, IT Beta je dovede najít.
-
Beta fungující jako Fixer v rámci nelegálního impéria. Jeho úkolem je řídit a koordinovat veškeré nelegální aktivity, vést vyjednávání, rozmýšlet strategii rozvoje, řešit problémy – ať už se jedná o zrádce, neposlušné členy, obyčejné svědky nebo neobdržené zboží. Jeho práce se zakládá i na sbírání kontaktů a na tom, že na každou nastalou situaci najde uplatnitelné řešení, z něhož Ohaři vyjdou vítězně. Ví o všem, co se ve smečce v tomto směru děje, a z pozice Solomonova muže rozhoduje o dalších krocích.
-
Zdravotní Beta jakožto zdravotní specialista skupiny. Je neustále dostupný a má hluboké znalosti polní vlkodlačí medicíny.
Tyto posty přinášejí materiální výhody i status, zároveň jsou však nejvíce vystaveny tlaku, neustálé kontrole a potenciálnímu násilí, pokud Alfa shledá, že jeho důvěra byla zneužita. Chyby se netolerují a loajalita bývá pravidelně testována. Přesto jsou pozice dosažitelné – za předpokladu, že adept porazí předchozího držitele v otevřeném souboji a prokáže schopnost svou roli zastat.
Gammy
Mezi Betami a submisivními vlkodlaky se nachází ještě Gammy, „těla“ doplňující stavy. Tito vlci jsou vojáci bez speciálního úkolu a Solomon je využívá pouze v případě potřeby, například když určitá operace vyžaduje více lidí. Musí se o sebe postarat sami vlastním zabezpečením, případně jsou zapojeni od nelegálních aktivit na nejnižších příčkách – jako přímý dohled nad svou skupinou drogových dealerů [u Ohařů obvykle o třech lidech], jako pasáci nebo bodyguardi v jednotlivých podnicích. Zodpovídají se Betám, ve smečce nemají žádné speciální pravomoci nebo přístup ke specifickým informacím. Ví vždy jen to, co je absolutně potřeba a co se jich týká, nejsou informováni dopředu – očekává se od nich, že budou na slovo poslouchat. Někteří vlkodlaci pozice Gammy preferují kvůli tomu, že se s ní nepojí praktická žádná zodpovědnost vyjma loajality k Alfovi, a tato pozice tak bývá někdy vykládána jako ta pravá „svoboda“, jiní se pokouší Alfovi zavděčit, získat si jeho přízeň tím, že pro smečku najdou nový finanční tok nebo členy. Jsou vesměs postradatelní, snadno nahraditelní.
Kappy
Na nejnižších příčkách stojí submisivní vlkodlaci, Kappy, kterým není svěřena žádná konkrétní odpovědnost. Slouží jako nárazníkové zóny frustrace a agrese ostatních členů smečky. U Ohařů totiž nefunguje přirozená ochrana slabších – právě naopak. Slabost je trestána, někdy „jen“ ponižováním a neustálým tlakem, jindy otevřeným násilím, které má ostatním připomenout, jak dopadne ten, kdo nedokáže kousnout. V případě žen často končí jako prostitutky nebo další zaměstnankyně v podnicích, které Ohařům patří, prodané nejdřív smečce a potom každému, kdo zaplatí. Muži nebývají o mnoho šťastnější – dělají špinavou práci, nesou riziko v nejnebezpečnějších obchodech a v okamžiku, kdy přestanou být užiteční, z nich nezůstane nic než další bezejmenná ztráta.
Historie smečky
Ohaři vznikli na začátku roku 2004, uprostřed špíny, hluku a vlhka pod jedním z bezpočtu zanedbaných silničních podjezdů v Baltimoru – místě, které se dávno vzdalo jakéhokoliv nároku na bezpečí nebo soucit. Pierce Boyle tam tehdy přišel s prostým úmyslem – obstarávat si svou pravidelnou dávku marihuany, uniknout na chvíli z reality, která ho pomalu pohlcovala. Místo toho odešel s otisky zubů hluboko ve tkáni a duší narušenou silou, která ho přetvořila. V téže noci se zjevil Solomon Clyde, vlkodlak neznámého původu, bez minulosti, bez záznamu – jeho existence je ohraničena právě tímto okamžikem. O tom, odkud přišel, kolik v něm bylo lidského a kolik cizího, se dodnes jen spekuluje; žádná verze příběhu není ověřitelná, žádná z nich není zcela nepravděpodobná. Boyle se stal jeho prvním svědkem – nikoliv z vlastní vůle. Z nutnosti, z vynuceného kontaktu, který roztrhl hranici mezi běžným a nepochopitelným. Jejich spojení nebylo založeno na důvěře ani touze, ale na náhlém impulsu, možná na prastarém hladu, možná na počátku vize. Boyle byl první, kdo padl pod Solomonovu vůli, první, kdo se stal nástrojem, testovacím objektem, zárodkem ideologie, kterou Solomon začal uskutečňovat – vlády šílenství, anarchie a pokřivené svobody, jejímž jediným vládcem byl on sám. Chuť moci ho pohltila okamžitě. Viděl, jak snadno lze ovládnout – a jak hluboko se Boyle, zmítaný instinkty své nové podoby, dokázal podřídit. A věděl, že to nestačí. Od počátku mluvil otevřeně: chce víc. Ne částečné vítězství. Ne sdílené pravomoci. Chtěl vše – bez omezení, bez nadřízených, bez hranic. Existenci mimo zákon, mimo systém, mimo lidské chápaní, která se řídí jen jeho vůlí. Vytvořil plán, a od té chvíle – kdy neměl nic než obchodnickou prohnanost, zarputilost a vůli rozkládat vše, co se mu postaví do cesty – se od něj neodchýlil.
Baltimore, město prohnilé a otevřené novým pánům, se stal první kulisou jejich vzestupu. Společně s Boylem začali v malém – v rozsahu, který dokázali ovládnout vlastními silami. Získali nadvládu nad několika ulicemi, nad křehkou infrastrukturou ilegálních obchodů, v níž se prolínaly drogy, obchod s prostitucí i jinými formami ilegálního zboží a služeb. Ve skutečnosti však Solomon nikdy nebyl jen součástí. Byl tím, kdo pozoroval, analyzoval, rozhodoval. Boyle byl pouhým nástrojem násilí, věrný pes držený na krátkém řetězu. Jejich strategie se rychle vyostřila – zaměřili se na dvě skupiny, které vykazovaly dostatečnou míru zlomu: zoufalé lidi a ztracené vlkodlaky. První vlna rozšiřování byla lidská. Solomon se pokusil proměnit pětačtyřicet jedinců; jen pět přežilo. Dva muži se osvědčili a byli povýšeni – stali se jeho ochránci a logistickými nástroji. Další tři – dvě ženy a jeden muž – byli degradováni na pozice, kde jejich utrpení a ponížení generovalo zisk. Každý z nich měl svůj účel, a každý z nich byl důsledně zformován k obrazu, který Solomon požadoval. S narůstajícím počtem podřízených rostla i jejich kontrola nad dalšími čtvrtěmi. Moc expandovala v souvislém rytmu, ale jejím těžištěm byl vždy Solomon. Mluvil o svobodě, o osobní vůli, ale realitu ovládal s nekompromisní přesností – určoval, co kdo smí, kdo žije, kdo padne. Jeho vnitřní struktura měla jasná pravidla. Bety mohli činit, co se jim zlíbilo – pokud nezanechali stopy. Kappy nesměli nic. Každý měl své místo. Každý věděl, komu je vděčný za to, že ještě dýchá.
Baltimore jim sloužil jako základna po dobu dvou let – dva roky systematického růstu, konsolidace a expanze, které ukončili náhle, bez varování, bez jakéhokoliv vysvětlení, a bez toho, aby zacelili trhlinu, kterou jejich zmizení způsobilo. Mocenské vakuum, jež za sebou zanechali, se okamžitě stalo epicentrem násilí a chaosu, a právě to je součást jejich vzorce – pohybují se mezi městy jako tichý virus, pronikají do jejich podsvětí, ovládají ho, stávají se klíčovými hráči v každé ilegální struktuře, a když jsou na samém prahu absolutní nadvlády, rozpouštějí se ve tmě, zanechávajíce po sobě jen rozklad. V každém městě, kterým za poslední dvě dekády prošli, probíhá jejich strategie identicky, s děsivou přesností. Solomonova hra nespočívá ve stabilitě – ale v rozvratu. V tom, co zůstane, když odejde. Dělají to, protože mohou. Protože se pohybují ve stínu, mimo dosah těch, kdo by snad mohli klást odpor, ale nikdy nejsou dost rychlí, dost důvtipní, nebo dost krutí. Solomon vyhledává výzvy, jejichž laťka se neustále zvedá, jako by s každým dalším úspěchem testoval, zda opravdu neexistuje síla, která by ho dokázala zastavit. Zda skutečně nestojí mimo jakýkoliv rámec, který by mu mohl být vnucen.
Neexistuje oblast lidského nebo vlkodlačího úpadku, jíž by se Ohaři vyhýbali. Jsou zapleteni v distribuci drog, prostituci, poskytování „ochrany“ místním podnikům, v nelegálním obchodu se zbraněmi, organizují tajné závody, tajné násilné zápasy i další pochybné aktivity, jejichž pravidla se mění podle toho, kdo je zrovna u kormidla – a Solomon je u něj vždy. Výsledek je často předem rozhodnutý, zmanipulovaný, protože chaos sám nestačí – musí být řízen. Každý, kdo se jim postaví, je eliminován. Každá překážka, která se pokusí zpomalit jejich postup, je rozmetána na prach. A za vším tímto stojí jediný hlas, jehož slovo je neoddiskutovatelný příkaz. Na oplátku nabízí Solomon útočiště těm, kdo by jinde neměli místo –vyděděncům, nestabilním, šílencům, kteří by v jakékoliv jiné smečce skončili mrtví nebo vyhnaní. Ty, které proměňuje, si nevybírá podle konkrétního profilu, ale od počátku je tvaruje – formuje jejich realitu tak, aby věřili, že jim zachránil život. Je v tom metoda, je v tom charisma. Ti, které si vybírá z řad starších vlkodlaků, jsou voleni s mnohem větší pečlivostí – zvažuje jejich slabiny, potřeby, nevyřčené ambice. A každému z nich nabízí to, co jim chybí: systém i anarchii, příkazy i volnost, klid i násilí. V každém případě přesně ví, kam zasáhnout, aby je přetvořil k obrazu svému. Všechny rekrutace, i když v posledních letech některé deleguje na své Bety, procházejí jeho souhlasem. Pro ně je to zkouška – důkaz loajality, schopnosti a pochopení vize. A vize zůstává stále stejná: hromadit moc, rozšiřovat vliv, zbavit se strachu a žít bez odpovědnosti k čemukoliv jinému než k Solomonovi, jehož pravidla nejsou zákonem – jsou absolutnem.
Významnou posilu získal Solomon ve Phoenixu – městě prašného úpadku, kde se špína lepila nejen na stěny, ale i na duše těch, kteří v něm zůstávali. Právě tam narazil na zlomenou, opuštěnou Omegu, Emilii Shelley, pohřbenou v alkoholu a vině, jejíž předchozí smečka ji bez váhání odvrhla, když její údajná neschopnost vyústila v tragédii. V očích ostatních nesla odpovědnost za šílenství družky svého Alfy a následné utopení nejen jejího života, ale i životů dvou jejich dětí. Pro Solomona však nebyla přítěží – byla příležitostí. Nabídl jí místo po svém boku, částečně jako partnerce, neboť se z ní záhy stala jeho milenka, a částečně jako spolu velitelce smečky, která tehdy čítala kolem dvaceti jedinců s extrémně kolísavou dynamikou. S přibývajícím počtem členů začala smečka vykazovat známky vnitřní nestability. Stoupal počet interních úmrtí, která nebyla vydána na Solomonův příkaz, a ta odhalovala, že skupina bez řádu je víc než hrozivá – je sebevražedná.
Boje o dominanci, agresivní výbuchy, latentní nenávisti, i banální záminky jako špatný tón nebo pohled – vše se stávalo záminkou ke krveprolití. Bez Emiliina zásahu by se zřejmě rozpadli. Její přítomnost vnesla do smečky ticho, které bylo nástrojem kontroly. Dokázala ovládnout i ty nejdivočejší jedince, jejichž vnitřní rovnováhu nahrazovala vlastním klidem – a činila tak s nenápadnou, přesně cílenou manipulací. Emilie byla jediná, jejíž rozmary Solomon snášel. Respektoval její pozici, nejen z vědomí její nezbytnosti, ale i z fascinace tím, jak snadno přiměla silné vlkodlaky, aby se před ní podvolili, ba dokonce plazili. Navenek kultivovaná a okouzlující, ve svém nitru strategická a chladně vypočítavá, milovala svou roli – a využívala ji s přesností, která ji stavěla mimo běžnou hierarchii.
Kamkoli smečka přišla, nepoznala porážku. Od chvíle, kdy se usadili ve Vancouveru a jejich počet se během dvou let zdvojnásobil, začal Solomon klást vyšší nároky. Už jim nestačily čtvrti; chtěli města. Přesto si dával záležet na tom, aby všechno, co dělají, působilo lidsky – čisté záznamy, žádná těla, žádné chyby, které by vzbudily zájem. Byl si až příliš dobře vědom existence Marroka, a toho, že jediná chyba by mohla vést k jeho zásahu. Tuto mentalitu vštěpoval každému z členů a sám ji nazýval nutným omezením –jediným pravidlem, které nemohli porušit. V posledních letech se však jeho přístup změnil. Objevila se troufalost. Jako by mu na řádu přestalo záležet, jako by chtěl zjistit, kam až může zajít. A právě tahle bezohledná expanze je ve Winnipegu stála víc, než byli ochotni zaplatit.
Emilie nezemřela rukou vlkodlaka. Její smrt byla dílem lidí – konkrétně gangu Manitoba Street Warriors, tvořeného původními obyvateli, jejichž území si Solomon zkusil přivlastnit. Oni to zjistili. Zjistili i to, kdo je pro něj slabinou. Unesli ji a popravili způsobem, který ani vlkodlačí tělo nemohlo přežít: byla roztrhána zaživa, natažená mezi dvě vozidla, která ji rozervala na kusy – moderní exekuce s dokonalým výsledkem. Na náhrobku, jenž jí byl vztyčen na Brookside Cemetery, je pouze její křestní jméno, datum 21. prosince 2024, a nápis: Milovaná. Milující. Ztráta Emilie se projevila okamžitě. Smečka přišla o stabilizační prvek, který držel její strukturu pohromadě, a trhliny, jež se kdysi zacelily pod jejím dohledem, se začaly znovu otevírat. Solomon si je toho plně vědom. Omega, kterou kdysi získal náhodou, je nyní něco, o co úporně usiluje. Potřebuje ji. Ne pro rovnováhu – ale aby mohl znovu vládnout bez toho, aby se jeho vlastní lidé pozřeli zaživa.
Časová osa
2004–2006: Baltimore, Maryland
Přibyli: xx
2006–2007: Phoenix, Arizona
Přibyli: Garbriel Goldburn
2007–2010: Chihuahua, Mexiko
Přibyli: xx
2010–2011: Memphis, Tennessee
Přibyli: xx
2011–2013: Vancouver. Kanada
Přibyli: Silas Ecclestone, Damien Knight, Lena Wesna
2013–2015: Albuquerque, Nové Mexiko
Přibyli: Hailey Reed
2015–2017: Milwaukee, Wisconsin
Přibyli: xx
2017–2018: Filadelfie, Pensylvánie
Přibyli: Madison Reyes, Zara Crowe
2018–2020: Miami, Florida
Přibyli: xx
2020–2022: San Diego, Kalifornie
Přibyli: xx
2022–2024: Dallas, Texas
Přibyli: xx
2024–2025: Winnipeg, Kanada
Přibyli: Dawn Linderon, Gabriel Crossen [npc], Shelby Sinclair
Ubyli: † Emilie Shelley, † Pierce Boyle
2025 – současnost: Seattle, Wasshington
Přibyli: Riley Cortez [npc], Kairi Silva
Legendy o Solomonovi
O původu Solomona Clydea neexistují žádné ověřené záznamy – žádné jméno v archivech, žádná stopa v rodových liniích, žádný hlas, který by jej pamatoval před rokem 2004. Pro svou smečku, pro Ohaře, začíná existovat až v tomto roce, a i to jen díky svědectví Pierce Boylea a několika prvních, kteří přežili jeho počátky. Vše, co se stalo předtím, je zahaleno mlhou mlčení, kterou Solomon sám pečlivě udržuje. O minulosti nemluví. Nechává ji spálit pod povrchem svým vlastním způsobem. Mezi Ohaři však koluje několik příběhů – fragmentů vyprávění, která se snaží rozkrýt, jak je možné, že někdo jako on se celé dekády vyhýbá zájmu Marroka. Nikdo nemá důkaz, nikdo nemá jistotu, ale šeptaná verze historie žije dál, posilovaná respektem, který k němu vlkodlaci chovají, a strachem, který nikdo nahlas nepojmenovává.
Všechny tyto verze se shodují v jednom: Solomon je muž moci, který má potřebu držet, ovládat, připoutat – ale sám se nikdy nepodřizuje. Jedna z nejčastějších verzí tvrdí, že byl kdysi Alfou staré smečky ve Skotsku, odkud byl vyhnán mužem silnějším, bezcitnějším a pragmatickým, který mu uzmul pozici i loajalitu jeho vlků. Tato verze v sobě nese melodii zrady, ale málokdo jí věří do důsledku. Ti, kteří Solomona znají – alespoň v té podobě, v jaké se jim ukázal – tvrdí, že by nikdy neodešel, aniž by za sebou zanechal mrtvoly. A právě proto dostává tato verze často temnější dovětek: že se vrátil. Že si svou smečku znovu vzal – ne však z vůle k obnovení vlády, ale z potřeby zahladit zradu. A že je všechny zabil. Bez výjimky. Ne ze vzteku, ale z principu. Protože zrada, jednou vyslovená, nesmí přežít.
Další z často šeptaných verzí Solomonova původu jej opět zasazuje na území starého kontinentu – do zapomenutých končin, kde se člověk může beze stopy rozplynout. Podle této varianty měl Solomon až do přelomu století své útočiště na ruské Sibiři, kde si během let pečlivě vybudoval uzavřený klan, či snad kult, jehož členové v něm spatřovali nejen vůdce, ale autoritu absolutní, nezpochybnitelnou a všepohlcující. Žili izolovaně, zcela oddáni tradicím, závislí na půdě, lesích a zvířatech – na všem, co jim země poskytla. Solomon byl středem jejich světa. Oplácel jim víru tím, že jim daroval proměnu, a tím i život, který neměl skončit. O tom, proč kult zanikl, se vedou dohady. Některé verze tvrdí, že jej jeho následovníci prohlédli – pochopili, co ve skutečnosti je, a odmítli dál sloužit. Jiné hovoří o vzpouře, která se vymkla kontrole, a která si vyžádala krveprolití, jehož rozměr nechtěl ani Solomon. A v té poslední se říká, že jej jednoduše začal nudit – že ho svázanost s klanem přestala naplňovat, že potřeba chaosu a kontroly nad širším světem byla silnější než oddanost několika duším.
Za bližší realitě považují někteří teorii, že podobnou komunitu, snad odnož té sibiřské, založil později – tentokrát mnohem blíže, v Britské Kolumbii, v kanadské divočině, jejíž rozlehlost skýtá dokonalé podmínky pro skrytý život. V této verzi jsou jeho následovníky výhradně lidé, žijící po generace v izolaci, odloučení od civilizace, oddaní jeho slovu, podřízení jeho pravidlům, vnímající jej jako ztělesnění vyšší moci. Možná právě tato skupina vysvětluje, proč o jeho existenci nemá Marrok žádné zprávy. Ani tato enkláva však Solomonovi nestačila. Ani zde neukotvil. Ani zde nenašel strop své ambice. Součástí této verze je totiž i spojitost s jedním z nejtemnějších úseků severní Ameriky – s takzvanou Dálnicí slz, zhruba 725 kilometrů dlouhým úsekem dálnice č. 16 mezi městy Prince George a Prince Rupert, kde se mezi lety 1969 a 2011 opakovaně a beze stopy ztrácely mladé dívky. Ačkoliv neexistují žádné přímé důkazy, někteří tyto zmizení spojují právě se Solomonem.
Chronologie se s existencí Ohařů místy překrývá, avšak není to nemožné – Solomon je totiž znám tím, že smečku občas na čas opustí. Vždy s jediným komentářem: že je důležité, aby si Ohaři připomněli, jaký život vedli předtím, než jim ukázal jinou cestu. Co při těchto nepřítomnostech skutečně dělá, zůstává neznámé. Ale existují lidé, kteří věří, že za některými zmizelými se vrací jen ticho.
Kriminální aktivity
Veškerý přehled kriminálních aktivit Ohařů je k nalezení [zde].