Eva se narodila 5. listopadu 1968 v Palm Beach do zámožné rodiny, kde se už od dětství učila, že skutečná moc neleží v penězích, ale v tom, kdo rozhoduje, kam budou proudit. Studium ekonomie a financí pro ni bylo samozřejmostí a během několika desetiletí vybudovala jeden z nejúspěšnějších investičních fondů na Floridě. Ve světě byznysu si získala pověst ženy, která téměř nikdy neprohrává. Není to o štěstí, ale protože si své soupeře prostuduje dřív, než oni vůbec zjistí, že hrají její hru.

Vlkodlačicí se stala dobrovolně, když ji tehdejší Alfa miamské smečky přijal mezi své lidi. Během následujících dvaceti let trpělivě stoupala hierarchií, budovala si kontakty, získávala důvěru a čekala na správný okamžik. Když přišla příležitost, připravila plán, kterým svého Alfu obvinila ze zpronevěry financí smečky – zpronevěry, kterou sama pečlivě naaranžovala. Výsledkem bylo jeho sesazení a v říjnu 2021 převzala vedení smečky ona. Na první pohled působí kultivovaně, elegantně, aristokraticky. Ve skutečnosti je mimořádně vypočítavá, trpělivá a ochotná udělat téměř cokoliv, pokud jí to zajistí výhodu. Její smečka čítá pouhých šestnáct členů, ale vládne jí pevnou rukou. Jakýkoliv náznak neposlušnosti řeší okamžitě a bez emocí. Několik členů, kteří chtěli kontaktovat Marroka a upozornit ho na poměry v Miami, beze stopy zmizelo. Ostatní velmi dobře pochopili, že loajalita není volbou.

Na rozdíl od většiny amerických Alfů Marrokovi nevěří. Je přesvědčená, že jeho zákony vlkodlaky zbytečně svazují a že odhalení jejich existence lidem by bylo katastrofální chybou. Mnohem bližší je jí filozofie Solomona, který prosazuje sílu, nezávislost a vládu těch, kteří jsou dost schopní, aby si ji udrželi. Každoroční shromáždění Alfů v Seattlu ignoruje a svou letošní neúčast chabě omlouvá problémy ve smečce. Zatím se nepohybuje na hraně otevřené zrady, ale pokud se někdy mezi americkými Alfami rozpoutá občanská válka, Eva bude stát v jejím čele.

Georgette se narodila 12. dubna 1723 ve francouzském Rouenu. Do Severní Ameriky přišla ještě jako mladá vlkodlačice během koloniální éry a během následujících tří století se stala jedním z nejdéle vládnoucích Alfů na americkém kontinentu. Zažila války, epidemie, lovce i pády celých smeček. Čas ji naučil, že největší zbraní není síla, ale trpělivost. Její přítomnost působí téměř znepokojivě – nemluví zbytečně, nezvyšuje hlas a málokdy projeví emoce. Když se na někoho podívá, většině vlkodlaků to stačí, aby pochopili, že překročili hranici. Do čela portlandské smečky se postavila na konci roku 1768 a po více než dvě a půl století si udržela respekt nejen vlastních lidí, ale i ostatních Alfů. Její smečka čítá dvacet dva členů a navzdory nízkému počtu patří mezi nejstarší v celé Severní Americe. Georgette nikdy neusilovala o početnou smečku. Věří, že důležitější než množství je loajalita a schopnost přežít i v těch nejtěžších časech.

Po jejím boku kdysi stál druh a manžel Jonathan, který byl zároveň Omegou smečky. Zahynul před mnoha desetiletími při tragické nehodě a Georgette od té doby odmítá hledat nové pouto. Společně přivedli na svět jedno dítě, dnes již dávno dospělé, které si zvolilo vlastní cestu mimo smečku. Ztrátu Jonathana nikdy nepřekonala, pouze se s ní naučila žít.

Přestože stojí pevně po boku Marroka, v jednom se jejich názory rozcházejí. Georgette důrazně odmítá myšlenku odhalit existenci vlkodlaků lidskému světu. Je přesvědčená, že po třech stech letech skrývání by takový krok přinesl více krve než porozumění. Přesto zůstává Marrokovi věrná, protože dobře ví, že rozdělení Alfů by představovalo mnohem větší hrozbu než jakýkoliv spor o budoucnost jejich druhu. Je jednou z mála vlkodlačic, jejichž jméno budí respekt i u těch nejstarších vůdců – ne kvůli pověstem, ale proto, že většinu z nich sama pomáhala psát.