NPC
DOWNTOWN
Tayanita 'Daydream' Benson | DJ v Lumen | #336699
27. 04. 1997, Manitoba | 179 cm | 68 kg
Pochází z kanadské rezervace Lac Brochet v Manitobě, místa, kde se nebe zdá být blíž a zvuk větru nese příběhy předků. Vyrostla obklopená hudbou bubnů a hlasů, které zněly po generace, a právě v nich našla první rytmus svého života. V osmnácti letech odešla do Seattlu. Hudba se pro ni stala způsobem, jak propojovat světy – ten, z něhož pochází, a ten, do něhož vstoupila. Už téměř deset let tvoří zvuky, které vibrují mezi sny a realitou, mezi minulostí a moderním beatem. Poslední tři roky vystupuje jako DJka Daydream, jejíž sety proměňují klub Lumen v zážitek, kde čas ztrácí tvar. Není to jen o hudbě – je to o energii, o propojení, o sdílené extázi, kterou roztáčí jako vítr nad plání.
Je veselá, nakažlivě otevřená a vždycky ví, jak rozesmát i toho, kdo se dávno zapomněl smát. Má v sobě zvláštní klid, který z ní vyzařuje i v davu, a úctu k vlastní krvi – často o ní mluví jako o kompasu, který ji drží v rovnováze. Tetování, která pokrývají její kůži, nejsou ozdobou, ale mapou – každý symbol je modlitbou, každý květ příběhem. Lidé ji popisují jako zářivou i tajuplnou zároveň. Ve dne tichá, soustředěná, se sluchátky v uších, v noci živelná, s rukama na mixpultu a očima, které tančí s publikem.
Vanessa Argent | Majitelka butiku Masion Argent | #ffff99
19. 09. 1980, Paříž | 166 cm | 55 kg
Zosobnění elegance, která se dávno stala zbraní. Pochází z Paříže, města, kde se móda rodí. A stejně jako město samo, i ona působí, jako by byla stvořena z hedvábí, parfému a neotřesitelné sebedůvěry. Její francouzský přízvuk přežil roky v cizině jako drahocenný relikt, který nikdy nehodlala obětovat asimilaci. Mluví s přesností chirurga a úsměvem, který neznamená vždy to, co si myslíte. Vanessa si zakládá na diskrétnosti, ovšem nikdy na pokoře. Každý její krok, každý pohled i zvednuté obočí dávají jasně najevo, že ona je standard, podle kterého měří ostatní. Miluje módu s nábožnou oddaností a často říká, že Chanel nebyla návrhářka, ale vizionář.
Sama by nejraději vrátila ulicím řád, ladnost a disciplínu – svět podle ní by byl vyžehlený a s kabátky na míru. Je arogantní a chladná. Její nejoblíbenější klientkou je Leah Cormicková, žena moci a stylu, kterou Vanessa považuje za ideální plátno pro svou vizi dokonalosti. Ostatní klientky toleruje podle výše jejich konta či ambicí – čím blíž k trůnu, tím ochotněji se skloní. Pro zbytek světa má jen chladný úsměv a neviditelnou zeď parfému, za kterou se nedostane nikdo, kdo neví, jak voní skutečná třída.
CAPITOL HILL
Mary Marmalade | Drag queen v Moonlit Confetti | #cc66ff
22. 02. 1986, Spillville | 191 cm | 83 kg
Travis Nolan se narodil v malém městečku uprostřed Iowy, kde se život točí kolem kostela, komunitních snídaní a šeptaných modliteb. Už jako dítě věděl, že do toho obrazu nikdy úplně nezapadne. Zatímco jeho bratři snili o fotbalových trofejích, on tajně zkoušel matčinu rtěnku a fascinovaně sledoval pohyb světel na obrazovce při každém hudebním vystoupení v televizi. Přesto se dlouho snažil plnit očekávání – stal se programátorem, jak si rodiče přáli, a doufal, že číselné kódy umlčí to, co v něm doutnalo. Neumlčely. V pětadvaceti letech se zvedl a odjel do New Yorku s kufrem, několika parukami a sny většími než jeho bankovní účet.
Město ho pohltilo, ale neobjalo – nocoval na gaučích, pracoval v kavárnách, dělal vizážistu na zakázky a čekal na chvíli, kdy jeho jméno zazní pod reflektory. Ta chvíle nepřišla. Zkusil štěstí v Las Vegas i Los Angeles, ale svět byl tvrdý. Až Seattle mu konečně splnil sen. Jednoho večera vystoupil v malém kabaretu s improvizovaným číslem, plným glitru, ironie a hořkosladké poezie. Na jevišti se zrodila Mary Marmalade – bytost ztělesňující všechno, co si Travis dřív zakazoval být. Video z jejího vystoupení se stalo virálním, a Mary se proměnila v senzaci. Dnes je hvězdou Moonlit Confetti, kabaretu, který se stal útočištěm všech, kdo chtějí vidět krásu v odvaze být jiný. Mary Marmalade je extravagantní, vtipná a nespoutaná, ale Travis pod tou maskou zůstává klukem z Iowy, který se naučil, že Bůh možná mlčí, ale umění mluví hlasitěji. V soukromí si stále dává pozor, aby zůstal nohama na zemi – i když jeho třpytky často sahají až ke hvězdám.
Saige Bowen | Galeristka v Gallery Verge | #660099
31. 10 1989, Chartúm | 188 cm | 72 kg
Pochází ze Súdánu, z rodové linie, která sahá hluboko do dávné Núbie – k ženám, jejichž síla a hrdost se dědily po generace. Už jako dítě měla ve zvyku barvit stěny svého domu křídami, i když ji matka varovala, že se to nesluší. „Svět přece musí vědět, že jsem tu byla,“ odpověděla tehdy s vážnou tváří. Umění se jí stalo dechem, způsobem, jak mluvit. Dnes je známá po celém Seattlu – nejen svými díly, ale i svým nezkrotným duchem. Saige netvoří obrazy, ona tvoří světy. V jejích instalacích se střetává chaos a elegance, barvy tančí a realita se rozpouští jako vosk. Má slabost pro impresionisty, obdiv k abstrakci a nekonečnou hravost pop-artu, ale nikdy se nenechala uzavřít do škatulky.
Její práce často přerůstají hranice galerií, někdy doslova – několikrát skončila u výslechu na městském úřadě, protože její venkovní expozice omezovaly provoz na ulici. Saige se tomu směje a říká, že umění má bolet alespoň trochu – jinak je to jen dekorace. Spolupracuje s Holly Sullivan, s níž ji pojí hlubší pouto než jen pracovní, má tak trochu pro ni slabost. Obě ženy tvoří duet protikladů: Holly je jemná a vnitřně křehká, zatímco Saige je bouře v lidské podobě, která ví, že každý chaos má svou vlastní harmonii.
UNIVERSITY DISTRICT
Walter “Walt” hUMPHREY | MAJITEL sECOND cHAPTER | #cc6633
27. 04. 1953, Seattle | 174 cm | 85 kg
Patří mezi ty muže, o nichž se dnes říká, že se už nevyrábějí. Narodil se v Seattlu, a když mu bylo osmnáct, narukoval do války ve Vietnamu. Strávil tam dlouhé čtyři roky, které ho navždy poznamenaly na duši. Naučil se tam, jak moc dokáže člověk vydržet, a že odvaha není o kulkách, ale o návratu domů, i když se to místo zdá cizí. Po válce se oženil se svou středoškolskou láskou, Maggie Turnerovou, polu prožili téměř čtyřicet let manželství, které obstálo v čase, jenž mění všechno – až na lásku. Když Maggie po dlouhém boji podlehla rakovině prsu, Walt se stáhl do svého malého světa, který mu zbyl: starého antikvariátu, který kdysi společně otevřeli.
Walt říká, že jeho obchod je jako útočiště pro všechny, kdo se ještě nevzdali krásy slov. Každou knihu zná nejen podle názvu, ale podle příběhu, který k ní patří – a někdy si dokonce pamatuje, kdo ji koupil a kam ji odnesl. Umí vyprávět o lidech, kteří mu prošli dveřmi, stejně dojemně jako o autorech, které prodává. Pomáhá mu jeho vnučka Kerry, jeho světlo a zrcadlo Maggieiny laskavosti. Walt má rád lidi, kteří přijdou kvůli příběhu, ne kvůli ceně. Říká, že každý, kdo miluje knihy, má v sobě trochu poezie – a že poezie je to jediné, co po nás zůstává, když stránky života dočteme.
Cory Foster | Majitel arkádovky pixel hive | #336633
03. 12. 1983, Seattle | 184 cm | 91 kg
Jeho život by se dal popsat jako směs pixelů, smíchu a nostalgie. V duši zůstal dítětem, které nikdy nepřestalo věřit, že herní životy se dají obnovit – jen v reálu to chce o něco víc odvahy než stisk tlačítka „restart“. Má v sobě kus věčného puberťáka, co se směje vlastním vtipům, i kus muže, který dokáže zůstat vzhůru celou noc, jen aby opravil nefunkční automat s Pac-Manem. Jeho snem bylo mít místo, kde se čas zpomalí. A tak vznikl jeho malý, rádoby skromný podnik – arkádový ráj, který voní po prošlapaném koberci, mírně připáleném popkornu a nostalgii, kterou do svého životního díla vtiskl. A tak není divu, že na několika automatech je v seznamu vítězů na první příčce právě on.
Na stěnách visí plakáty ze sci-fi filmů osmdesátých let, ve vitrínách jsou vystavené komiksy, které Cory považuje skoro za svaté relikvie, a ze všech koutů se ozývá elektronický cvrkot a smích. Časem přidal i moderní konzole, aby přilákal mladší generaci, ale jeho srdce stále patří blikajícímu nápisu Insert Coin. Jen málokdo by do něj řekl, že je ženatý – jeho žena Lydia má nekonečnou trpělivost a pochopení pro jeho hravou duši – a že je otcem malého chlapce jménem Mason, který už ve čtyřech letech umí porazit tátu v Mario kart. Kromě her miluje i hackování. Fascinuje ho, jak fungují systémy, a ještě víc to, jak se dají obejít.
BALLARD
Frederick Fischer | Předák v doku Ballard Harbor | #669999
16. 08. 1976, Seattle | 191 cm | 112 kg
Frederick Fischer je muž, který se narodil s vůní soli v plicích a křikem racků v uších. Seattle je jeho domovem v každém smyslu – město, které zná po paměti, od rezavých jeřábů v docích až po šedé vody zálivu, kde se nebe a moře slévají do jediné barvy. Jeho rodina pracovala v přístavu po generace a on v té tradici pokračuje, protože jak sám říká: „Někdo musí držet svět nad vodou, když ostatní plují po povrchu.“ Je to chlap, který nikdy nezvedne hlas zbytečně. Má trpělivost, jakou by mu mohli závidět i svatí, a pověst spolehlivého dříče, na kterého se dá spolehnout i ve chvíli, kdy se všechno ostatní sype. Zná rytmus práce s těžkým železem, zvuk lodních sirén a sílu TICHA PO DEŠTI.
přestože je jeho tělo po letech dřiny ztuhlé a klouby mu dávají znát, že čas je neúprosný, DÁL se tváří, že je všechno v pořádku. Bolest je jen další část jeho denní rutiny, stejně jako káva v termosce nebo stará píseň z rádia. Jeho srdce si lze získat snadno – teplým domácím jídlem. Po letech strávených s rybími burgery z BLÍZKÉHO BISTRA by prý klidně podepsal ODCHOD DO PENZE za talíř poctivého guláše nebo jablečný koláč. Směje se z plna hrdel a jeho smích je nakažlivý. Má dva syny, kteří pokračují v jeho stopách, a i když se navenek tváří zdrženlivě, je na ně hrdý.
Akagawa Tamaki | Striptérka v Siren’s Net | #660033
24. 01. 2001, Hagi | 164 cm | 50 kg
Narodila se v přístavním městě Hagi na jihozápadě Japonska – malém, ospalém koutě, kde se moře líně tříští o kamenné pobřeží a život plyne pomalu, skoro až příliš pomalu pro někoho, jako je ona. Už od dětství byla jiná – ambiciózní, zvědavá, netrpělivá. Chtěla víc než jen rutinu, která se opakuje z generace na generaci. Když dostala šanci odjet studovat do Spojených států, rodiče byli hrdí, a ona se konečně cítila, jako by utekla z klece. Jenže Amerika nebyla taková, jakou si ji vysnila. Studium ji dusilo, nudilo, svazovalo – a tak s ním prostě přestala. Rodičům o tom neřekla. Dlouhé měsíce předstírala, že všechno běží podle plánu, dokud pravda nevyplula na povrch.
Peníze, které jí posílali, zmizely, a spolu s nimi i poslední nit, co ji poutala k domovu. Ocitla se v cizí zemi bez jistoty, ale s hlavou plnou hrdosti a odmítnutím neúspěchu. A tak skončila tam, kde končí ti, kdo se nebojí nočních ulic – v Siren’s Net, přístavním strip klubu. Tamaki si rychle vydobyla pověst „exotické krásky“, jak jí říkají hosté, kteří by jí nejraději platili nejen za tanec, ale i za iluze, které dokáže vytvářet. Umí se smát způsobem, který dělá z mužů blázny, a dívat se tak, že zapomenou, proč přišli.
PIONEER SQUARE
Graham Calhoun | Barman v Copper Penny | #cc9966
26. 12. 1961, Seattle | 176 cm | 83 kg
Býval váženým profesorem historie, a i když už nepostává před tabulí s křídou v ruce, má stále stejný pohled – takový, kterým se díval na studenty, když věděl, že si vymýšlejí. Vždycky ho víc než králové a bitvy fascinovali lidé z okraje – pašeráci, flákači, barmani, kteří dokázali z přítmí udělat svatyni. A tak když po letech ve školství pověsil pedagogiku na hřebík, neodešel do důchodu, ale do baru. Do svého baru. Copper Penny vypadá, jako by se tam čas zastavil v roce 1928 a od té doby se nikomu nechtělo ho zase rozběhnout. Graham tu působí jako kurátor vlastní výstavy – muž s motýlkem a klidným hlasem, který vypráví historky o době, kdy Seattle šeptal místo mluvil nahlas.
Nikdy však není jasné, co z toho opravdu ví, a co si jen přibarvil. Jeho oči se rozzáří pokaždé, když mluví o prohibici – o jejích paradoxech, o lidech, kteří riskovali všechno pro doušek svobody ve sklenici. V zadním traktu Copper Penny ukrývá něco, co málokdo viděl: malé muzeum věnované právě téhle éře. Lahve s falešnými etiketami, zažloutlé fotografie, pašerácké mapy, útržky novin – vše pečlivě uložené a popsané rukou člověka, který historii nejen studoval, ale miloval. Graham není přísný ani vřelý – je jedním z těch, kteří působí klidně, ale v jejich tichu je síla. Umí naslouchat, což z něj dělá oblíbeného společníka, a zároveň má neomylný cit pro lež. Každý, kdo do jeho baru vstoupí, má pocit, že se ocitl na hranici mezi minulostí a přítomností.
Jean-Marc Lagarde | Majitel Baru Bunker | #003366
30. 10. 1779, Lyon | 183 cm | 89 kg | šedý vlk s jantarovýma očima | 133 cm | 147 kg |
Narodil se ve Francii na konci osmnáctého století a do armády vstoupil jako mladý, oddaný idealista, který věřil, že císař Napoleon dokáže změnit svět. Bojoval po jeho boku, prožil tažení přes Evropu, viděl vítězství i zkázu. Když se pak ocitl u Waterloo, už to nebyl ten stejný muž – a v den, kdy Francie padla, padl i on. Ne rukou vojáka, ale zubů a drápů vlkodlaka z nepřátelské strany. Zabil ho, ale kletba už se zapsala do jeho krve. Od té doby se pohyboval světem jako muž bez vlasti a bez smečky. Putoval napříč Evropou, poznal stovky měst a desítky vlků, ale nikdy nezůstal dlouho. Mnozí se ho pokoušeli zlomit nebo přimět, aby přijal podřízenou roli – žádný z nich neuspěl.
Jean-Marc byl vojákem i po smrti své lidskosti; znal rozkazy, ale ne poslušnost. Jeho respekt k autoritě se nezakládá na síle, ale na zásluhách, a možná právě proto si ho váží i samotný Marrok, který mu udělil výjimečné svolení založit si vlastní útočiště v jeho království. To dnes nese podobu baru ukrytého v bývalém vojenském bunkru z druhé světové války – místa, kde ocelové dveře hlídají ticho a staré zdi nasákly příběhy těch, kdo už zapomněli, jak chutná mír. Vchod se neoznačuje, žádné nápisy, žádné světlo. Jen ti, kdo vědí, kam jít, najdou cestu. Je to prostor určený vlkodlakům, místní jej nazývají prostě Bunkr. Tady se neřeší politika smeček ani spory o postavení. Tady se pije, vypráví a poslouchá. Jako majitel působí klidně, až stoicky. Mluví málo, ale když promluví, jeho hlas nese váhu století. V Seattlu má respekt, který si nevynutil silou, ale přítomností. Všichni vědí, že kdyby chtěl, mohl by dost vlkodlaků srovnat se zemí.
SODO
Aristoteles Castellanos | Číšník v Urban Eden | #669933
24. 11. 1995, Seattle | 179 cm | 68 kg
Etnický Řek, který se svým rodičům ale narodil již v Americe. Původně měl být dědicem rodinné řecké restaurace, která je vyhlášená svým gyrosem a příjemným posezením, byl ale vyděděn poté, co svým rodičům přiznal, že je gay – v ten den ho vyhodili z domu a řekli mu, že o svého prvorozeného přišli. Aristoteles je nicméně houževnatý a odmítl se vzdát. Zapsal se na univerzitu a začal studovat klasické jazyky – snad z nostalgie po své kultuře, snad proto, že to znělo důstojně. Jenže brzy zjistil, že akademické prostředí mu bere víc, než dává. Teprve když si našel brigádu v malé kavárně, znovu ucítil, že svět chutí, vůní a lidí je jeho opravdový domov.
Nakonec stal stálou součástí podniku, který se pro něj stal druhým domovem. Lidé tam nechodí jen kvůli jídlu – chodí kvůli němu. Jeho přirozené charisma, hřejivý úsměv a schopnost pamatovat si drobnosti o svých stálých hostech z něj udělaly jednoho z nejoblíbenějších číšníků ve městě. Dává pozor, aby si každý připadal výjimečně, a jeho šarm působí stejně nenuceně jako jeho pečlivě vyžehlená košile. Když má dobrou náladu – což je téměř vždy – přihodí k účtence drobnou latinskou či starořeckou moudrost, citát, který zní poeticky i tehdy, když mu nikdo nerozumí. Žije sám, ale silně touží po rodině – ne po té, o kterou přišel, ale po nové, která ho přijme takový, jaký je.
Brodick Welsh | Trenér v Menagerie | #993333
07. 10. 1983, Dublin | 186 cm | 90 kg
Jeden z několika trenérů ve Zvěřinci, zcela bez pochyby však jeden z nejžádanějších. Brodick navenek působí odtažitě a chladně, avšak pravdou je, že za tou tvrdou skořápkou se nachází akorát člověk utahaný životem. O slibnou boxerskou kariéru, kterou měl před sebou, ho připravilo sportovní zranění, po němž musel na operaci páteře – ta po sobě zanechala jizvy nejen na těle, ale i na duši. Ringu se sice musel vzdát, nicméně své vášně nikoliv. Po období zmaru, které utopil v chlastu, se rozhodl trénovat nové talenty v novém městě, v novém životě – přestěhoval se tak do Seattlu a našel si místo v místní tělocvičně nazvané Menagerie [zvěřinec].
Zde se stal trvalou přítomností i schopným zaměstnancem, na něhož se ambiciózní mladí boxeři občas chodí i jmenovitě ptát. Na své svěřence je mnohdy ochranitelský a svou práci bere velmi vážně – a krom toho začal lekce boxu nabízet i dětem z chudých rodin za symbolické ceny, aby se výrostci měli kde vybít a nehledali trable na ulici. Před pár lety si našel ženu, Amelii, s níž má malého syna. Brodick je tak dokonalým příkladem někoho, kdo klame prvním dojmem.
OSTATNÍ
Steve Rogers | Starosta města Seattle | #009966
30. 06. 1976, Seattle | 191 cm | 87 kg
Starosta Seattlu, kterému obyvatelé města s humorem přezdívají „Kapitán Seattle“. Do své pozice byl zvolený sotva před dvěma lety, už teď má s městem ale velké plány, které se navíc – pro politika nezvykle – snaží naplňovat. Zaměřuje se především na organizovaný zločin, který se pokouší potírat zvýšením stavů v policejních složkách a orientací na protikorupční zásahy, stejně jako na revitalizaci průmyslových částí Seattlu. Jako místní rodák, který se ze syna majitele večerky vypracoval do nejvyšších míst, a stal se tak ztělesněním amerického snu, což byl titulek jeho volební kampaně. Městu a jeho rytmu rozumí a ve své funkci ho respektuje.
Jedná se o velmi ctižádostivého a ambiciózního muže, co má však zároveň srdce na správném místě a své úsilí směřuje tím nejlepším možným směrem – na rozdíl od mnohých jiných totiž do politiky nevstoupil s (pouze) s cílem zbohatnout. Jedinou možnou skvrnou na jeho pověsti jsou jeho milenky, o nichž nikdo neví, ale kterých má nespočet – a to navzdory tomu, že ho doma každý večer čeká manželka s dvěma odrostlými a jedním malým dítětem. V tuto chvíli o vlkodlacích ještě neví, pro Brana je ale jednou z prvních možných kontaktních osob. Faktorem je i to, že jeho manželka, Esther Rogersová, se přátelí s Leah.
Henry Moore | Trenér v Menagerie | #333366
07. 10. 1978, Wichita | 188 cm | 93 kg
Velitel Seattleské policie – jeden z nejmladších, které kdy Seattle zažil. To však neznamená, že nemá zkušenosti. Henry se vypracoval z řadového policisty ve svém rodném městě na zástupce velitele ve městě Salisbury (Severní Karolína), poté velitele v Madisonu (Wisconsin), až byl nakonec převelen na místo velitele do Seattlu. Svého předchůdce nahradil s nástupem nového starosty a snahy očistit město od korupce. Během své kariéry si vysloužil několik medailí i ocenění za svou práci. Jedná se o zásadového, hluboce věřícího muže, který uznává spravedlnost a ví, že pod nynější správnou města mají spolu s Rogersem šanci udělat změnu k lepšímu.
Jeho strategií je nábor nových policistů a především pak zaměření se na menší rajóny, které jsou chronicky známé jako problematické. Spíš než o drobné zločiny mu jde podobně jako starostovi o organizované gangy a obchod s drogami. Pro každého kriminálníka představuje tvrdého oponenta i proto, že jeho práce je jeho životem – kvůli ní si už prošel také dvěma rozvody a znovu se ženit neplánuje.
Upozornění
Výše uvedené NPC je možné volně zmiňovat v herních příspěvcích a přiměřeně je zapojit do děje – ať už jako pozadí scény, nebo pro drobné interakce. Slouží k obohacení herního světa a pomáhají dotvářet atmosféru jednotlivých lokací i vztahů.