SEATTLE - 2 | A&O TRPG

Ballard

Severně, v zalesněné části známé jako Highlands, se rozprostírá území, kam se obyčejní lidé po setmění neodváží. Právě tam má svůj dům Marrok, alfa místní vlkodlačí smečky a zároveň král všech vlkodlaků. Lesy jsou jejich loveckým revírem a městská rada neoficiálně respektuje přísný zákaz vstupu po desáté hodině večer. Ti, kdo zákaz poruší, obvykle nezůstávají, aby vyprávěli příběhy o tom, co v temných stínech zahlédli. Highlands je tiché, uzavřené místo uprostřed lesoparku – přes den působí jako luxusní rezidenční enkláva bohatých, v noci se mění na území predátorů, kteří střeží tajemství i hranice.

Marrokův dům

Pioneer Square

Nejstarší část Seattlu, paměť města v cihlových zdech. Úzké uličky, železné lampy a podzemní chodby, které kdysi tvořily původní úroveň ulic, dávají čtvrti příchuť minulosti, která nikdy doopravdy nezmizela. Během dne tu najdete galerie a kavárny, večer se však Pioneer Square mění na tiché a zlověstné místo, kde zvuk kroků zní až příliš hlasitě. Historie zlatokopů, požárů a prohibice je tu cítit všude – a kdo hledá tajemství, tady je vždycky nějaké připravené. Je to distrikt, kde přítomnost šeptá spolu s minulostí a kde se realita snadno ohýbá směrem k legendám.

Golden Stag

Hazardní dům ukrytý v podzemí starého skladu. Oficiálně se tváří jako koktejlový lounge, ale za těžkými dveřmi ve sklepě se hraje poker, kostky i ruleta. Zlatý jelen, jehož hlava visí nad barem, je tichým svědkem všech výher i ztrát. Říká se, že sem chodí i ti, kdo už dávno nemají co sázet – a že dluhy odtud se splácí i jinak než penězi.

Trattoria Bellucci

Malá italská restaurace, kterou po válce založila rodina přistěhovalců. Červené kostkované ubrusy, fotky předků na stěnách a recepty, které se dědí po generace. Přes den rodinná atmosféra s vůní česneku a rajčat, v noci útočiště pro nenápadná setkání v zadním salónku. Majitelka – postarší Italka – je pověstná svou diskrétností i výborným domácím vínem.

Redline

Bývalá hasičská stanice přeměněná na bar a hudební klub. Původní červené dveře od garáže jsou otevřené dokořán, místo požárních hadic tu visí elektrické kabely a DJ pult stojí přesně tam, kde kdysi čekal hasičský vůz. Hrává se tu Pop, Punk, rock i experimentální sety – a atmosféra kombinuje starou industriální estetiku s moderním podzemním procítěním.

Copper Penny

Starý bar, který pamatuje ještě dobu prohibice. Interiér je obložený tmavým dřevem, mosaz se třpytí v mihotavém světle lamp, Vzduch voní směsí staré whisky, kouře a vosku ze svíček. Za barem postává muž, který je stejně těžko čitelný jako staré fotografie na stěnách. Občas vypráví historky, ale nikdy není jasné, co je pravda a co barová legenda. A když si někoho opravdu oblíbí, může mu ukázat, co se skrývá v zadním traktu budovy. Tam totiž není tajný herní salonek, jak se šeptá po Seattlu, ale malé muzeum dokumentující temné období prohibice – soukromá sbírka fotek, novinových výstřižků, pašeráckých láhví a starých registračních knih, které uchovávají paměť této čtvrti.

Zaměstnanci: Graham Calhoun [NPC]

Vault 13

Sklepní hudební klub v bývalém bankovním trezoru. Těžké dveře jsou stále na místě, taneční parket se třese pod kroky a světla reflektorů se odrážejí od ocelových stěn. Atmosféra je surová, elektrická, a dělá z klubu oblíbené místo těch, kdo hledají něco pod povrchem.

Crow & Key

Na první pohled je to jen malý obchod se suvenýry, starožitnostmi a kuriozitami, který původně býval zlatnickou dílnou. V policích se povalují staré mince, podivné klíče od dveří, které už neexistují, a předměty, u nichž si člověk není jistý, jestli jde o odpad nebo o vzácný artefakt. Majitel má zvláštní dar vyprávět příběhy – pokaždé jinak, pokaždé přesvědčivě – a nikdo neví, kolik z toho je skutečnost a kolik jen fantazie. Ale právě to je důvod, proč zákazníci odcházejí s pocitem, že si odnesli víc než jen věc.

Bunker

Bar ukrytý v bývalém vojenském bunkru z doby druhé světové války. Je to místo vyhrazené výhradně vlkodlakům – člověk sem může vstoupit jen tehdy, když ho osobně přivede jiný vlkodlak a přihlásí se k němu. Těžké ocelové dveře, žádné okno, cihlové stěny nasáklé kouřem a potem. Vzduch tu vibruje zvláštní energií – a kdokoliv, kdo sem vejde, okamžitě ví, že není na obyčejném místě.

Zaměstnanci: Jean-Marc Lagarde [NPC]

Founders’ Green

Malý městský park, lemovaný cihlami a starými stromy, které pamatují ještě zakladatele města. Ve dne působí jako tiché útočiště, lavičky jsou obsazené šachisty, kteří se sem scházejí už desítky let. V noci se park mění – mezi lampami se ozývá šeptání, dealery střídají pouliční umělci a pod bronzovou sochou zakladatele Seattlu se schází postavy, které chtějí zůstat v anonymitě.

SoDo

South of Downtown je industriální kostra města, která nikdy nespí. Rozkládá se mezi dálnicemi, překladišti a železničními tratěmi. Ve dne se čtvrtí rozléhá zvuk rachotu kovu, klaksonů a vysokozdvižných vozíků, co kličkují mezi obřími sklady. Jakmile ale padne noc, SoDo se převlékne do jiné podoby. Tiché, prázdné ulice mezi továrnami se mění v hřiště pro ilegální závody, kde se auta řítí kolem betonových zdí s ozvěnou motorů. Ve skladištích se rozsvěcí provizorní světla a pod klenbami rezavých střech se pořádají podzemní fight kluby – drsné, krvavé, sázky se vybírají v hotovosti. Jiné haly zase hostí koncerty, kde se hraje příliš hlasitě a příliš dlouho, dokud nepřijede policie… a ta sem stejně raději moc nejezdí.

železnice v sodo

SoDo je čtvrť, kde se nikdo neptá na původ zboží ani na účel setkání. Bedny se značkami, které by nikdy neměly opustit přístav, se tu otevírají za drobné úplatky. Uličky jsou rozbrázděné grafiti, která připomínají spíš značky gangu než umění. Všechno tu má utilitární, syrový charakter – zeď není na ozdobu, ale aby udržela střechu; bar tu není pro útulno, ale pro obchod. Pro ty, kdo hledají anonymitu, špinavé peníze nebo ventil pro vlastní agresi, je SoDo ideální. Je to místo, kde se dohody stvrzují potřesením ruky i úderem pěstí, kde se můžete ztratit mezi kontejnery a nikdo se po vás nebude ptát. Všechny stíny tu mají ostřejší hrany a každé setkání se může proměnit v příběh, který se nikdy nedostane na světlo.

Saint & Sinner

Za nenápadnou fasádou se skrývá svět, do nějž se nevstupuje náhodou. Tmavá okna neprozradí nic o tom, co se děje uvnitř, a dveře se otevírají jen těm, kdo mají pozvánku nebo dostatečně známou tvář. Rudý samet se táhne stěnami jako rozžhavená krev, křišťálové lustry lámou světlo do tisíců odlesků a vzduch je nasycený směsí parfému, jemného kouře a drahých vín. Tady se neprodává jen tělo, ale celá iluze. Společnice a společníci jsou vyškolení nejen v umění svádět, ale i v konverzaci, tanci a hudbě – působí spíš jako dvorní umělci než jako placená společnost. Každý pokoj je zařízený jako soukromý salon: hedvábné závěsy, křišťál na stolech, hudba, která tiše plyne v pozadí. Hosté tu hledají rozkoš, ale i pocit výlučnosti a moci, protože vstoupit sem znamená přihlásit se k těm, kdo stojí nad ostatními. Podnik rovněž slouží jako dokonale propracovaná zástěrka pro obchod s drogami, který se odehrává v pozadí. Objednávky se maskují jako rezervace apartmá, přechody mezi pokoji slouží jako diskrétní místa pro předání balíčků, a kdo zná správná slova, nikdy nemusí vyslovit, co doopravdy hledá. Zdi tady naslouchají, ale nikdy nemluví – a každý, kdo tu obchoduje, ví, že zaplatí nejen penězi, ale i mlčením.

Black Collar

Sado-maso dungeon ukrytý ve sklepních prostorách bývalého skladu. Název nese dvojsmysl: „Černý obojek“ jako symbol submise a kontroly, ale také ironický odkaz na svět „bílých límečků“ – na muže a ženy v oblecích, kteří přes den sedí v kancelářích mrakodrapů a v noci sem chodí, aby odložili fasádu a ukázali, co skutečně chtějí. Hosté se tu oslovují jen pseudonymy, tváře často skrývají masky a anonymita je přísně střežená. Samotný prostor působí syrově a přesto pečlivě navrženě. Železné konstrukce a řetězy visí od stropu, kožené popruhy a kříže z tmavého dřeva lemují zdi, zatímco slabé neony a svíce vrhají jen matné osvětlení. Tento podnik není pro každého. Je to klub pro zasvěcené, funguje na doporučení a vstup je možný jen se znalostí hesla, které se mění každý týden. Uvnitř platí nepsané zákony – respekt, ticho, anonymita – ale i to, že hranice jsou určovány jen dohodou mezi dvěma lidmi. Někteří sem chodí pro adrenalin, jiní pro pocit, že se ocitli na dně, kam by se za bílého dne nikdy neodvážili. A další sem přicházejí proto, že bolest je pro ně nejčistší formou pravdy.

Zaměstnanci: Bianca Bernardi [NPC]

Red Light Rose

Neonové růže na vývěsním štítu už napůl vyhasly a uvnitř není ani stopa po eleganci – jen červené žárovky, omšelý samet a vůně levného parfému. Tady nejde o diskrétnost ani o luxus, tady jde o rychlé peníze a ještě rychlejší zapomnění. Hosté přicházejí proto, že nic lepšího si nemůžou dovolit… a zaměstnanci proto, že nemají kam jinam jít.

Cratehouse

Hudební klub vystavěný přímo z přestavěného kontejnerového skladiště, kde bedny tvoří stěny, bary i pódia. Prostor působí syrově a chaoticky, s improvizovanými světly zavěšenými na řetězech a zvukem, který se odráží od železných konstrukcí. Přes týden tu zkoušejí začínající kapely, o víkendech se sem hrnou davy na párty, co trvají až do rána. Kromě hudby se tu šeptem předávají i věci, které nemají projít celnicí – mezi bednami se obchoduje s různými prášky.

Urban Eden

Na první pohled působí spíš jako zahradnictví než restaurace – strop i stěny jsou obalené závěsnými rostlinami, na každém stole kvetou bylinky a venkovní roh zdobí barevné muraly. Menu je směs street foodu a „nové gastronomie“: tacos s marinovanou zeleninou, burger v černé housce s domácí omáčkou, saláty s jedlými květy. Zákazníci tu jedí u malých stolů ze starých palet, popíjejí limonády v zavařovačkách a dělají fotky na sociální sítě. Přes den sem chodí studenti a mladí profesionálové, večer se podnik mění v živý organismus s hudbou a vínem, který vypadá spíš jako tajná zahrada v srdci betonu.

Zaměstnanci: Aristoteles Castellanos [NPC]

Menagerie

Přes den působí hala jako obyčejná posilovna. Betonové stěny, železné konstrukce a vůně potu jsou doplněné o boxerské pytle, švihadla a improvizované závaží ze starých strojních dílů. Do dveří chodí studenti, řidiči kamionů i lidé, kteří prostě chtějí vybít frustraci – tréninky vedou bývalí boxeři a trenéři, co znají tvrdou školu ulice. Na první pohled je to jen surová tělocvična, kde si každý může zlepšit kondici a naučit se pár chvatů. Po setmění se ale posilovna promění, stává se z ní nepsaný chrám násilí a adrenalinu, aréna, kde se nehraje jen o výhru, ale i o čest, respekt nebo splacení dluhů. V zadním salónku se pak vyjednává, domlouvají se sázky, obchody a účty a vyrovnávají se dluhy.

Zaměstnanci: Brodick Welsh [NPC]

Pawn & Pound

Zastavárna s blikajícím nápisem, kde se hromadí směs šperků, nářadí, starých zbraní a věcí, které vypadají až podezřele kradené. Majitel je známý tím, že dokáže sehnat téměř cokoliv – od drahé elektroniky po ztracený prsten, pokud máte hotovost nebo něco stejně cenného na výměnu. Obchod působí přecpaně, uličky mezi regály jsou úzké. Místní sem chodí s věcmi, které chtějí rychle zpeněžit, ale šeptá se, že v zadním skladu se dá koupit i něco, co by policie nerada viděla.

Rusthound

Opravna aut a motorek, kde je podlaha nasáklá olejem a vzduch vibruje hlukem vrtaček i těžkou hudbou z rádia. Mechanici jsou drsní, sprostí a nikdy se moc neptají – jestli potřebujete jen opravit starý motor, přelakovat bourané auto nebo změnit VIN, vždycky se najde někdo, kdo vám vyhoví. V rohu garáže stojí stěna popsaná jmény a cenami jako improvizovaná nástěnka kontaktů. Rusthound je místem, kde se střetává kultura motorkářů, závodníků i kriminálníků – a kde se každý obchod uzavírá rychle, přímo a bez otázek.

Upozornění: Místa uvedená na webu jsou vymyšlená pro hru, lze klasicky využívat i reálná místa v Seattle [MoPoP, Space Needle, a pod.] včetně běžných podniků jako je starbucks, rychlá občerstvení, target a jiné.

NPC

Neherní postavy [NPC] uvedené v odkazu výše zastupují klíčové členy seattleských podniků. Slouží k dokreslení prostředí, prohloubení atmosféry a podpoře herní dynamiky. Jejich smrt či zásadní dějové ovlivnění není přípustné bez výslovného souhlasu administrátorského týmu. NPC lze volně zmiňovat v herních příspěvcích a přiměřeně je zapojit do děje – ať už jako součást prostředí, nebo v rámci nenáročných interakcí. Využívání by však mělo vždy respektovat jejich povahu, postavení i probíhající děj.

MĚSTSKÁ HROMADNÁ DOPRAVA

Seattle stojí na nohách, které nikdy nespí – a jednou z nich je doprava. Město i okolí je propojeno hustou sítí linek, kde se mísí staré i nové způsoby cestování. Po ulicích se proplétají autobusy King County Metro, od klasických spojů až po červené linky RapidRide, které mají přednost v jízdních pruzích a jezdí v krátkých intervalech, aby město drželo krok se svým vlastním tempem. Ti, kdo potřebují překonat delší vzdálenosti, nasedají na Sounder – příměstský vlak, který spojuje Seattle s Tacomou, Everettem a dalšími městy, zatímco podél hlavních tahů už dávno zdomácněla lehká železnice Link Light Rail. Ta protíná město od letiště SeaTac přes Downtown až po univerzitní čtvrť, a její soupravy kloužou nad i pod zemí s jistotou, jakou auta uvízlá v zácpách nikdy nezažijí.

AUTOBUSOVÁ NOČNÍ LINKA

Nad tím vším se nese zvláštní eleganci monorail – jediná linka z doby světové výstavy v šedesátých letech, která stále brázdí vzduch mezi centrem a Seattle Center, zatímco na zemi drnčí tramvaje, spojující vybrané čtvrti. A protože Seattle je město vody, hraje svou roli i flotila trajektů Washington State Ferries. Přes den převážejí turisty i rodiny mířící na ostrovy, po setmění se jejich paluby mění v potemnělé koridory s nekonečnými výhledy na světla města, odkud se dá zmizet beze stopy. Menší vodní taxi pak obsluhují kratší trasy, nenápadné a praktické, ideální pro rychlý únik.

To všechno drží pohromadě ORCA karta [One Regional Card for All], elektronická jízdenka, která otevírá dveře do autobusů, vlaků, tramvají i trajektů. Její kouzlo spočívá v jednoduchosti: přiložíte, jedete, a když přestoupíte, systém si spočítá jen rozdíl. Ve městě kolují celé legendy o tom, kdo má svou kartu falešnou, kdo ji sdílí v rámci gangu a kdo dokázal upravit čip tak, že projde čtečkou bez jediného centu.

Doprava v Seattlu je křehká rovnováha. Ve dne zajišťuje rytmus města, v noci se její mezery mění v prostor pro podsvětí. Když autobusy končí a poslední vlaky ztichnou, zůstávají prázdné mosty, opuštěné zastávky a temné přístaviště – místa, kde se mohou odehrávat příběhy, které by ve světle reflektorů nikdy nevznikly. Někteří šeptají o skrytém vagonu, který vozí jen ty, kdo vědí, kde nastoupit. Jiné pověsti mluví o trajektu, který oficiálně neexistuje, ale každou půlnoc vyplouvá s pasažéry, kteří za něj platí v hotovosti. A ti, kdo zůstali ve městě po zavíračce linek, vědí, že tu a tam projede autobus bez čísla – noční linka pro vyvolené, nebo pro zatracené.

NÁVRAT

Ballard má tvář moře a přístavů. Je to čtvrť, kde cítíte sůl ve vzduchu a kde se tradice norských přistěhovalců mísí s moderními bary a pivovary. Stará loděnice a rybářské podniky tu stojí vedle podniků s řemeslným pivem a hudebními kluby. Přístav působí romanticky, ale v noci může být nebezpečný – nákladní kontejnery, opuštěné sklady a temné uličky u mola jsou ideálním prostředím pro pašeráky i pro ty, kdo chtějí zmizet beze stopy. Ballard je hranicí mezi městem a oceánem, místem, kde se zákonnost i morálka snadno rozpouštějí v temné vodě.

Ballard Harbor

Hlavní přístav, odkud odjíždí trajekty přes Pugetův záliv. Přes den plný turistů a dělníků, kteří nakládají zboží, v noci potemnělý, hlučný a nebezpečný, když se mezi kontejnery a loděmi potloukají postavy s méně čistými úmysly.

Zaměstnanci: Desmond Dreyfus, Frederick Fischer [NPC]

Pier 77

Dřevěné molo, které je oblíbeným místem na procházky i rybaření. Ve dne romantické, s výhledem na Olympijské hory, v noci potemnělé a vlhké, s kvílením racků a podezřelými stíny mezi prázdnými lavičkami.

Northshore Shipworks

Rodinný podnik, který funguje už po několik generací a patří k pilířům Ballardu. Původně vznikl jako malá dílna norských přistěhovalců, dnes se z něj stala největší loděnice v oblasti, kde se opravují rybářské čluny, výletní lodě i luxusní jachty. Je to jeden z největších zaměstnavatelů ve čtvrti – pracují tu celé rodiny, otcové po boku synů, bratři, bratranci, a najde se tu i pár tvrdých žen, které znají práci s kovem lépe než většina chlapů. Ve dne zní areál rytmem kladiv, brusů a svařování, v noci se však haly často nechávají otevřené. Působí pak jako kulisa pro tajná setkání, obchody ve stínech nebo výměny zboží, které se nikdy nezapíše do oficiálních knih.

Brygg

Řemeslný pivovar, který si udržuje silné norské kořeny. Stylizovaný interiér z hrubého dřeva a železa, vlastní značky piv nesou názvy podle moře a místních legend [Havgud, Måneblod, Bølgebryt nebo Sjøsang]. Často tu bývají živé koncerty i neformální setkání místních. Kapely hrají všechno od indie po těžký rock, parket je přeplněný a atmosféra syrová.

Neptune’s Diner

Bistro ve stylu šedesátých let s modro-stříbrnou neonovou vývěskou ve tvaru trojzubce. Červené kožené sedačky, vevnitř šumí jukebox, na stěnách visí retro plakáty s motivy oceánu a servírky v pastelových uniformách roznášejí milkshaky, rybí burgery a porce hranolek, které by nasytily půlku posádky. Přes den je plné rodin, po půlnoci se stává poslední zastávkou námořníků i zbloudilých duší.

Zaměstnanci: Mackenzie Hall

Siren’s Net

Pololegální klub, který balancuje na hraně mezi barem a stripem. Na ceduli u dveří bliká omšelý neon se zašlým nápisem – mořská síť, která chytá všechny, kdo se nechají zlákat. Uvnitř je temno, hudba hraje příliš nahlas a pódium připomíná spíš improvizované molo než profesionální scénu. Námořníci, dělníci z loděnic i turisté, kteří zabloudili špatnou uličkou, tu nechávají poslední drobáky za drinky ředěné vodou a za tanečky, které mají k eleganci daleko. Nikdo sem nechodí hledat kvalitu – jde jen o zapomenutí a trochu toho levného hříchu, co se snadno ztratí v noci u přístavu. A přesto má klub pověst místa, kde se dají sehnat informace – tanečnice slyší hodně a mluví jen tehdy, když se jim to vyplatí.

Zaměstnanci: Akagawa Tamaki [NPC]

Greenhaven Gardens

Rozlehlé zahrady, které tvoří přechod mezi městem a lesem. Upravené květinové záhony a romantické pergoly se postupně ztrácejí v hustším porostu, až nakonec splynou s temnými lesy Highlands. Přes den je to místo pikniků a svatebních fotografií, po setmění se však mění v hranici, kterou jen málokdo překročí.