VICTORIA KERN

Victoria, nebo spíše Vicki, jak se raději představuje a zkráceninu svého jména preferuje i u ostatních, je dokonalým příkladem předsudků společenské nižší třídy vůči bohatým, na které je pohlíženo jako na snoby, kteří spí na hromadě peněz, rádi se mazlí s bankovkami a nikomu nepůjčí ani cent, protože by jim v tom ohromném jmění mohl chybět. Vicki se narodila do bohaté rodiny, ale do vínku jí nebyla nadělena marnotratnost, snobství, nebo snad povýšené chování vůči těm, kteří neměli takové štěstí během narození jako ona. Nechybí jí skromnost, empatie, soucit, a podání pomocné ruky těm, kteří jí opravdu potřebují. Ve své rodině je jakousi nepochopenou podivínkou, jen to nikdo neřekne přímo. Spíše se jí během dobré příležitosti zeptají, proč raději volný čas netráví na nějaké hezké dovolené, proč si nepořídí drahé značkové věci a ještě dražší auto, a proč raději část svých peněz věnuje na charity, případně jiné organizované sbírky. Její bratr, který propadl drogám a utrácí peníze výhradně za ně – a za lehké ženy, pokud mu něco zbyde po koupi fetu – jí nechápe vůbec, matka to nazývá marnou snahou o to mít dobrou reputaci, ačkoliv je sama háklivá na dobré jméno rodiny, které kazí právě Vickino dvojče, ale jelikož jde o Victorii, je vlastně všechno špatně. Její otec je v Seattlu známým uznávaným právníkem, ale nikdy mu příliš nešlo o dobro klientů nebo nižší tresty, vždy se snažil jen zviditelnit své jméno, dostat ho do popředí. Obhajoval ve vlastním zájmu, a vyhrával soudy, aby mu později přikládali lepší, zajímavější, mediálně sledované případy.

​

Kdyby měla být Vicki po vzoru své matky, která spoustu času tráví před zrcadlem a má depresi z každé viditelnější vrásky, měla by být pouze bezduchou, slabomyslnou panenkou, kterou hezky oblečou, hezky nalíčí, vyvedou do společnosti, kde se bude hezky tvářit, přikyvovat, a pózovat na naprosto dokonalých fotkách, které budou později na internetu. Po matčině životě ale netouží, nechce být viděna v očích ostatních jako hezká ozdoba, která o sebe musí neustále dbát, nebo bude nahrazena; chce svému životu dát větší smysl, nějakým způsobem mu pomoct, i kdyby to měla být pomoc jen pro menší sortu lidí, ale bude večer usínat s klidným a čistým svědomím, že neutrácí peníze za zcela zbytečné, byť hezké věci, jako její matka. Victoria přestala chodit i na večírky vysoké společnosti, aby se vyhnula hloupým otázkám na nápadníky, případně velmi okatému představování pohledným mužům, se kterými by jistě tvořila hezký pár – a měli by tak roztomilé děti. Po takové větě má Victoria nutkání se jít vyzvracet.

​

Dokáže mít radost i z naprostých maličkostí, a většinou u ní platí, že čím větší ta maličkost je (nebo spíše menší) a je naprosto hloupá, tím větší z ní má radost. Potěší jí darovaný kaktus, malý ale roztomilý plyšák, než kdyby se jí koupilo zbrusu nové auto nebo rovnou celá honosná vila. Svým způsobem je na hezké, až luxusnější věci zvyklá, ale kdo by jí to mohl vyčítat, když v tom vyrostla? Nezná nedostatek, možná ho ani nikdy nepozná, a moc dobře si to uvědomuje, o to více se ale snaží vystupovat co nejnormálněji, působit jako naprosto obyčejná žena, která se nenarodila se zlatou lžičkou v zadku. Victoria má slabost pro zvířata, a čím menší a chlupatější, tím lepší, dokáže se nad nimi hodiny rozplývat, nebojí se ale ani hadů, nepiští u pavouků, plazy a hmyz naopak se zájmem pozoruje, a těch osm chlupatých nohou tarantule jí nijak nevyvede z míry. Před necelým rokem si do svého bytu pořídila chlupatého společníka v podobě zrzavého kocoura Weasleyho, ale říká mu prakticky jakkoliv, podle toho, jestli má zrovna mazlivou náladu, nebo si sedne na stůl a shazuje jí skleničku.

​

Nesnáší drogy, a vlastně všechno, na čem si lidi budují nezdravou závislost, což zahrnuje i cigarety nebo dokonce pití většího množství alkoholu. Victoria má o patnáct minut starší dvojče, Alexandra, který drogám propadl, a stala se z něj troska, o kterou se ale její narcistická matka stará, což Victoria nedokáže pochopit. Odcizili se, ale Vicki nad bratrem ještě nezlomila hůl a doufá, že jednou najde v životě smysl a světlo, za kterým půjde a zbaví se své závislosti, než bude pozdě. Nemá ráda opilce nebo opilecký odér, to ale neznamená, že si po dlouhém dni nedá doma skleničku vína čistě na chuť a zahnání zbytečných myšlenek. O tom, že se její otec začal věnovat organizovanému zločinu a má kontakty a přímé napojení na podsvětí, nemá sebemenší ponětí.