TESSA LAURENT

Byl jí měsíc, když přišel krach na burze, který výrazně poznamenal její rodiče, cestou, jakou se museli vydat, a po které s matkou šla ještě dlouho poté, co se dokázali postavit na vlastní nohy. Nějak přežili, Tessina rodina se dokázala adaptovat, přizpůsobit jakékoliv situaci, vydržet, přečkat, a dočkat se lepších zítřků. Nebýt druhé světové války, odvedení jejího otce do armády, lepší zítřek by se na ně usmíval mnohem déle. Tessina matka skončila bez mužské opory, bez živitele, první dva roky se pokoušela sebe a svou dceru uživit poctivou prací, ale čím déle válka trvala, tím se uchylovala k zoufalejším způsobům, jak si vydělat peníze. Nejen, že začala prodávat své tělo každému vojákovi, začala také pít, aby utopila vyčítavé myšlenky a přišla na jiné. Tessu zpočátku ovlivňovala jen matčina náladovost, která se odvíjela od toho, jak silnou měla kocovinu a kolik chlapů zvládla obšťastnit a tím naplnit vlastní kapsy. Nikdy to pro ni nebylo dost, toužila stále po větším obnosu, nezvládala se starat o dospívající dceru, domácnost, která se jí pomalu rozpadala, trávit čas mezi vojáky, kteří jí strkali peníze za kalhotky, utápět se v alkoholu a stíhat dění ve válkou zasaženém světě. Nic pro ni nebylo dost, a Tessu brzy začala obviňovat, že je jenom hladovým krkem navíc, a do domácnosti musí přispět. Za prvního muže dostala slušný balík peněz, to bylo poprvé a také naposledy od začátku matčina nového povolání, kdy jí pochválila, usmála se na ni, pohladila… byla pyšná. Než všechny peníze utratila za nové věci, silnější alkohol, protože si její tělo zvykalo na ten laciný. Poslední dva roky byly pro Tessu vlastním bojištěm, celý svět bojoval, a ona sváděla vlastní válku v rodném městě, kde jí matka tahala mezi válkou unavené vojáky, a musela jim poskytovat rozptýlení. Ze své, ne příliš poctivě vydřené brigádě, viděla pouze pár dolarů, peněženku držela v rukách alkoholička, která ke konci války přestala zvládat realitu, a alkoholové delirium bylo příjemnějším světem.

​

Po válce si Tessa pokoušela najít opravdové zaměstnání, snažila se nějak žít, nechat minulost s válkou za sebou, nechat za sebou matku, která si dlouhé tři týdny nevšimla, že se její dcera nevrací domů, než jí bombardovala vzkazy, aby se okamžitě vrátila domů, a když nezabíraly výhružky, pokoušela se jí přimět k návratu skrze lásku a společnou krev. Všechny její dopisy okamžitě vyhazovala, po prvním roce měla z vlastní matky, ze které se pomalu stávala troska, jen dobrý den. Ničila život sobě i po válce, nedokázala se dostat ze začarovaného kolotoče, a Tessa s ní na pár let přerušila kontakt, nezajímala se o ni, dokázala se postavit na vlastní nohy, mít slušně placenou práci, a prostě jenom žít, nenechat se ovlivnit minulostí a dívat se dopředu. Pokrevní démon si k ní ale cestu našel, jednoho večera se jí zjevila na prahu dveří, Tessa matku na první dobrou nedokázala poznat, z dříve půvabné ženy se stala hotová troska, tvrdý alkohol vystřídaly drogy, které jí poskytovaly částečnou úlevu, ani se nepokoušela zapírat, že je nebere. Tessa jí chtěla vyhodit, ale na poslední chvíli se nad ženou, která jí porodila, měla vychovávat, starat se, chránit, nakonec slitovala. Kdyby věděla, co jí matka provede, jakou hyenu pustila za práh svých dveří, nikdy by jí neotevřela. Vlastní matka jí zdrogovala, odvezla ke svému šéfovi, kterému jí slíbila výměnou za přísun drog.

​

Tessa se vymámila ze života na ulici a základně, žila si dobře, ale její matka dala přednost drogám, a aby je získala, neštítila se zdrogovat, unést a prodat vlastní dceru. Nemohla odejít, byla neustále hlídaná, když odporovala, tak bitá, jindy zdrogovaná, aby byla povolnější. Na rozdíl od své supí matky si to neužívala, chtěla pryč, zpátky k životu, který měla a který si pomalu budovala. Mohla na něj zapomenout, nikdy jí nebylo předurčeno se vrátit k normálnosti, být normální, nebo jí alespoň předstírat. Tessa po čase dostala za úkol omotat si okolo prstu klienta, který byl, shodou okolností, konkurencí pro jejího šéfa, který do lacinějšího bordelu lezl, rozhlížel se, zjišťoval, co sám musí zlepšit, aby ho zničil. Tessa měla vyzvídat, dostat ho na kolena, ale změnila strany, pod příslibem a vidinou lepšího života, mu po určité době vyzradila vše, co věděla. Její šéf byl do půl roka nahraný, za další měsíc mrtvý, Tessa částečně volná, její klient jí nenechal jít, a na místo toho se stal jejím novým pasákem. Dal jí možnost volby, která volbou nebyla – pracovat pro něj, nebo zemřít s ostatními, kteří se nepodřídili. Její nový šéf si k ní po nějakém čase vypěstoval náklonnost, a navedl Tessu na stezku, ze které se později dostala na cestu, kterou kráčí do dnes. Nebyl obyčejný, nebyl člověkem, a Tesse dal stejnou volbu, jako kdysi, s rozdílem, že buďto projde přeměnou, nebo jí zabije. Ne, že úspěšnost první možnosti mohla ovlivnit, ale šance na život existovala. A tak souhlasila.

​

Vsadila na to malé procento úspěšnosti, a usmála se na ni štěstěna, ačkoliv šťastná nebyla, trvalo jí, než se stabilizovala, sžila s vlčicí, která, na rozdíl od ní, nehodlala sklánět hlavu a nechat po sobě dupat. Byla tím, co v sobě Tessa dusila, co se bála projevit. Byla hrdá, nespoutaná, horkokrevná. Nechala jí, aby se krok po kroku učila, sžívala s novou situací, a jakmile vycítila první příležitost, svého vlastního stvořitele zabila, zpřetrhala poslední okovy, které jí držely při zemi. Do světa se ale nevydala, příliš dlouho se učila, aby to nechala za sebou, a převzala podniky, které vlastnil. Díky vlčici dokázala zavčasu vycítit konkurenci, díky ní dokázala snadno oddělit zrno od plev, nechávat si jen ty nejlepší kousky, ty špatné posílat rovnou na jatka. Na přelomu století, s desítky let zkušeností a nahromaděným jměním, se přesunula do Wisconsinu, do okolí Chicaga, kde patnáct let na to po dlouhé době narazila na vlastní druh, na smečku, s charismatickým vůdcem v jejím čele. Tessa otálela dlouhý rok, než souhlasila se Solomonovou nabídkou. Vstoupila mezi jeho Ohaře, nabídla mu své maso, a on jí otevřel dveře do světa, o kterém neměla sebemenší ponětí. První roky se držela při zemi, její vlčice se nenechala zkrotit, ostatním jasně ukázala, že nepatří mezi submisivní Kappy, přestože její lidská část tak může na první pohled působit. Pozice Gammy jí přestala být sympatická, a začala se drápat výš, hnala jí vpřed ambice, na své straně měla bystrou mysl a lstivost, kterou by jí záviděla nejedna liška, do karet jí hrálo, že jí ostatní vlkodlaci často podcenili, mysleli si, že snadno vyhrají, a jejich prohra jim došla v okamžiku, kdy jim Tessa vrazila podpatek do oka.

​

Po určitém čase se Tessa dokázala vyškrábat mezi Solomonovy Bety, tím se ale dostala mezi daleko nebezpečnější a méně předvídatelné hráče, a musela se znovu učit, opět pozorovat, bedlivě se dívat, přizpůsobovat se. Na nic netlačila, pouze vyčkávala, nechávala ostatní, ať jí vyzývají, a s každou obhájenou pozicí si na svém místě začala být čím dál jistější, přesto v ní zůstávala potřeba Solomonovi neustále dokazovat, že jí to místo patří, že si ho zaslouží a udělá pro to cokoliv. Tessa měla v jedné ruce píli, ve druhé vůli, a ty jí nakonec přinesly ovoce, Solomon jí pozvedl nad své ochranářské Bety, nabídl jí pozici mezi speciálními a svěřil funkci, se kterou měla letité zkušenosti. S jeho svolením provedla určité změny, nastavila jiný řád, důkladná pravidla, a její práce, která šla ruku v ruce s dlouholetou praxí, začala přinášet ovoce, které k ní, k Solomonovi, ke smečce, putuje do dnes v podobě tučných dolarů.