NIKOLAI VOLKOV

nOČNÍ HLÍDAČ V bALLARD hARBOR | Alex Høgh Andersen | aRXI

—Pngtree—moon phase black red symbol_6491368_blue_edited.png

I know what it means to lose everything.
That’s why I protect what’s left.

Rodina & vztahy

Bran Cornick – Jeho Alfa a Marrok, kterému je bezvýhradně věrný a také vděčný, Nikolai má za to, že mu dal Bran šanci začít nový život.
Leah Cornick – Alfova družka, které se Nikolai raději vyhne, když má tu příležitost. Nepadla mu příliš do oka, ale svůj názor si nechává pro sebe. Když byl ještě Gammou, tak jí jednou do zad ukázal prostředníček.
Willard Mendes – Beta a druhý důstojník, ke kterému Nikolai chová hned po Marrokovi největší respekt. Pokud si s něčím neví rady, je to právě Willard, za kterým jde pro radu.
Mackenzie Hall – Omega smečky, vůči které je Nikolai místy až přehnaně ochranářský, a zajímá se, co běžně dělá. Sám se postavil do jakési role staršího bratra, který na ni dohlíží, a pokouší se od ní odhánět všechno špatné. Kenzie mu připomíná vlastní matku, o kterou přišel, a denně bojuje se strachem, že přijde i o ni.

Charakter

181 Cm | 76 kg | Tmavě hnědá | modrá

Nikolai se neřadí mezi vlkodlaky, kteří by za sebou měli jedno celé století života a mohli se tak chlubit svými zážitky a nasbíranými zkušenostmi, on sám je ale toho názoru, že si zažil leccos, a v lecčem by mohl konkurovat o dost starším vlkodlakům. Rád s humorem říká, že už má také něco zažito, svůj věk u toho ale s oblibou vynechává, je pro něj místy až depresivní připomínkou, jak čas rychle ubíhá, a jemu čísla na narozeninovém dortu přibývají. Nemá za sebou ani půl století, ale čtyřicítku nesl špatně. Nikoliv proto, že by stárl, a vlastně to nebylo vůbec poznat, jelikož má před sebou – nebo v to aspoň doufá – dlouhý nestárnoucí život, ale často ho přepadá melancholie, když si uvědomí, kolik let už uplynulo od momentu, kdy se mu jeho téměř perfektní život rozpadl, a on se musel stát opravdovým dospělým mužem, který se o sebe musí umět začít postarat – a že tehdy nechtěl dospět, chtěl zůstat nadále tím pomyslným chlapcem, který se může schovat za rodiče, když něco pokazí.

Nikolai je mladá Beta, ale sám je toho názoru, že oplývá stejnými přednostmi, jako o dost starší Bety. Nerad poslouchá, když mu někdo věk vpaluje do obličeje, pro Nikolaie nikdy nešlo o věk, nýbrž o to, jak dotyčný přistupuje ke svým povinnostem, a zda oplývá selským rozumem. Špatně nese, když se někdo pokouší o to mu házet klacky pod nohy, považuje to sice za výzvu, kterou milerád přijme a ukáže všem, že je schopný, nikdy ale nechápe, proč to mají dotyční zapotřebí. Nikolai se už dávno zbavil nějaké mladické nerozvážnosti nebo impulzivního chování, dnes se nad svými činy dvakrát zamyslí, zamýšlí se i nad tím, co se mu vyplaví z úst, než doopravdy promluví. Rozhodně dřív přemýšlí, než jedná, skrze tenhle přístup nikdy nedokázal plně pochopit jedince, kteří to mají naopak, tedy že nejprve konají, poté přemýšlí. Nad takovými často kroutí hlavou, a nechává je, aby si své chyby vyžrali a poté napravili sami.

Přesto ale umí podat pomocnou ruku – pokud tedy usoudí, že si jí opravdu zasloužíte. Pokud si někdo z vlastní hlouposti a nepozornosti zlomí ruku, Nikolai jen pokrčí rameny, ale když omylem zakopnete, a ještě čirou náhodou špatně spadnete, a skončíte se zlomenou rukou? Zasměje se nad tou zajímavou shodou náhod, ale pomůže vám sehnat dlahu a chlácholivě vás poplácá po zádech. Nikolai je silně ochranářský vůči těm, kteří se sami často nedokáží bránit, nebo jsou v jeho životě něčím cenným. Šikanu Kapp netoleruje, podobně opovrhuje i lidskými šikanátory, kteří si za své cíle často vybírají daleko menší a bezbranné lidi. Nikolai je nejvíce vysazený na Omegu smečky, Kenzie. Jeho vlastní matka byla Omega, a Kenzie mu jí podivnými způsoby připomíná, Nikolai se tak nacpal do jejího života jako jakýsi starší bratr, aniž by se jí vlastně zeptal, zda o to stojí. I v tomto případě ho denně přepadají melancholické myšlenky až jakýsi prapodivný strach v tom, že by o Kenzie mohl přijít nejen on, ale i celá smečka, podobně jako přišel o svou matku, jejíž smrt měla katastrofální účinky. Jeho strach nejspíš nepramení ani tolik z toho, že by zemřela jako jeho matka, ale následky, které by přišli poté, a Nikolai raději nemyslí na to, co by v takovém případě dělal. V jednom má ale jasno: nechce se znovu stát štvanou zvěří.

Svým způsobem má rád svůj klid, nerad se rozčiluje nebo snad stresuje, ohledně stresu ale rád vtipkuje, že mu akorát přidělává vrásky, a proto se mu vyhýbá. Když už ale něco musí řešit, snaží se to řešit s chladnou hlavou a klidem, nemá příliš v lásce, když jeho okolí propadá panice nebo snad vzteku. Nikolai umí být dobrým společníkem, není nijak tichý, a dokáže se bavit o čemkoliv, oplývá také smyslem pro humor, a když dojde na vtipy, prakticky v nich nemá zábrany, a dokáže vtipkovat o čemkoliv, včetně sebe samotného. Rád naráží i na svůj původ a oblíbený druh alkoholu, vodka ho ale nesloží k zemi ani poté, co by vypil naráz tři celé lahve. Její chuť má ale rád. Stejně tak preferuje chladnější podnebí, úmorná horka mu nedělají dobře, vždycky má pocit, že se ve vlastní kůži peče jako kuře v troubě. Navzdory tomu, že se dokáže uvolnit, a místy se cítit v určité formě normálně, umí z vteřiny na vteřinu přepnout do své pozice Bety, zahodit vtipkování a hlasitý smích, a zvážnět.

Nikolai přímo nenávidí stříbro, jednou okusil, jaké to je, být jím zasažen, a do dnes se vyhýbá všemu, co je ze stříbra. O stříbře nevtipkuje, i když často říká, že má na ten hnus vyvinutý další smysl, a dokáže ho poznat i na míle daleko. Jak už bylo zmíněno výše, zažil si své, občas ho kvůli tomu přepadne špatná nálada, ale snaží se o to, aby si to příliš nebral k tělu, jakmile je ale před něj postaveno stříbro, tak je to jeho jakýsi spouštěč všeho, co v sobě hluboko uzamkl. Často si to nechává pro sebe, ale jakmile přijde do kontaktu i s hloupou stříbrnou vidličkou, náhle cítí tak živou bolest ve svých ranách, jako by byl znovu čerstvě postřelen. Nikolai doposud nezažil větší bolest než po stříbrných kulkách, nerad na to myslí, a když už na to pomyslí, běhá mu mráz po zádech a pokaždé se musí otřepat, jako by ze sebe ten nechutný a stále živý pocit musel setřást.

Vlkodlak

Čistokrevný | Beta pro Ballard | 134 Cm | 148 kg | Černá | Modrá

Nikolaiova vlčí stránka žije v naprosté harmonii a souznění s tou lidskou, coby jeden ze vzácných čistokrevných vlkodlaků se s vlkem narodil, a nebyl mu násilně vnucen jako většině jeho druhu; nepodléhá emocím svého vlka, nenechává se jimi pohltit a vést, veškeré jeho cítění je jen a pouze jeho, pramenící z lidské, daleko empatičtější a klidnější stránky, neinfikované divokostí a tradičními zvířecími pudy. Nikolaiova proměna je čistá, bez bolesti, rychlá, a po první proměně se stala nedílnou součástí jeho života, kterou aktivně využívá, kdykoliv k tomu má příležitost.

Nikolai se mění do velkého, huňatějšího vlka, jeho srst je typicky černá, ale ne natolik tmavá, aby pohlcovala i okolní světlo, je mu ale perfektním krytím během noci, se kterou dokáže splynout a stát se bravurním lovcem, který svou srstí splyne s noční temnotou. Ve tmě mu lze vidět pouze oči, velmi netypické a vzácné barvy – oči, které si jeho vlk ponechal ve své podobě a odráží Nikolaiovu lidskost. Modré oči, stejné barvy, jaké má ve své lidské podobě.

Studeně modré, odrážející kousavý chlad, který dokáže proniknout do morku kostí. Intenzivní pohled, který zmrazí na místě každého submisivního vlka.

Ve své vlčí podobě má nad okem, na tváři, a poté na levé noze jasně viditelné jizvy, které nezarostly ani po letech jejich utržení, jsou Nikolaiovou nepříjemnou vzpomínkou na vlkodlaky tolik nenáviděné stříbro; byl zasažen třemi ranami, stříbro mu proniklo do oběhu, a veškerá další utržená zranění se proměnila ve viditelné jizvy, které svému okolí nedobrovolně ukazuje. Jizvy mu dodávají na děsivějším vzhledu, a podporují řeči o tom, kde k nim přišel – Nikolai o nich nikomu nevypráví, jizvy jsou pro něj stále bolestivou připomínkou jeho vlastního selhání a zrady, kterou doposud neodpustil.

Minulost

Nikolai vzešel z velmi vzácného svazku, a jeho narození bylo spíše plánovanou náhodou, ačkoliv se od začátku jeho početí počítalo spíše s tím, že to bude jen další plánovaná tragédie v životě Alfy Kasima, a jeho družky, vzácné Omegy Aliny, se kterou se téměř půl století snažili o potomka, ale těhotenství pokaždé skončilo nejpozději v druhém trimestru. Alina by na všech prstech nedokázala spočítat, kolikrát už potratila, a každé předčasně ztracené dítě pro ni bylo jen dalším bolestivým hřebíkem do života. Dokud se jí nepodařilo počít znovu, a v dubnu roku 1981 přivedla na svět zdravého chlapce, vzácnost a dar, který jí vdechl do plic nový život i podstatu, a zahnal časté depresivní dny na druhý konec světa. Nikolai se od prvního nádechu stal nejen potěšením svých rodičů, ale také celé smečky ruského Krasnojarsku, která čítala nanejvýš patnáct členů, ale jednalo se o velmi stabilizovanou a silnou strukturu, která ve městě figurovala veřejně jako jedna velká početná rodina skládající se z blízkých i velmi vzdálených příbuzných.

Malému Nikolaiovi nic nescházelo, stal se centrem pozornosti, jeho matka se okolo něj točila jako orbit, a tak se okolo něj točila i celá smečka, která ho společnými silami nejen vedla a učila, ale také rozmazlovala. Ke štěstí všech, Nikolai podědil po svých rodičích jen ty nejlepší vlastnosti, a nezačal z něj vyrůstat rozmazlený fracek, který by nikdy nevěděl, jak se má chovat. S jeho chováním to začínalo být horší, když se z dítěte stal teenager, který nechtěl zůstávat doma, zatímco měsíc volal všechny vlky na lov. Chtěl jít taky, běhat po divoké přírodě ještě zdivočelé Sibiře a užívat si volnosti. Občas to dokázal přijmout, občas se vztekal, že chce jít taky, a trvalo mu chvíli pochopit, že jako dvounožec by těžko dokázal skolit zvěř vedle celé organizované a silně spjaté smečky. Osamocené noci mu pomáhala zvládat Anya, o rok starší vlkodlačice a polokrevná, která také netrpělivě vyčkávala na svou první proměnu. Nikolai se s ní začal více sbližovat v pubertě, když pro něj mladé dívky přestaly být „fuj, holky“, a začaly být „ahoj, krásky“. A do Anyi začal být postupem času zamilovaný, ačkoliv těm pocitům pořádně ještě nedokázal porozumět, a jeho otec se bavil nad tím, že s ním jen cloumají mužské hormony.

S Anyou dlouhá léta trávil čas, dokud se za jednoho úplňku neproměnila. Nikolai na ni čekal, doufal, že mu popíše své pocity z první proměny a prvního lovu, ale nestalo se tak, Anya se naopak odcizila, a kdykoliv se s ní Nikolai pokusil mluvit, buďto na něj ani nepromluvila, nebo ho odbyla, že nemá čas, a rychle si šla jinam po svém. Nikolai si musel počkat čtyři měsíce na vysvětlení, než se konečně dostavila jím tak dlouho očekávaná proměna, a směl vstoupit mezi smečku jako plnohodnotný člen a vlk. Navzdory vnitřnímu klidu a harmonii, byl té noci divočejší, poháněla ho žárlivost a vztek na Anyu, která se sblížila s cizákem, který se ke smečce přidal jen pár měsíců před její první proměnou. Nikolai netušil, v čem byl ten cizinec lepší než on, a že se arogantně považoval za lepšího, když byl synem Alfy a jejich tolik milované Omegy. Fedyorovi nevěřil, a byl ve smečce jediným, který ho nemohl vystát – něco mu na něm smrdělo, ale mladý Nikolai nedokázal určit, co přesně. Později ho nezačal jen sledovat, doslova ho stalkoval, aby tehdy čerstvě zvolené Betě, která si své místo vydobyla, přišel na kloub. Viděl i to, co vidět nechtěl – jeho společně strávený čas s Anyou, během kterého se Nikolaiova náklonnost a láska začínala měnit na opovržení, znechucení, a přerůstala v nenávist.

Zlom nastal v roce 2008, jeho matka byla znovu v očekávání, chtěla svému milovanému Nikolaiovi přivést na svět sourozence. Dítě dokázala donosit, ale těhotenství pro ni bylo vedle udržování pořádku ve smečce tak vyčerpávající, že při porodu zemřela. Ztráta Omegy se začínala rychle podepisovat, a nejvíce oslabila Kasima, Alfu, který nepřišel pouze o Omegu, ale také o družku, se kterou žil téměř jedno celé století. Základ smečky se začal bortit, a toho využil Nikolaiem tolik nenáviděný vlk. Fedyor zabil Kasima v souboji, který se z posledních sil pokusil bránit, ale byl příliš slabý a otřesený ztrátou družky, a Nikolai věděl, že neměl šanci vyhrát. A byl to právě Nikolai, který po Fedyorovi skočil a pokusil se zachránit to, co zbývalo z jeho milované smečky. Poháněla ho zuřivost i bolest ze ztráty biologické rodiny, a své silné emoce dokázal namířit proti nepříteli, který mu sebral dívku, kterou považoval za svou první lásku. Nikolai by souboj vyhrál, ale jeho životem otřásla zrada bolestivější než ztráta celé rodiny; Anya na něj vystřelila. Ne obyčejnou zbraní, ale stříbrnými kulkami, které zastavily celý boj – zatímco Fedyor byl zahnán jednou stříbrnou kulkou, která ho zasáhla omylem, Nikolai byl zasažen hned třemi.

Podařilo se mu za pomoci posledních sil utéct na bezpečné místo, kde začal prožívat největší muka svého života. Rány po stříbře se mu nehojily, Nikolai byl nucen si kulky z těla dostat sám, a pravděpodobně by zemřel, kdyby jeho stopu nesledovala jedna Kappa z otcovy čerstvě rozpadlé smečky – Polina se o něj začala starat, a Nikolai k ní přilnul, byla jediná, která raději odešla, než aby přijala Fedyora za svého nového vůdce. Nebýt jí, s největší pravděpodobností by Nikolai zemřel. Trvalo mu dlouho, než se dokázal zčásti zotavit, a i když nebyl plně vyléčený, musel se s Polinou dát na dlouhou cestu napříč Evropou; Fedyor je brzy začal pronásledovat, aby eliminoval jedinou hrozbu, která by mu mohla sebrat jeho zrádcovsky vydobyté postavení. Nikde se nezdrželi dlouho, jídlo si obstarávali krádežemi, spali tam, kde se dalo, a Nikolai život tuláka nesl velmi špatně. Ta doba mu splynula do jednoho velkého bolestivého utrpení, které jeho mozek vytěsnil, Nikolai si tedy dnes jen stěží dokáže vzpomenout na nepohodlí a strádání, které s Polinou zažíval.

V roce 2012 se jim podařilo na jedné lodi prchnout do Střední Ameriky, odkud pokračovali dál na sever. Jejich cesta se rozdělila až v Chicagu, oba měli možnost vstoupit do tamější smečky Alfy, který byl rovněž Nikolaiovým jmenovcem. Nikolai si ale na putující život částečně zvykl, a tak Polinu zanechal v Chicagu s pobaveným rozloučením, že může předstírat, že Chicagský Nikolai je on, o kterého se bude starat. Další dva roky putoval kontinentem sám, dokud se nedostal až k samotnému Marrokovi. Nikolai byl tehdy úplně sám, a jeho vlk tesknil po smečce, a tak se usadil v Seattlu. První rok pro něj byl těžký, musel si zvykat na smečku, na její strukturu, a na povrch vyplynula jeho dlouho ukrývaná bolest ze ztráty jeho rodičů a zrady, kterou pocítil od Anyi. Nikolai to ale dokázal překonat, a jeho vlk se po čase přestal smiřovat s pozicí Gammy, a za své protivníky si začínal vybírat Bety. Jeho bojovnost, dominance, ale také čistokrevnost v jeho žilách a tím pádem i harmonie s vlkem, mu pomohla k tomu, že se z něj v roce 2018 stala jedna z řadových Bet. Jeho schopnosti, spolehlivost a racionální uvažování z něj nakonec učinily Betu, která dostala na starosti městskou část Seattlu – Ballard.

Zajímavosti

Je čistokrevným vlkodlakem.
Pochází z ruské Sibiře. Po více jak deseti letech v Americe se mu podařilo zčásti zbavit tvrdého východního přízvuku, přesto mu sem tam ujede.
Před lety byl postřelen stříbrnými kulkami, po zraněních mu zůstaly viditelné jizvy, o kterých nemluví, a také se vyhýbá stříbru jako čert kříže.
Jeho nejbližší mu smějí říkat „Niki“. Nelahodí to sice jeho uším, ale toleruje jim to.