MURIEL LANDFORD

Lu Mùlán; „In a world full of daisies dare to be a rose.“

 

Muriel nebylo její pravé jméno, ještě před ním měla dvě, přičemž to původní bylo čínské a dostala ho od svého otce. Lu Múlán se narodila roku 1792 na palubě Jihočínského moře, loď směřovala z Francie do Číny a na palubě se kromě posádky nacházel její otec Lu Zǐhào, majetný obchodník a taky matka Josephine de Beaumont v pokročilém stádiu těhotenství. Jejich příběh začal, když se Zǐhào dostal do Francie, kam během svého života občas obchodně jezdil, ale vzhledem k délce plavby to nebyla pravidelná destinace. Převážel hedvábí, porcelány, šperky, umělecké předměty a především čaje. Jednoho dne potkal nádhernou dívku - Josephine de Beaumont, dcera aristokrata, která měla mít zářnou budoucnost. Viděl už spoustu bílých žen, ale tahle byla něčím zvláštní, čistá a krásná jako jasmín, voněla po mátě a levanduli a měla nádherný úsměv. Josephine taky okouzlil, poprvé v životě viděla někoho z asijské země a byť jí to přišlo strašně zvláštní, Zǐhào byl pohledný a dala se s ním několikrát do řeči. Jeho francouzština nebyla dokonalá a tak ho Josephine tajně doučovala a byli si každým dnem blíž a blíž. Jenže společná budoucnost byla nemožná a protože si nechtěla Josephine nechat diktovat svůj vlastní život, rozhodla se ho vzít do vlastních rukou.

​

Zǐhào ji dostal do jiného stavu, ale toho vůbec nelitovala, jen měla strach, co z toho bude. Mohla skončit v klášteře, kde by porodila, aniž by o tom kdokoliv věděl a své dítě už by nikdy v životě neviděla. Nebo by ji otec vydědil a kdo ví, jak by skončila. Zǐhào se měl brzy vracet domů a navrhl jí, aby jela s ním. Jeho rodina bylo bohatá a nějak by ji k sobě domů už dostal. Ona samozřejmě souhlasila a tak se dali na několika měsíční plavbu. Kvůli počasí se plavba prodloužila ještě o měsíc, ale Zǐhào myslel na všechno a na loď dostal i porodní bábu, které dopředu zaplatil a zaručil jí bezpečný návrat do Francie.

​

Nakonec se stalo to, čeho se oba obávali, v noci Josephine praskla voda a oni byli od čínského břehu ještě několik dní cesty. Porod začal až příliš rychle, byla hluboká noc a v kajutě se nacházeli jen oni tři - Zǐhào, Josephine a porodní bába. Zǐhào držel lampu, aby bylo vidět a postarší žena Josephine instruovala co a jak. Navzdory všemu se narodila zdravá holčička, která okamžitě dostala čínské jméno - Lu Mùlán. Všechno by to byl asi i hezký příběh, kdyby pár dní po porodu nenastaly komplikace a Josephine dostala těžkou infekci ze zbytky placenty, co zůstala uvnitř. Bohužel to nepřežila a jediné štěstí bylo, že se jim podařilo doplout do Číny včas, aby novorozeně mohla nakrmit kojná. Být na moři ještě o něco dýl, Mùlán by zemřela hladem. Zǐhào rodina dítě přijala, bylo sice míšenec, ale mělo hodně ze svých čínských kořenů a nepůsobilo tedy jako cizinec, ale téměř jako čínské dítě, až na malé nepatrné rozdíly. Zǐhào byl ze smrti snoubenky zdrcený, ale jeho dcera mu dávala naději a hodlal jí zařídit ten nejlepší možný život.

​

​

Lu Mùlán; „A stone resists the wind, no matter how small it is.“

 

Měla velmi přísnou výchovu, aby z ní vyrostla slušná mladá dáma, která znala způsoby, věděla, jak se chovat a vést domácnost. Byla vedena k ženským pracím, které jí nikdy moc nebavily, ale našla zalíbení v umění. Už odmalička se cítila jiná, jakoby by byla cihlou, která nezapadala do žádné zdi. Měla divokou a nespoutanou povahu, kterou starší v rodině přisuzovali buď její matce nebo tomu, že se narodila na moři. O matce toho moc nevěděla, nikdo o ní nemluvil, pouze její otec jí párkrát zmínil, když naléhala, že by chtěla vědět víc. Chyběla jí mateřská ruka, babička totiž byla přísná a občas jí přišlo, že ji neměla ráda, protože zkazila budoucnost jejího otce. Ten byl nucen se oženit, když měla sedm let a její macecha byla ještě horší. Mùlán se držela statečně, nezlomila se, když o ní říkali to nejhorší, neuronila ani slzu, když ji shazovali před ostatními a nebojovala zpátky, protože správný bojovník nejprve pozoroval a až pak zaútočil. Zǐhào býval často pryč, pořád někam jako obchodník cestoval, takže byla pod neustálým dohledem rodiny, která byla občas velice nesnesitelná. A ona jim to všechno jednoho dne vmetla do tváře.

Bylo jí teprve deset let, když se jim postavila a každému řekla, co si o něm myslela a všechno, co za ty roky vypozorovala a slyšela použila jako zbraň - jejich tajemství, úchylky a další věci, co neměly spatřit světlo světa. Bylo to nehorázné a neodpustitelné chování, za který dostala výprask a byla několik dní zavřená v temném sklepě bez jídla, pouze s kýblem vody. Necítila se bezmocná, byť její společnosti jí byla tma, čtyři stěny a její vlastní tělo. Byla pyšná, že se za sebe postavila ať to stálo, co to stálo.

​

Ve třinácti letech ji zasnoubili a o rok později se měla vdávat za muže z dobré rodiny, který se jí ale vůbec nelíbil a ona byla ochotná udělat cokoliv, aby ke sňatku nedošlo. Na svůj věk byla opravdu chytrá a bystrá, vzdělávala se, četla knihy - i ty, které by neměla - a poslouchala, co se kde šustlo. Když u nich doma proběhla večeře, aby se snoubenci seznámili, u stolu jim vmetla do tváře všechny pomluvy, co na tuhle rodinu slyšela. Slova zabalila do vznešeného kabátu a říkala ji s veškerou elegancí mladé mocné dámy. Byť moc opravdu neměla, ale aspoň teď si to užívala. Byl to nehorázný skandál, zásnuby se zrušily a ona byla opět zbita a zavřena. Prarodiče takové chování nehodlali dál trpět, byly s ní jen problémy a zostudila celou rodinu. Dědeček navrhl, že by jí měli poslat tam, odkud přišla, aby byla mezi "svými." To její babičce přišel jako úžasný nápad a macecha to jen podpořila. Její otec byl akorát pryč, daleko od čínského pobřeží, než aby jí mohl nějak pomoc. Sbalili ji, posadili na loď, která měla plout do Francie a tak Mùlán opustila Čínu s tím, že jede do země, odkud pocházela její matka. O Francii hodně četla, ale jejich jazyk neovládala, jen věděla, že to byl domov zesnulé matky. Vlastně byla ráda, že mohla Čínu opustit, přeci jen se tam k ní vůbec nechovali dobře a mohla začít někde jinde nový život, byť toho s sebou neměla moc.

​

​

Mulan; „It is never too late to be what you might have been.“

 

A tak dorazila do rodné země své matky, bez majetku, bez mužské ochrany, bez znalosti jazyka nebo kultury, věděla jen to, co se dočetla a nebylo toho příliš. Stála tam ve svých červenobílých šatech, které nevypadaly jako nic, co by tady někdo kdy viděl. Její vzhled působil exoticky a vypadala zranitelně, jenže i malá růže měla trny. Námořník, co ji sem měl dovést už měl jiné plány a rozhodl se Mulan prodat jako služku do jednoho urozeného domu. První se bránila, netušila, co s ní námořník zamýšlel a měla samozřejmě strach. V noci byla doručena do honosného domu, převzaly ji služky a snažily uklidnit. Ani jedna samozřejmě neuměla čínsky, ale stačil hřejivý úsměv, nabídka teplé polévky a Mulan se konečně přestala bránit a pochopila, že jí neublíží. Byla hladová, takže polévku do sebe obrátila, nikdy takovou nejedla a byla moc dobrá. Domluva s ní byla první trochu těžká, zvládly se představit, ale jejich jména pro ni byla zvláštní a nezapamatovatelná, ostatně i ony měly problém s čínskou výslovností jejího jména a tak jí říkaly prostě Mulan. Postupně si dokázala zapamatovat jejich jména, musela k tomu ale použít Čínská slova, která byla výslovnosti nejblíž a následně se učila i další francouzská slova. Byla poměrně učenlivá, na francouzštinu měla talent a každý den se snažila něco naučit. Její život nebyl špatný, měla práci, kde spát, co jíst, i nějaké peníze, které dostala za svou službu a ty si odkládala bokem do tajné skrýše, aby jednou mohla být volná a dělat, co chtěla. Rodina, ve které dělala, byla bohatá a nebyli to krůtí lidé, i když se s nějakou tou rasovou diskriminací setkala.

​

O tři roky později jí bylo sedmnáct a byla opravdu krásnou dívkou, o to víc, když měla jemný exotický vzhled. Francouzsky se už bavila na dobré úrovni, sem tam něco pomotala, ale ani přízvuk už nezněl tak špatně, jako před tím. Hodně se naučila z knih, které ráda četla a o to vyzývavější byly ve francouzském jazyce. Problém nastal jednoho dne, kdy se o ní začal zajímat nejmladší syn, co se vrátil ze studií a moc se mu líbila. Jean byl ale namyšlený, arogantní kluk, který se k lidem neuměl chovat, ne k těm, co byli v hierarchii níže, než on. Neměl s ní dobré úmysly, chtěl jí poplést hlavu, svést ji a užít si s ní. 

​

Jenže to netušil, že Mulan nebyla hloupá děvečka, co by na sebe nechala sáhnout. Zkusil to jednou, vrazila mu tak silnou facku, až to málem neustál a taky dostala jednu na oplátku, no kluk se styděl, že ho uhodila žena, takže mlčel. Ale kdykoliv mohl, dělal jí ze života peklo. Když o víkendu dojeli do domu jeho spolužáci a rodiče odjeli na večírek, rozhodli si Mulan dobírat, ponižovat ji a zneužít. Zavolali ji do salonku a když skončili se slovník útokem, začal ji jeden z nich osahávat, za což dostal facku. Další dva ji chytili a začali ji strhávat oblečení, když vykřikla, jenže dveře byly zamknuté a služebnictvo se mladého pána bálo.

​

Osahávání nebylo příjemné, ale to horší přišlo za chvíli, když si Jean sundal kalhoty a byť nikdy mužské přirození neviděla, slyšela různé drby od žen. Začala se mu prostě smát. A to moc mladému pánovi nepomohlo. Uhodil ji, každopádně se nedokázal uvolnit na to, aby do ní vůbec měl co vrazit. Zkusil to jeho kamarád, tomu se to podařilo, ale Mulan se vysmekla a chytla ho pevně za přirození až ho zlomila do nepřirozeného úhlu. Ozval se šílený křik, ona dostala další velmi silnou facku a pak si nic nepamatovala, všechno se propadlo do tmy a ticha.

​

​

Mulan Laurent; „In the ashes of bitter tragedy,

lie the seeds of astonishing rebirth.“

 

Potom, co ji zbili, nechali ji zavřít do vězení, kde si myslela, že její život skončil. Ale nebylo tomu tak. Správce věznice byl pohledný muž středního věku, jmenoval se Armand Laurent. Bezdětný vdovec, kterému nezáleželo na tom, co si o něm kdo myslel. Zastával spravedlnost za každou cenu a chtěl slyšet její příběh toho, co se stalo. Okouzlila ho netradičním vzhledem a krásou, ale také tím, jakým stylem hovořila. Fascinovalo ho to a Mulan se mu moc líbila. Chodil si s ní povídat každý den, její osud byl neznámý, ale on se rozhodl, že jí dostane ven. Mělo to ale podmínku - sňatek. Mulan by nesouhlasila, ale byla to její jediná šance, jak se dostat ven a taky k němu něco cítila, tudíž přijala a stala paní Laurentovou. Byla jedna z nejkrásnějších žen v okolí a mnozí Armandovi záviděli. Někteří zpochybňovali její původ, ale to jejího manžela nezajímalo. V osmnácti letech přivedla na svět první dítě, chlapce, kterého pojmenovali Louis Étienne Laurent. Byl dědicem rodu a rysy zdědil spíše po otci. Mulan byla po dlouhé době šťastná a měla pocit, že našla místo, kam patřila. O dva roky později se jí narodila dcera Eloise a za rok na to další holčička, Moira. Jenže každý příběh nekončí hezky, rozhodně ne ten její...

​

O vlkodlacích nevěděla nic, netušila, že něco takového vůbec existovalo, ale bohužel pro ni, ano. Ve Francii bylo několik smeček a jedna se nedávno usadila poblíž jejich domu. Nebyli to zrovna vlci, co toužili žít v klidu a míru, měli problémy a proto často měnili lokace. Alfa této smečky si vyhlédl právě Mulan, která se mu moc líbila a chtěl ji mít za každou cenu. První se ale musel zbavit několika překážek a jednou z nich byl její manžel. Děti poručil nechat živé, aby měl Mulan čím vydírat a ona s ním šla. Jenže nestabilní smečka měla nestabilní vlky a ti se neuměli příliš kontrolovat. Uprostřed noci se dostali do sídla, ve vlčí podobě roztrhali Armanda přímo v posteli a ona nemohla nic dělat. Nevydala ze sebe ani hlásku ze šoku, ve kterém byla. Jeden ze smečky tam vklouzl jako člověk, aby ji mohl svázat a zacpat pusu, která nefungovala. Bohužel, zbytek vlků se neovládlo a děti, které začaly křičet a plakat, povraždili. Mulan byla v té chvíli omráčená a tak byla tomu křiku ušetřena, no stejně by neměla jak dětem pomoc.

​

Když se později dozvěděla o smrti svých dětí, chtěla zemřít. Plakala, rvala se, nenáviděla je a vlastně pořád nechápala, co vlastně byli zač a proč jí vzali to nejcennější. Alfa moc neotálel, vysvětlil jí jejich původ a i když nechal vlky, co zabily její děti, popravit, život jim to nevrátilo. A on tak měl místo milenky živou mrtvolu. Upadla do těžké deprese, kdy necítila nic. Nejedla, nepila, odmítala všechno. Museli ji krmit násilím. Bylo jí všechno jedno, pokusila se i zabít, ale Alfa jí to nedovolil. Chtěl ji proměnit, ale cítil, že by to nepřežila, tak si s ní hrál jinak.

 

Muriel Landford; „Truth is everybody is going to hurt you:

you just gotta find the ones worth suffering for.“

 

Nevěděla, kolik dní přešlo, jestli byl den nebo noc, byla ztracena ve vlastní hlavě, která jí odpojila od celého světa - protože to byl jediný obranný mechanismus proti šílenství. Nevěděla, jak jí zachránil, kdo to byl, co chtěl, pořádně si ani neuvědomovala, že byla pryč. John Landford byl starý samotář, silný vlkodlak, který se nebál jen tak někoho a nechal problematickou smečku, která zničila Mulan život, zničit. Měl spojence v několika dalších smečkách, takže to nebyl problém a když našel bledou pohublou Mulan, vzal ji s sebou. Rozhodl se, že se o ní postará a protože se vracel domů do Anglie, vzal ji s sebou. Věděl, že tam někde stále byla a snažil se jí dostat z vlastního světa zpět do reality, což byla těžká a zdlouhavá práce, ale povedlo se. Mulan se nedokázala smířit s tím, co se stalo, ale věděla, že pachatelé byli mrtví, což jí přinášelo aspoň nějaké potěšení. Jinak byla stále prázdná, ale už komunikovala. Nebýt Johna, pravděpodobně by tam zemřela, ale on ji zachránil byť o to nestála.

​

O dva roky později se zase tak nějak vrátila do života a do Johna se zamilovala. Minulost nechala za sebou, musela vytvořit hodně tlustou zeď, aby se k ní nedostala a ona si zachovala nějaké mentální zdraví. Za Johna se provdala a změnila si jméno na Muriel, což byla hrdinka jedné z jejích oblíbených knih. Dokonce se naučila poměrně dobře anglicky a zjistila, že jí cizí jazyky bavily a měla na ně jakýsi talent. Věděla, co byl John zač a protože jejich láska rostla každým dnem, chtěla být jako on, aby spolu byli skoro na věky. John první váhal, ne každý přeměnu přežil, ale na druhou stranu, člověk byl křehký a ona mohla kdykoliv zemřít a jestli ne teď tak na stáří, takže proměnu nakonec udělal on sám, přičemž jí seznámil se vším, co to obnášelo.

​

Celý dlouhý a náročný proces přežila, byla dost silná a měla vůli žít a to byly jedny z faktorů. Musela si zvyknout na úplně nový svět plný různých vjemů, co se míchaly dohromady. Vůně, hlasy, tlukoty srdcí a mnoho dalšího, bylo to nervy drásající, jakoby si na to nemohla zvyknout a u každého malého zvuku šílela. John tvrdil, že to nejhorší měla za sebou a že si na tohle zvykne, jenže to trvalo neskutečně dlouho, než byla schopna potlačit zesílené smysly a naučila se s tím pracovat. Chtělo to hodně let, než se vlčici naučila ovládat stejně jako svoji sebekontrolu. Johnem žila jako samotářka třicet let, než se rozhodli, že by mohlo být výhodnější žít ve smečce. Měla z toho strach, ale poté, co se přidali do malé smečky v Londýně, která se časem rozrostla, zjistila, že všechna ta pouta a výhody byly vlastně dobrou věcí, zvlášť když musela zvládat svoje nálady nebo přicházející žár či úplněk. Alfa to dělal všechno jednodušší.

​
 

I am Muriel; Life is more than just chess.

Though king dies, life goes on.

 

Psal se rok 1855, když přišla o první smečku, byla v ní deset let, což nebyla dlouhá doba, ale za ten čas se toho stihla hodně naučit. S Johnem se opět stali samotáři a užívali si jeden druhého a života celkově. Doba se měnila, přibývaly nové věci, které se zprvu zdály být nadpozemskými nápady a mnohé děsily. Ona jimi byla fascinovaná, bylo zajímavé pozorovat, jak se měnila města, lidi, móda, vynálezy a ostatní. Pomalu zapomínala na minulost, nebylo možné si pamatovat všechno, ale nějaké důležité věci v paměti nosila, občas útržky, jindy delší vzpomínky. Na něco však nezapomněla nikdy a to na svoje děti.

​

Začátkem roku 1865 se přidali do jedné z velkých smeček, která se formovala už po mnoho století a stále existovala, měla stabilního alfu, dokonce alfa pár a nechyběla ani omega, což bylo její první setkání s takovým vzácným vlkem. Skoro vysněná smečka. Přesto nezapadli hned a dlouho je považovali za cizince, vlci ve smečce byli nedůvěřivý, tudíž si důvěru museli zasloužit. Když to doba dovolila, začala studovat a rozšiřovat si obzory, což ji neskutečně bavilo. Později vystudovala zdravotnickou školu, aby se stala sestřičkou a sloužila v první světové válce na frontě jako zdravotník, což jí dalo nemalé zkušenosti. Život se zdál být zase nějak normální pokud nepočítala válku, kde viděla nejrůznější věci, které jí nedaly spát.

Účastnila se i druhé světové války a na frontě samozřejmě nechyběl ani John nebo členové smečky. Když bylo po válce, vrátili se k běžnému životu a koupili si dům. Muriel začala pracovat v prestižní nemocnici v Londýně a John zase jako strážník. Všechno bylo několik dalších let skvělé, ale ona moc dobře věděla, že po každém slunci přišla bouře.

​

První zvrat nastal, když se u ní začaly projevovat halucinace, nebyly silné, ani časté, ale dělalo jí to starosti. Vídala lidi, kteří tam nebyli a někdy nebyla schopná určit, jestli onen člověk v rohu místnosti tam skutečně byl nebo ne. Naučila se to poznávat o něco později a před Johnem to tajila.

​

Později jejich alfa zemřel, byl zabit při potyčce a smečka se rozpadala, někteří se přidali do jiných smeček, jiní zkusili život samotáře na což už ona i John byli zvyklí. Rozhodli se proto zkusit život zase někde jinde a proto se roku 1990 odstěhovali do Ameriky, kde se museli hlásit Marrokovi a uvažovali dokonce o přidání se do jeho smečky, což se nakonec nekonalo. Muriel musela znovu vystudovat zdravotnickou školu a oba si museli nechat upravit zase po dlouhé době doklady a začít nový život na novém kontinentě. Muriel toužila po tom založit rodinu, ale biologicky to nebylo možné, tudíž až s povolením Marroka se rozhodli pro adopci aspoň jednoho dítěte, kterému by dali domov a vychovali jako vlastní. Věděli, že to byl nebezpečný život, ale v Americe pod Marrokem se cítili bezpečně a nechtěli se vzdát snu perfektní rodiny, ke kterému jim chybělo dítě. Roku 2001 adoptovali krásnou holčičku, která měla několik měsíců. Oba se do ní zamilovali a dali jí jméno Nilah. Až teď se její život zdál úplný a bála se, aby se něco opět nepokazilo...

​

​

Just Muriel; „We have nothing that is really our own;

we hold everything as a loan.“

 

V roce 2020, krátce po narozeninách jejich dcery, která se přestěhovala na kolej univerzity, aby mohla studovat svůj vytoužený obor, se stala tragédie. John se porval s nějakým vlkodlakem, jeho zranění ale byla natolik vážná, že zemřel. Pro Muriel to byl šok a strašná rána, byli spolu strašně dlouho a on byl láskou jejího života. Cítila vztek, chtěla se pomstít, ale ani neznala toho, kdo to vlastně udělal. Snažila se ho najít, ale marně. Několik let zasvětila život pomstě, která nepřicházela a dávala pozor na Nilah o kterou se bála každým dnem víc a víc, až začínala být paranoidní a její halucinace nabíraly na intenzitě. Byly častější, nepředvídatelnější a nejsilnější v období úplňku, žáru nebo emoční nestability. Pořád je dokázala rozeznat, ale někdy to bylo těžší a těžší.

​

Přestěhovala se za dcerou do Seattlu, kde studovala a kde se nacházela smečka Marroka, které chtěla být poblíž, ale zatím se nabídce přijetí stranila. Držela si lidi od těla a žila svůj samotářský život v malém apartmánu. Našla si také práci v místní nemocnici a snažila se prostě pokračovat v životě, což nebylo lehké.