MARGARET ANDERSON

Narodila se jako jedináček na první pohled milujícím rodičům a v prvních letech života měla vše, po čem dítě mohlo toužit. Pozornost, láska, materiální zabezpečení a kdyby to tak vydrželo i nadále, možná by si nikdy nezvolila vlkodlačí cestu. Margaret byla jako jedináček rozmazlená, dostalo se jí všeho, co chtěla a jí se to líbilo, ale jednoho dne přišel zvrat, který obrátil celý její život naruby. V šesti letech od nich otec odešel, hlavně od její matky, se kterou se už nějakou dobu nesnesl a poslední rok v rodině panovaly ostré hádky a nepokoje, které se podepsali na její nejistotě a agresi. Kousala, škrábala, křičela, cokoliv, aby ji zase někdo viděl - pro matku se stala totiž duchem, tichým společníkem, se kterým sdílela jednu domácnost a žila pod jednou střechou. Matka začala pít, nedokázala se s odchodem a pozdějším rozvodem smířit a tak to řešila po svém - otupovala se alkoholem, nic neřešila a když si konečně začala Margaret všímat, tak ji mlátila a vylívala si zlost právě na ní. Dokonce jí dávala za vinu rozpad rodiny. Najednou to bylo všechno jiné, kde byl dřív klid, mír, láska a kde mohla mít vše co chtěla, teď nezbylo nic než výčitky, nadávky, holé zdi, špína, a smrad cigaret a alkoholu. Nikdy se nenaučila být zticha, její frustrace rostla a tak jak si na ní vybíjela vztek její matka, tak ho ona vypouštěla na své okolí. Pozdější střídavá péče, kdy si ji rodiče přehazovali jako by byla kus hadru, vůbec jejímu stavu nepomohla, byla nepotřebná, nikdo ji nechtěl a tak se naučila lidem nevěřit a být tu pro sebe, protože pokud se nemůžete spolehnout sám na sebe tak na koho? A to dost rychle pochopila.

​

Ve škole se prala, jednu dobu byla i hlavním aktérem v šikaně, kde si mohla svůj hněv vybít na slabých jedincích a cítit se aspoň chvíli mocně. Hloupá sice nebyla, ale její temperament neměl hranice a tak byla několikrát ze školy vyhozena a později odebrána do pěstounské péče. To bylo, když se její matka opila do bezvědomí a skončila v nemocnici. Otec mezitím založil už novou rodinu kdesi v Kanadě, úplně se odcizil a zřekl se své dcery, která byla nezvladatelná a označena jako nevychovovaný fracek. Ani příbuzní si ji vzít nechtěli, takže putovala od jedné rodině k druhé, nikdy se nepodřídila, nemlčela nebo neprojevila vděk.

​

Hrála hloupou, když zjistila, že se tak dalo dozvědět dost věcí a rozhodla se, že se tak klidně nechá vidět. Byla přeci už nevychovaný a nevděčný parchant, tak proč nepřidat na seznam i hloupý? Aspoň po ní nikdo nic nechtěl a nic neočekával. Ve škole se začala trochu snažit až v posledních ročnících a to, když našla docela klidnou rodinu pěstounů, kteří s ní měli železnou trpělivost. Nezlomili nad ní hůl, nepolevili, zajímali se o ni, prostě jí chtěli dát domov a pocit, že někde mohla bezpečně existovat. S problémovými svěřenci měli přeci jen zkušenosti a tak věděli, jak na to. Margaret cítila jakýsi vděk, o tom nebyl pochyb, ale nechtěla ho ukazovat, třebaže se bála, že ji v ten moment zavrhnou. Možná jim právě svůj vděk ukázala tím, že se docela zklidnila, měla méně výbuchů svých nálad, neodcekávala tolik a celkově problémy ve škole téměř ustaly. Pro ně to byla jasná známka toho, že dělali dobře a to je těšilo.

​

Na vysokou ale nešla, potenciál i inteligenci měla, ale nechtěla tam ztrácet čas, protože toužila po tom být samostatná a dělat věci po svém. Odstěhovala se do Capitol Hill a tam začala svůj nový život dospělé ženy. Našla si práci jako obsluha v bistru Fork & Folklore a leč nikdy nebyla příliš spokojená, bylo to něco, co jí pomohlo odrazit se a získat peníze. Po čase si tam zvykla a zjistila, že to zase tak hrozné nebylo.

V bistru se vystřídalo hodně zaměstnanců, ale rozuměla si jen s jednou, Lorelai Shefield. Byla podobné povahy, prudká, někdy jízlivá a milovala její černý humor, kterým často odpálkovala otravné zákazníky. Rozuměly si, společně se dost nasmály a ona měla poprvé v životě pocit, že někoho může nazývat přítelem. Vždycky z Lori cítila, že před ní něco skrývala, tajemství, které tížilo její duši a které jí nechtěla z nějakého důvodu sdělit. A ona ji nenutila. Ale každé tajemství mělo tendenci nakonec vyplavat na povrch, jako když moře vyvrhlo to, co pozřelo, stačilo jen čekat.

​

Když šla pozdě v noci z práce domů, na rohu ulice stál chlap v kapuci, vyčkával, naučil se její rutinu, kdy končila, kdy chodila do práce, s kým a kudy. Nebyl sám, jeho kumpánové čekali v tmavém závoji noci na znamení, že mají zasáhnout.

​

První na ni pískl, než ji oslovil a začal si dovolovat. Margaret ho první ignorovala, jen si pod nosem něco zamumlala na jeho účet a přidala do kroku, ale chlap se za ní rozběhl. Kdyby byl jeden, možná by měla šanci, bránila se, uměla se prát, sílu taky měla a odvaha jí nechyběla. Krvácela jak ona tak on, ale během chvilky se situace změnila. Chlap pískl a z mlhy vystoupili jeho kumpáni, dva ji chytli ze zadu a třetí ji začal fackovat a nadávat jí do děvek a podobných věcí.

​

Kdyby se tehdy včas neobjevila Lori, buď by ji znásilnili a nebo unesli, dost možná obojí. Byla tam až moc rychle, jako stín, co se pohyboval tiše, přesně, lehce, jakoby gravitace neexistovala. Margaret byla zmlácená, otřesená, okolo byla tma, svítil jen měsíc a pár pouličních lamp, přesto viděla, jak někdo přiskočil z vysoké budovy za nimi a jedním pohybem ruky z ní sundal oba dva chlapy. Zbytek mužů se na ni vrhl vším, co měli, mezitím co tam otřesená Margaret stála a nedokázala se pohnout nebo vydat hlásku. Ta postava jí byla povědomá, stejně jako parfém, který používal jediný člověk, kterého znala. Ale jak? Měla halucinace? Uměla Lori nějaké tajné bojové umění, které narušovalo známé fyzikální zákony? Když s nimi skončila, poslední útočník na ni vytáhl pistoli a v té chvíli si všimla jejích očí - nebyly lidské, ta barva, způsob, jakým se leskly. A to zlověstné vrčení? Žena přistoupila blíž potom, co zpacifikovala i toho posledního a Margaret ji hned poznala. Nevěděla, jestli děkovat, utíkat, nebo ji zasypat všemi otázkami, které se jí draly na jazyk. Lori ji vzala k sobě domů, nechala ji umýt, najíst a pak na chvíli někam zmizela. Margaret byla trochu mimo, ale zároveň fascinována tím, co venku viděla. V hlavě jí jelo milion teorií od filmů se Spidermanem až po zakázaný vědecký experiment, ale nedokázala si pořád dát dohromady, co byla její kamarádka zač.

​

Když se vrátila, nebyla sama, byl tam i on, to ho viděla poprvé. Mladý, pohledný muž, už jen jeho přítomnost v ní vzbuzovala pocity o kterých nevěděla, že je schopna cítit. Lori bylo dovoleno sdělit její tajemství a reakce Margaret? - „Kurva já si už myslela, že seš posranej spiderman a nebo že ta limča byla něčím řízlá.“ Tím je pobavila, samozřejmě chtěla vědět víc a přísahala, že bude mlčet. Pak přišla ta nabídka, že kdyby chtěla, mohla by se stát jedným z nich, ale mělo to své rizika. Lori se za ni přemlouvala, protože chtěla, aby mohla být Margaret jako ona. Ta se nerozmýšlela dlouho a souhlasila, to bylo něco, co se neodmítalo, jen musela čekat do letního slunovratu a projít ještě nějakým testem, jestli byla vůbec psychicky připravena na něco takového. Její povaha byla nevyzpytatelná, ale dalo se s tím pracovat. Když jí vyhodnotili jako způsobilou, souhlasila s proměnou a přijala fakt, že se to nemuselo podařit a mohla zemřít - byla vlkodlaky tak fascinována, že ji ani tato informace neodradila. Všechno, co se o jejich životu naučila, se jí líbilo a toužila po tom, být jednou z nich, což se o pár měsíců naplnilo. Alfa, neuvěřitelně pohledný chlap na kterém ji všechno přitahovalo. A když ji několikrát kousl, aby ji proměnil? Nejprve šílená bolest, ale zároveň jakési vzrušení. Přítomnost alfy a její láska k němu ješte, než se vůbec dala na proměnu, měli silný vliv na to, aby celý proces přežila. Ze začátku jím byla naprosto posedlá, nebylo to jen pouto, které mezi nimi vzniklo, když byla proměna úspěšná, ale něco víc z její strany. Samozřejmě pouto měla i s jeho družkou, kdy respekt k ní byl spíše vynucený magií, než dobrovolnou záležitostí. Zároveň k ní cítila jistou zášť, což bylo vzájemné, protože Leah musela vycítit, že se Margaret alfa líbil a připadat si případně ohrožená. Takže mezi nimi byl jakýsi malý spor, kdy se přeci jen Margaret jakožto nižší v hierarchii a mladší vlk držela zpátky, ale zároveň se kdykoliv v přítomnosti Marroka motala co nejvíc kolem něj a mohla na něm oči nechat, což samozřejmě Leah viděla a nebylo jí to příjemné.

​

Celá přeměna, leč byla úspěšná, sebou nesla rizika. Třeba by se vůbec s vlčí stránkou nemusela sžít a taky že ji to první dny nešlo. Její vnitřní vlk měl značně navrch a tak byla agresivní a nedokázala ho zkrotit. Její čas ubíhal a chýlil se ke konci, avšak to byl Marrok, který tehdy prošel kolem a jeho přítomnost jí dala sílu vlka uklidnit a pustit k volantu zase člověka. Byla to ta chvíle, kdy měla být odsouzena ke smrti, když se to změnilo. Zázrak? Možná.

​

Následně se stala Omikronem v Marrokově smečce, učila se žít s vlky, s jejich tempem, způsoby a tradicemi. Nebylo to lehké, protože pořád musela hledat kontrolu nad tou vlčí stránkou, co se často drala na povrch, ale pokaždé, když si bavila tvář Marroka, dokázala převzít kontrolu a vlka potlačit. Zprvu to bylo všechno o potlačování, ale pak se musela s touto stránkou sžít, aby byly v jakési rovnováze a to bylo těžší, než se zdálo, protože občas měl vlk navrch, byl neskutečně dominantní, jako ona a buď byl u kormidla on nebo Margaret. Oba dva zároveň zprvu volant kontroly držet nedokázali, protože se o něj bili.

​

Po čtyřech náročných měsících, kdy se snažila najít v sobě rovnováhu a začlenit se do smečky, se jí to podařilo a stala se deltou. Už tam nebyla jen na zkoušku, ale stala se plnohodnotným členem a byla rozhodnutá stoupat výš, aby se zalíbila Marrokovi. Smečka pro ni byla vším, novým domovem a místem, kde mohla být sama sebou. I když byla odtažitá a ne vždy vlídná, našla tam své místo a hlavně tam měla Lori.