LETA PALLOMARI

Letin život byl první dvě dekády běžný, téměř až nudný, vyrostla v normální rodině, trávila čas s normálními přáteli, měla normální, bezstarostné dětství, a stejně tak i dospívání, a pubertální kousky se s příchodem dospělosti staly vzpomínkami, nad kterými se Leta společně se svými nejbližšími mohla smát a vzpomínat na teenagerskou hloupost. Smířila se s tím, že její život bude přesně takový – místy až stereotypní, ochuzená o těžké životní zkoušky, obklopená běžným dramatem lidí okolo sebe, kteří z nudy řešili životy ostatních. Všechno se změnilo, nebo spíše úplně otočilo naruby dva roky po přelomu století, Leta vyrazila s pár přáteli na víkend kempovat do Údolí Aosty, tak, jako už mnohokrát předtím, netušící, že se v panenském údolí nově zabydlela smečka velmi netypických, o dost větších vlků, kteří si údolí nárokovali a pomalu si stavěli nový domov. Co by se, za úplňku, na tak malebném místě mohlo stát? Měl to být víkend jako všechny předchozí, a přesto se změnil na hororovou kapitolu, která postihla celou Aostu, a do dnes si místní obyvatelé vyprávějí nejrůznější verze toho, co se šestici mladých přátel mohlo stát. Leta jediná znala pravdu, kterou nesměla říct, nesměla vstoupit do města a rodinám oznámit, aby na své příbuzné nečekali; aby její rodina nečekala, neboť se už nikdy nevrátí.

​

Leta jako jediná přežila útok pomalu se rozrůstající smečky, která kdysi čítala pouze osm členů. Nikdy se nedozvěděla, jestli byl útok plánovaný, nebo to byla nešťastná souhra náhod a okolností, a všichni se ocitli ve špatný čas na špatném místě. Z té noci si toho také příliš nepamatuje, a po letech jsou její vzpomínky čím dál více zakalenější, včetně toho, když se probrala, když zjistila, že mrtvá vlastně není, ačkoliv si myslela, že je, a že si přála, aby byla, neboť následující týdny stabilizace a přijímání nového života byli těmi nejhoršími, jaké kdy zažila. Horší než přijímání nového života se zaťatými zuby byla informace, že se do města, do svého domova, nesmí nikdy vrátit, že byla pro lidi nebezpečná, že by své rodině mohla ublížit. Giovanni, Alfa rozrůstající se smečky, byl dobrý řečník a manipulátor, a Leta mu uvěřila, nechala se oklamat, namluvit si, že o svou biologickou rodinu přišla, ale získala novou. Ta nová měla do fungující rodiny daleko. Nade všemi stál Giovanni, s vlastními ambicemi a cíli, které přiživovala jeho družka, protivná, zákeřná, nenávistná a žárlivá vůči všem ostatním ženám ve smečce, a ostatní se museli točit okolo nich, včetně Lety, která pochopila, že mlčet a držet krok je, prozatím, tou nejlepší volbou.

​

Giovanni pomalu upevňoval svou smečku v údolí, včetně svého vlivu, rozšiřoval po malých kouskách své řady, dovoloval Betám, aby hledali vhodné kandidáty a v případě nutnosti je sami přeměnili, a sám Giovanni se plně věnoval rozšiřování jiných řad. Byl posedlý touhou mít vlastní potomky, vnitřní kruh smečky tvořený jeho krví. V průběhu let přišly dvě Kappy o život během náročného a vyčerpávajícího porodu, který ani ony, ani jejich nenarozené děti, nepřežily. Silvia, Alfova družka, byla první vlkodlačicí, která dítě zvládla úspěšně donosit, porodit a přežít. Syna si užívala pouze pár dní, z neznámých důvodů novorozenec po pěti dnech zemřel, a trvalo další tři roky, než smečka přivítala ve svých řadách další dítě, Giovanni získal druhého syna, od Gammy, které Silvia začala dělat ze života peklo, jenom proto, že její potomek se těšil dobrému zdraví, zatímco ona o toho svého přišla. Ani Letě se určité „smečkové povinnosti s Alfou“ nevyhnuly, v průběhu let prodělala několik potratů, než se jí, po šestnácti letech, v roce 2018, podařilo donosit a porodit dceru. Lauretta se od prvního okamžiku stala středem celého jejího života, Letina celková struktura, včetně té vlčí, se přeměnila, proměnila v mateřství a přehnanou ochranu vůči vlastnímu malému vlčátku. A kvůli tomu vlčeti také poprvé zabila člověka.

​

Giovanni se, i přes Letin odpor a nesouhlas, pokoušel mít druhé dítě, schovával to za řeči, že si Lauretta zaslouží biologického sourozence, že Letě mateřství sluší. Během sedmi následujících let otěhotněla pouze jednou, a úmyslně se plodu zbavila za pomoci Diny, Kappy, která byla soukromou učitelkou její dcery. Do karet jim nahrálo, že si údolí Aosty tehdy vyhlídla jiná smečka, která se rozhodla Giovanniho zbavit. Převrat byl tichý, rychlý, bravurně plánovaný, a Letě, její dceři a Dině se podařilo utéct, během útěku zastřelila Silvii, která se je pokusila zadržet. Uprchly, zanechaly za sebou smečku, která byla do rána pobitá jako dobytek na porážce, a Giovanniho místo převzal nový Alfa, který po jejich stopě vyslal své lovce. Nebýt Diny, byla by Leta ztracená, v Kappě se toho ale schovávalo mnohem více, než bylo na první pohled vidět, byla schopná jim zařídit falešné pasy, z účtů vybraly všechny peníze, které Giovanni nashromáždil, a Itálii spěšně opustily, zanechaly za sebou rodnou krajinu, všechny zbývající vazby, a odletěly do Severní Ameriky. Leta několikrát slyšela o Marrokovi, údajném králi všech vlkodlaků v Americe – zbývající drobné střípky smečky z Aosty neměly kam jít, a cílová destinace v podobě Marroka, se jí zdála jako tou nejlogičtější volbou. Potřebovaly azyl, komunitu, domov. Leta ne, ale její dcerka ano.