GARBRIEL GOLDBURN

Jeho vlk se z šíleného a absurdně sadistického predátora, který kdysi nechával kořist pomalu umírat jen pro vlastní potěšení, proměnil v klidnější, vypočítavější bytost. Už nelační po kvantitě, ale po kvalitě své oběti. Mnohem víc si užívá lov ve chvíli, kdy si dokáže roztrhání člověka sám před sebou ospravedlnit. Zrada, neplacené účty, vztáhnutá ruka na některou z jeho pracovnic. V takových případech není pochyb o tom, že bolest považuje za zaslouženou.

Díky studiu lékařství v mládí přesně ví, kam zasadit rány, aby oběť neumírala rychle. Netouží po spěchu. Naopak. Vychutnává si každý okamžik, každý výdech, každý zvuk. Ten křik mu proudí v žilách jako omamná tekutina a on nespěchá. Často působí téměř klidně, až znepokojivě vyrovnaně, když zůstává v těsné blízkosti své kořisti a nechává čas pracovat za sebe. ​Společných lovů se účastní jen zřídka. Výjimkou jsou oslavy nebo situace, kdy si je jistý, že bude středem pozornosti. Pokud však přijde přímý příkaz Alfy, je poslušný, tichý a poddajný. I když si v duchu často myslí své a nenápadně si spřádá vlastní plány.

​Jeho vlk je černý jako noc, přesně tak, jak bývají vlci popisováni v temných básních jako děti noci. Jen oči narušují jednolitost temnoty. To, co nosí v lidské podobě, se propsalo i sem. Jedno oko je černé, druhé až nepřirozeně světlé, téměř andělské. Ten kontrast je jeho podstatou. Anděl, který se v případě potřeby bez zaváhání mění v démona.

Proměna, která byla kdysi bolestivá a nepříjemná, se po letech stala zdrojem euforie. Jakmile se tělo začne lámat a tesáky se derou na povrch, dostává se do stavu hraničícího s vytržením. Pokud mu to proměna dovolí, zůstává ležet, ponořený do slasti i agonie zároveň, zatímco zvuky, které z něj unikají, se zdají vtiskávat do okolních zdí jako stopy drápů.

Se svým vlkem žije v symbióze. Nestaví se proti němu jako proti nepříteli. Je to jeho součást, jeho druhé já, které přijímá a miluje. Pojmenoval ho Hyde. Znal příběh jeho předobrazu z vyprávění otce a lepší jméno pro tuto stránku sebe samého nikdy nenašel. Jsou chvíle, kdy je schopen být téměř ochranitelský. A pak jiné, kdy je nemilosrdný.

Období po proměně je nepříjemnou kapitolou jeho dní. Slabost se s ním obvykle táhne několik dní, než se z ní dokáže zcela vyprostit. Sám tomu s jistou dávkou černého humoru říká vlčí rýmička. V těchto dnech zůstává jen s několika vyvolenými ženami, kterým dovolí být mu nablízku, když je zranitelný. Přijal tuto fázi jako nevyhnutelnou nutnost. Nechává se hýčkat podle svých potřeb.

​

Pokud však nastane doba, kdy je třeba být vidět v podnicích, slabost potlačí. Dokud tělo zcela nevypoví službu, funguje. A slouží. Jako ďábel svým ovečkám, které bez váhání stahuje hlouběji do své propasti.

Minulost

Psal se rok 1871 rok plný dobré úrody, dostatku zvěře v lesích a celkového blahobytu v Anglii. Narodil se v chladné podzimní noci, asi 15 mil na sever od Yorku. Rodové sídlo Goldburnů se pyšnilo gotickým stylem a měli rozsáhlé jablečné sady. Byl očekávaným dítětem v celé smečce. Měl předpoklady stát se novým silným členem a především dědicem pro Maxwella. Jak se očekávalo, jakmile dětský křik naplnil místnost, jeden život započal a další skončil. Jane zemřela téměř okamžitě a hořkost naplnila srdce jeho otce. 

​

Vyrůstání bylo prakticky v osamocení. I přes sluhy, kteří byli na každém jeho kroku, cítil tu neutichající samotu, kterou časem bral za svou. Otec nebyl věčně doma, ale když byl, zasvěcoval ho jen do života vlků a do toho, jak jejich svět funguje. Měl na něj absurdní nároky a nezbývalo mu nic jiného než se je pokusit splnit, nebo se smířit se zklamáním. Chvíle, kdy byl ještě malý kluk, trávil v zahradách jejich sídla nebo na koňském hřbetě, nechávaje se unášet kamsi do lesů, kde mu už samota nepřišla tak nesnesitelná. Neměl ale pozornost, po které bažil, a tak se s každým rokem začal víc a víc trhat ze řetězu. Obzvlášť když nastala doba, kdy sloužící v sídle nabývali podezření když „starý“ vikomt nestárl. Proto začal s otcem cestovat z místa na místo a jak to Maxwell rád nazýval, byly to sbližovací cesty, což nakonec byla pravda.

​

Na společenských akcích vždy ztropil něco, co bylo daleko za hranicí etikety, ale jemu to bylo fuk. Vysloužil si pozornost ostatních a co víc, i otce. Jako puberťák neměl moc možností být středem všeho, kromě toho, že by zahrál něco na violu nebo znesvětil lůno dívce, která se měla brzy vdávat. To ještě patřilo mezi jen opovrženíhodné skutky. Horší bylo, když začal být násilný a provokovat k rvačkám, které s přehledem vyhrával, už jen díky svému tělesnému rozpoložení. Jenže se nikdy nezastavil, když oponent padl k zemi. Dokud mohl, šil do nich pěstmi, kousal, škrábal, trhal – cokoliv, co způsobovalo co nejvíc bolesti. Jednou, již na třetí svatbě jedné rodinné známé, vyprovokoval k bitce jejího syna. Tenkrát mu utrhl ucho, které si vystavil v pokoji jako vzácný artefakt.

​

Jeho první proměna byla jednodušší, než sám očekával, zvlášť když ho s ní otec denně strašil. Pocítil jistou bolest, ale ne větší než tehdy, když ho otec trestal bičem za nedokonalost. Když otevřel oči ve zvířecí podobě, poprvé cítil to, co ochutnal jen ve chvílích, kdy mu z kloubků pěsti tekla krev – ne jeho. Vcelku dobře ovládal své kroky, své tužby i své potřeby. Byl představen smečce a bez jakéhokoliv zasloužení byl už na vrcholu hierarchie díky tomu, čí byl syn. Což na něj vrhalo jakýsi stín nedotknutelnosti. Nikdo ho nechtěl zbavit života, aby získal jeho pozici, protože by to znamenalo zabít syna Alfy, který z toho jistě nadšený nebyl. Naopak. Rád se vyhříval na slunci pozornosti a slávy, která mu náhle přišla, a vše bral s otevřenou náručí. Vlezdoprdelství mu nevadilo, naopak, vyžíval se v tom a každého utopil na lžičce vody. Chtěl být u každého lovu, u každé vraždy, ať už někoho ze smečky nebo zkrátka toho, kdo nevyhovuje. On byl ten, který zasazoval poslední rány a vyžíval se v každém zakňučení. Jenže přes tu zář, kterou si domýšlel, to ve smečce zasadilo velké spory. Jeden z vlků který se už dlouho snažil dostat na místo, který mu teď ten fracek vyfoukl, jednou ztratil nervy a počkal si na něj. Gold to ale nikdy nikomu neřekl a jen se stáhl před otcem dokud se mu krvavé rány nezhojily. Znovu už se napadení neopakovalo, ale napětí bylo cítit pokaždé když se ty dva k sobě jen přiblížili.

​

Vše se změnilo po smrti Maxwella, jeho otce. Nezavinil to vlk, ne. Ve smečce to byl milovaný vůdce, až na tu protekci, kterou dal svému synovi. Zabili ho lidé, když cestoval na lodi z Anglie do Francie. Nějaký anglický fanatik, který se rozhodl, že vybije sám všechny aristokratické rody, a aby to mělo styl, stříbrnými kulkami. Hlupák, který měl štěstí, a jeho první a poslední obětí v životě byl Garbrielův otec. Ten velký a mocný muž zemřel rukou slabocha, kterého posádka připravila o život hned po prvním výstřelu. Když se k Garbrielovi donesla tato zpráva, zasáhlo ho to víc, než si byl ochoten přiznat. Smečka očekávala, že se Alfou stane právě on, ale on nechtěl. Nevěřil si, že by mohl být lepší než jeho otec, a proto se jím ani stát nemohl. Smečka se rozpadla a šla si hledat nového Alfu. On se na krátký čas stal samotářem, ne z důvodu, že by chtěl, ale protože zkrátka nemohl. Neměl sílu jít si hledat nové místo. Připadly na něj i lidské povinnosti, a to postarat se o rodinné sídlo.

​

You reap what you sow.

​

Další etapa jeho života byla na místě, kde si nikdy nemyslel, že by on jako syn šlechtice mohl stát. Ve válce. První válka ovládla Evropu a později celý svět a on se rozhodl ji bránit. Skončil u letectva, protože se projevil jako velmi klidný jedinec a letadla ve válce byla teprve v plenkách, ale přesto představovala převratnou sílu. Stále bez smečky, bez podpory a ještě v anonymním prostoru bojiště mu přišlo vše únavnější a zbytečnější. Proměny se stávaly náročnějšími a to samé návraty mezi lidi. Nevěděl, zda ho tenkrát potkalo štěstí, ale při vzpomínkách to tak bere. Jeho nadřízený, velitel jednotky Richard Pertwee, ne příliš vysoký, zato velmi tvrdý muž, patřil mezi stejné jako on. Mezi vlky byl Beta, který ho dovedl k Alfovi. Díky tomu, v jaké situaci se nacházeli, stačilo, aby veškeré hlášení dával jen Richardovi, který působil jako prostředník. Bylo až zvláštní, jak moc si s ním rozuměl, i přes jejich pracovní a hierarchický poměr. Měl v něm oporu, přesně takovou, jakou potřeboval. Hlásil se mu, byl představen smečce, ale nebyl nucen se k ní přidat. Během války to bylo zbytečné. Našel si své místo, ve kterém ale nebyl nucen zůstat, a to mu vyhovovalo nejvíc.

​

Během let mezi válkami se cítil nejvíc svůj. Období, které nastalo, móda, která se začala nosit, auta, která se začala vyrábět – vše jeho estetice vyhovovalo. Byly to roky, kdy začal podnikat v krejčovském oboru, ale také v něčem o trochu temnějším. Zatímco se dole vytvářely kabáty a šaty pro paničky, o patro výš se pánové i dámy oddávali tělesnému hříchu a alkoholu. Byl to ráj a období, kdy žil volně, ale i nadále se zodpovídal Richardovi a dával mu jakési výpalné. Byl i nebyl součástí smečky. Vlci, kteří měli problém, za ním kdykoliv mohli přijít a požádat o pomoc, stejně jako on sem tam chodil za nimi, aby se nadechl trochu společnosti svého druhu. Jeho podnik byl náhle místem pro tajné schůzky, místem, kde se praly peníze, kam kdokoliv mohl přijít a věděl, že stejně jako v pekle, i tady mu bude za jeho duši splněno téměř jakékoliv přání. Sám ale nikdy nedělal práci při které by se musel nějak výrazně ušpinit. Na to měl své lidi.

​

We are each allotted but a sip from the chalice of eternity.

​

Další válka vše pokazila. Byla pro Anglii drtivější než ta první. I přes jeho postup ve vojenské kariéře se nedokázal smířit s tím, že ideál jeho života se ocitl v troskách. A to doslova. Na města dopadaly bomby a ani jeho podnik nebyl výjimkou. Veškerá činnost se pozastavila a on se stal znovu vojákem na plný úvazek. Byl mu přidělen post velitele, neboť Richard byl převelen do jiného oddílu. Náhle měl v rukou životy dalších vojáků. Měl autoritu i pozornost, která mu tak scházela poté, co přišel o svůj podnik. Jenže to dlouho netrvalo. Psal se rok 1944 a celá jeho jednotka byla zlikvidována při leteckém útoku. I on. Poslední, co si pamatoval, bylo, jak ulomené křídlo letadla před ním narazilo přímo do jeho konstrukce. Pak už se probral v chalupě někde v horách, kam ho odtáhla rodina, která nejspíš chtěla z letadla ulámat kusy kovu, jež by se daly použít. Místo toho tam ale našli ještě živého muže.

​

Vzpamatovával se několik dní. Nepamatoval si tváře, které se o něj staraly, ale na jednu nikdy nezapomněl. Mladá dívka Eliška mu denně ovazovala rány, které se nezvykle rychle hojily. Její jantarové oči mu braly dech a její plné křivky nutily jeho pohled sledovat každý její pohyb. Byla přesně tím, co hledal a chtěl. Snad sám na chvíli věřil, že by mohl najít někoho, s kým by chtěl dožít. Problém byl však jediný. Nebyla hloupá. Brzy pochopila, že není člověk, a to byl začátek konce. Chtěla po něm, aby ji změnil. Naléhala na něj každým dnem, aby mohli být spolu, a on uposlechl, což si dodnes vyčítá. Nestabilní, bez smečky a Alfy, bez pevné země a bez čehokoliv, čeho by se on či ona po proměně mohli chytit, to značilo konec. Nepřežila ani první dny proměny. Netušil, zda to přehnal on, nebo byla tak křehká, že to její tělo neuneslo. Netušil. Nechtěl. Protože pak by ho to muselo sežrat zaživa.

​

Po její smrti se vytratil, přesvědčený, že musí najít svou smečku dřív, než bude pozdě, než docela zvlčí a jeho chlupatý přítel, jemuž dal jméno Hyde, převezme žezlo. Odcestoval do Ameriky a odtamtud už nevytáhl paty. Potloukal se její krajinou a nehledal místo, které by se mu líbilo, ale místo, kde by ho přijali mezi sebe, kde by konečně mohl zapadnout a nemusel být sám. Nalezl Ohaře a i přes jejich krátké působení měli něco co ho přitahovalo. Se Solomonem se seznámil téměř omylem, díky náhodě. V létě roku 2006 přijel do Arizony, do Phoenixu, kde se zrovna stavěli nové vily a on byl tím šťastlivcem který měl v rukou jejich prodej. Právě tehdy se s ním seznámil a po pár zkouškách byl přibrán do jejich řad. Smečka, ve které skončil, se přesně shodovala s jeho ideologií a on konečně našel své místo.

​

It’s a sales tactic to bend the truth

​

Postupem času si našel i svou pozici mezi lidmi. Peněz měl dost, pozemky ve Francii pronajímal a jeho příjem byl stálý a dostatečně vysoký. To samé dělal ve městech, kde Ohaři působili. Byt, který byl sotva za milion, prodal za čtyřnásobek. Ne že by ho tak nízké částky příliš tankovaly. Jednalo se povětšinou o penthouse, vily, sídla či prodeje celých budov podnikatelům. Byl známý tím, že prodá cokoliv komukoliv. Díky tomu získával příjem pro smečku, ale také kontakty, které se vždy hodily a když bylo třeba, nebál se je použít či prodat. Zároveň, když někdo potřeboval mučírnu, kdo určil lepší místo než někdo, kdo ví vše o každém domě ve městě a okolí. Když bylo třeba, mezi řádky ke smlouvě přidal cosi navíc, co mu obmotalo každého kolem prstu. Tajné štěnice nebo kamery v bytech byly jeho jistotou, jak někoho donutit ke spolupráci. Sám měl ve městě tři byty, které někdy poskytoval vlkům ve smečce dle potřeby. Nejčastěji ale pobýval ve svém bytě vysoko nad hlavami obyvatel města a musel si pronajmout soukromou garáž pro všechny své čtyřkolé miláčky. Nejčastěji na vyjížďky bral svého Bentleyho z roku 1933 a Chevrolet Corvette C1. Staral se o ně s podobnou pečlivostí jako o své věčně lesklé boty a upravené obleky.

​

Podobně jako mezi lidmi se i ve smečce brzy vyšplhal výš a jeho autorita byla zcela zřejmá. Poslední dny se ale štěbetalo o tom, že by mu měl být svěřen nový podnik, který padl Ohařům do rukou, a při té myšlence mu vřela krev v žilách nedočkavostí.

Zajímavosti

• Někteří kolegové z řemesla mu říkají – ďábel k obleku

• Nosí jen tři značky obleků. Armani, Brioni a Di Stefano. Zbytek si nechává šít na míru a dle střihů které si sám vytvoří.

• Má v oblibě vážnou hudbu, především Vivaldiho Zimu.

• Kvůli jeho heterochromii je velmi citlivý na světlo, včetně toho vnitřního. Proto nosí většinou brýle. Na jednání si je nikdy nebere, z jakéhosi principu slušnosti.

• Je o něm známo že má jisté úchylky a specifické chuti v ženách.

• Jiný alkohol než gin, případně variantu s tonikem, si nikdy nedává.

• Díky vzdělání, co se mu dostalo, umí plynule 7 jazyků.

• Jeho přezdívka je Gold.

Odměny