DAWN LINDERON

Idylický a hezký život. Ten měla v prvních letech svého dětství; nic jí nechybělo, coby vymodlenému dítěti, které dostalo symbolické jméno, které vneslo do života jejích rodičů úsvit. Dawn bylo pět let, když se s rodiči přestěhovala do Spojených států, přesněji na Floridu, kde byl jejich život ještě rok v naprostém pořádku, dokud Dawnin otec neonemocněl, a necelý rok poté zemřel. Její matka, stále mladá, ale nyní bez živitele, si musela rychle poradit, aby zajistila nejen sebe, ale také svou malou dceru. Necelé dva roky po smrti svého manžela se znovu provdala, za vlivného právníka, kterého očarovala svou severskou krásou. Ander Dahlen byl o jedenáct let starší než jeho nová žena, neměl děti, a tehdy osmadvacetiletá Tilde předpokládala, že jako bezdětný by mohl přijmout její dceru za svou a tvořit kompletní rodinu. Mýlila se. Dawn byla pro Andera jako moucha, která ho otravovala, a malá holčička tehdy nechápala, proč jí od sebe neustále odháněl. Čím byla starší, tím jí začínalo docházet, že jí otce nenahradí, a z mouchy se rázem stal duch, který proplouval velkým rodinným domem, a snažil se nebýt na očích.

​

Ander pro ni udělal jen jediné, podpořil jí ve studiu, ačkoliv Dawn už tehdy věděla, že zaplacením školy se jí na chvíli zbaví, a že to udělal jen kvůli prosbám své ženy. Dawn školu ale nedokončila; buďto neměla nadání, nebo pohořela na tom, že jí studium nebavilo, nebo se jí příliš stýskalo po matce, od níž byla zčista jasna odtržená, od jediné osoby, která jí kdy byla blízká. Její předčasný návrat „domů“ spustil hotovou lavinu, Ander jí pod svou střechou nechtěl, Tilde stála mezi nimi, a nevěděla, na čí stranu se přiklonit. Nechtěla opustit zajištěný život, a nechtěla také odstrčit dítě, které si kdysi tolik přála a které pořád milovala. Dawn si nakonec, pro dobro všech, rychle vymyslela, že studium dočasně ukončila, a chtěla by něco vidět ze světa, než se ke studiu vrátí. Ander se po jejích slovech uklidnil, pravděpodobně z důvodu, že mu ona sama zavdala důvod vypadnout z jeho domu. Dawn sice neměla na cestování peníze, a z kapesných by si sotva zaplatila jednu letenku do sousedního státu. Tilde jí tak dotovala ze svého účtu, kam jí Ander posílal peníze. A Dawn tak mohla vypadnout z domu a ochutnat, jak chutná život.

​

Vyrazila podél východního pobřeží, z New Yorku následně přeletěla na západní pobřeží a chvíli setrvala v Kalifornii, než se vydala dál. Život na vlastní pěst, byť dotovaný z peněz její matky, jí poměrně vyhovoval, svoboda jí voněla, ale kdyby věděla, že tam venku čekal někdo daleko horší než protivný a věčně nevrlý Ander, raději by si zvolila to menší zlo v podobě nevrlého Andera. Gabriela Crossena potkala kousek od hranic s Nevadou, byl jiný než ostatní, starší, ale zachovalý, a Dawn to k němu podivně táhlo. Možná absence otce v jejím životě, možná jen opilství ze svobody a myšlenka, že si může dělat co chce a stýkat se s kým jen chce. Zprvu na sebe naráželi jen náhodně, později už to Dawn přestala považovat za náhody, ale brzy zjistila, že o ni neměl zájem v tom smyslu, v jakém ho měla ona. Když ho jednoho večera potkala v baru, udělala první krok, a Gabriel jí odmítl. Dawn to naštvalo, začala na Gabriela štěkat jedno slovo za druhým, a její výstup ho musel rozčílit. Odvedl jí ven, stranou ode všech, a Gabriel, kterého posledních pár týdnů vídala, byl ta tam. Považovala to za zlý sen s podivným humorem, když se před ní Gabriel proměnil ve vlka. Je vtipné, že Dawn hlavou prolétla myšlenka na film Stmívání, než se po ní vlk ohnal a jeho čelisti se jí silně zakousli do lýtka, s takovou silou, že její další myšlenka byla, že jí nohu utrhne. A pak nebylo nic.

​

Probudila se dezorientovaná ve špinavém tmavém sklepě, každý její bolavý pohyb byl doprovázen zvoněným okovů, které jí měli udržet při zemi. Hlasivky jí selhaly okamžitě, nemohla se dovolat na žádnou pomoc. A pak přišel on, ten realistický vlk ze Stmívání, který už ale nebyl vlkem, ale opět Gabrielem. Snažil se jí to vysvětlit, ale Dawn byla myšlenkami úplně jinde, než aby mu věřila, a když dokázala použít hlas, jen tiše mumlala cosi o tom, že je psychopat, který jí zdrogoval, ale pokud se brzy neozve své matce, začnou jí hledat. Naivní dívka s naivními představami, které byly okamžitě roztříštěny, když jí Gabriel ukázal její odemčený telefon a zprávy, které si s její matkou vyměnil jejím jménem. Toho dne dostal Gabriel mnoho urážlivých jmen, a následující dny také, než dokázala přijmout fakt, že jí nepustí, pokud s ním nebude spolupracovat. Okovy ale byli jejími přáteli oproti Gabrielově zvrhlosti, která jí na krk okamžitě umístila elektrický obojek, který jí do celého těla vyslal proud pokaždé, když se na něj rozohnila, a Dawn brzy pochopila, že dostat elektrický šok znamená, že se mu její chování nelíbí, a nedostane šok, pakliže se bude chovat tak, jak on žádá – pro Dawn, v její nové situaci, to byla velmi náročná matematika pro pochopení.

​

Její první proměna jí zcela otočila život vzhůru nohama. V danou chvíli by raději zůstala navěky v řetězech, než aby musela podstoupit deformaci celého svého těla a převtělení se do bestie, ve kterou jí Gabriel proměnil. První dvě proměny se svým vnitřním vlkem bojovala, odmítala ho, vzpírala se mu, než přijala, že jsou na tom obě stejně – na elektrickém obojku, který je sundán jedině, když nastane úplněk, držené na krátkém vodítku a pod neustálým dozorem. Gabriel se k ní nechoval špatně, pouze vyžadoval absolutní kontrolu a poslušnost. Nevztahoval na ni ruku, jen jí hrozil tím malým čudlíkem, jedním zmáčknutím, které jí pokaždé dostalo k zemi v elektrizujících křečích. Kromě její matky, se Gabriel stal jediným dalším člověkem v jejím životě, který o ni jevil zájem. A ona k němu v následujících měsících začala chovat důvěru a vypěstovala si k němu vztah. Následovala ho tam, kam šel on, a jejich cesta je zavedla až k Ohařům, smečce, která Gabrielovi charakterově vyhovovala. Dawn se nelíbili, byla by s Gabrielem raději sama na toulkách, ale nijak se vůči tomu neohrazovala. Gabriel jí držel mimo většinové dění smečky a všeho, do čeho byli zapletení. Se smečkou tak společně skončili až v Seattlu. Velké město, kde by se mohla Dawn snadno ztratit, a Gabriel úmyslně proměnil tamního mladého hocha, teprve osmnáctiletého Rileyho Corteze, aby jí byl neustále v patách. Riley znal město, každou uličku i zákoutí, a to se Gabrielovi hodilo pro udržení naprostého dohledu; Riley měl všude chodit s ní, dohlížet na ni, vše mu hlásit, nesměl vynechat jedinou minutu jejího dne. Ale Riley svou pozici osiny v zadku nedělá nejlépe, Dawn si brzy vyhlédla místa, kde se může Rileymu ztratit v očích, a mlčky si mezi sebou vytvořili úmluvu – Riley nepřizná, že jí ztratil z dohledu, protože oba ví, že by ho Gabriel rychle nahradil, a Dawn mu to rovněž nepoví.