DAWN LINDERON

18. 01. 2000, Stockholm
Obsluha v Last Beacon | Milly Alcock | Arxi

I was born for the sunrise, but I found myself in the dark.

Solomon Clyde – Alfa Ohařů, ke kterým se s Gabrielem přidali krátce před jejich příchodem do Seattlu. Dawn se mu snaží nelézt na oči a nestahovat na sebe jeho pozornost, po které, na rozdíl od jiných ve smečce, netouží.
Gabriel Crossen – Vlkodlak, který jí proměnil, a se kterým se bez možnosti volby přidala k Ohařům. Dawn neví, jaké pocity ke Gabrielovi chová, zda ho má nějakým způsobem ráda, nebo ho nesnáší, v závislosti na tom, jak se k ní on sám zrovna chová, což v ní vyvolává neustálý zmatek.
Riley Cortez – Seattleský rodák, kterého Gabriel proměnil a přinutil hlídat Dawn na každém kroku. Poté, co kvůli jeho absenci na setkání smečky Dawn málem přišla o život, nemůže Rileyho ani cítit.
Damien Knight – Damien je jednou ze Solomonových Bet, a z jeho existence a občasné pozornosti je Dawn zmatená, a vnitřně také rozpolcená: štve jí, emočně jí ubližuje, a přesto má nutkavou potřebu se vtírat do jeho přízně.
Shelby Sinclair – Shelby považuje za nejbližší osobu ve smečce, bere jí jako svou nejlepší kamarádku, které se svěřuje se vším, co zrovna prožívá. Je jejím nouzovým kontaktem, a kdykoliv v životě Dawn začne hořet, je to většinou Shelby, která bere hasicí přístroj a přispěchá jí na pomoc.
Madison Reyes – Jedna z Kapp, ke kterým má Dawn blízko. Maddie považuje za svou kamarádku, ačkoliv jí občas nedokáže porozumět a pochopit jí. Dawn se nelíbí, že Maddie svět tlumí drogami, a úplně nedokáže pochopit, že každá Kappa bojuje se životem u Ohařů jinak a po svém.

157 cm | 47 kg | Plavá blond | Světle modrá

Úsvit. Tak zní její jméno v překladu, což Dawn do dnes považuje za ironii svého života. Pro své rodiče byla vymodleným dítětem, a její netradiční jméno v jejich kultuře jim mělo nejspíše vnést do života trochu toho úsvitu. Nebo měl být její život osvícený. Těžko říct, co tím zamýšleli, a dnes už se to asi nedozvíme. Doposud byl celý její život úsvit a zároveň také soumrak, ačkoliv se začalo smrákat teprve před rokem, kdy byla nedobrovolně kousnuta, a byl jí odtajen zcela nový život, o který nestála. Dawn byla před svým vlčím životem poměrně veselé extrovertní kvítko, které se sice potýkalo s běžnými problémy mladé lidské ženy, ale proměna v ní většinu jejího starého já upozadila. Občasně se její veselá povaha milující zábavu objeví, protlačí se ven, když má okolo sebe tu správnou společnost, ve které se dokáže uvolnit, ujistit samu sebe, že si nemusí hlídat každé slovo, každý pohyb i cuknutí svalů, a nepřijde za to nečekaný trest. Mezi Ohaři se naučila poměrně rychle chodit, klopit zrak i hlavu a tvářit se, že je neviditelná, ve smečce se nijak nevyjadřuje, jakožto Kappa se stahuje do ústraní, do společnosti ostatních Kapp, které vzájemně tiše doufají, že ten den nebudou zvoleny jako hlavní zábava a lovná kořist pro dominantnější vlky.

Vlkodlačí svět pořádně nezná – myslí si, že ano, ale zná pouze to, co jí bylo řečeno ze strany Gabriela, jenž sám pravidla příliš nezná, a co zažila u Ohařů. Uvědomuje si, že Solomonova společnost je špatná, že jím nastavená pravidla nejsou správná, že není v pořádku, aby jeho slovo bylo bráno jako slovo boží a stavělo se nad lidské zákony, přesto to Dawn akceptuje, z prosté touhy přežít, dožít se dalšího dne, a nestahovat na sebe nežádoucí pozornost, která jí doposud byla pouze ke škodě. Se svou vlčí částí se stále seznamuje, jejich existence sice žije v kompatibilitě, ale nikdy jí nikdo nevzal za ruku a do detailu jí nevysvětlil všechno. V lecčem tedy stále tápe, jindy někdo nakousne téma, které dál nerozvede, a Dawn si poté sama domýšlí informace, které občas jsou daleko do pravdy. Co se týče přemýšlení, to Dawn občas příliš přehání, nad některými věcmi přemýšlí až moc, hledá na nich postranní úmysly, ačkoliv tam nejsou, a nad některými nepřemýšlí vůbec. Její vlčice je daleko impulzivnější, a občas dostane svou lidskou nositelku do prekérní situace, když převezme iniciativu nad jejími emocemi. Dawn jejich emoce příliš nedokáže rozlišit, což je ale zapříčiněno tím, že jsou si obě natolik podobné, až je často sdílí spolu.

Dawn nemá příliš sebevědomí, nikdy ho neměla, a pokud se sebevědomě dokázala tvářit, byla to pouhá přetvářka. Vnitřně je trochu rozpolcená, protože věří, že si zaslouží něco lepšího, něco víc, na druhou stranu samu sebe vždycky degraduje na to nejnižší místo, o kterém si myslí, že jí patří. Během života moc přátel neměla, a to málo, co jí obohacovalo život, se časem odstěhovalo na jiná místa, než se po nějaké době přerušil kontakt. I Dawn se po proměně stala pro svůj lidský život spíše vzpomínkou než přítomnou existencí, jediný, s kým občasně udržuje kontakt, je její matka, chvílemi starostlivá, kam se podělo její jediné dítě; Dawn jí o svém životě neustále lže, mlží ho, tvrdí, že jí potkala velká láska a je spokojená. Je jí úzko pokaždé, když jí musí lhát, aby jí ochránila před realitou světa, aby jí svou předstíranou spokojeností odradila od toho skočit do letadla a přiletět za ní.

Dawn nikdy neoplývala nějakými talenty, nebyla ničím speciální, výjimečná, v ničem moc nevynikala, kvůli Gabrielovi se ale některé dovednosti musela naučit, a i v nechtěné, násilím vecpané situaci a roli, si dokázala najít nový koníček, který jí překvapivě jde. Světe div se, Dawn objevila skrytou vášeň ve vaření a pečení. Neukuchtí sice pětichodové menu, ale její jídlo údajně chutná dobře, Dawn spoustu volného času stráví prolézáním internetu a hledáním zajímavých receptů, které se pak snaží přenést do reality – někdy jí to vyjde, jindy to skončí fiaskem. Pečení jí baví více, převážně muffiny nebo buchty, které může ještě různě zdobit a vyhrát si s nimi. Překvapivě se v kuchyni cítí nejvíce normálně, může zahodit veškeré strasti svého života a s poslechem klidné muziky nemyslet na nic, jen si hlídat, kdy co zamíchat, včas vypnout troubu, a udělat chutnou náplň nebo vyřezat hezké zdobení na své výtvory. V poslední době se snaží přijít na jiné myšlenky prakticky jakkoliv, a tak neustále zkouší nové věci – u knihy moc nevydrží, ale zjistila, že jí docela baví kreslení. Za malířku se sice nedá považovat, ale Dawn se snaží soustředit převážně na to, co jí přináší i byť jen malou radost do života.

Dawn společnost neodmítá, pokud jí zrovna nechce sežrat, a pokud si v ní může připadat normálně, v poslední době ale nachází opravdové útočiště v tiché samotě, ve které jí nic nehrozí, ve které nemusí na nic myslet, nemusí se bát každého stínu a může se věnovat tomu, čemu zrovna chce, aniž by jí kdokoliv cokoliv vyčítal. Ráda tráví čas s ostatními Kappami, případně si ráda povídá s lidmi, protože si u toho na chvíli připadá opět zcela normálně a obyčejně, ale ráda se také stáhne do ústraní, do svého bezpečného klidu, ve kterém se může zavrtat. Nemá ho sice na rozdávání, ale o to více si cení toho, když se jí ho konečně dostane.

Nečistokrevná | Kappa | 80 cm | 84 kg | Krémově bílá | Světle žlutá

Dawnina vlčice se svým vzrůstem řadí mezi větší Kappy, nepatří mezi ty nejmenší, což jí mezi Ohaři možná párkrát pomohlo k tomu splynout mezi ostatními vlky podobné, průměrnější velikosti, a nebýt vybrána jako žvýkací hračka pro dominantnější vlky. Dawn se se svou vlčicí dokázala úspěšně sžít a najít kompatibilitu, obě jsou submisivní a přijímají svou roli ve smečce, vlčice je ale chvílemi impulzivnější než její lidský protějšek, a nenechá po sobě tolik šlapat; roli Kappy přijaly, ale plně si uvědomují dysfunkčnost smečky, realitu, že nebudou chráněné silnějšími vlky, a je třeba čas od času vycenit zuby a dát ostatním najevo, že nebudou snadnou kořistí.

Vlčice se přirozeně stáhne, pokud zavětří hrozbu, uteče, pakliže má možnost prchnout před nebezpečím, ale jakmile je zahnána do kouta, nestane se z ní odevzdané klubko chlupů, které se bude snažit tvářit neviditelně, ba naopak, s jasnou vidinou bezvýchodné situace použije veškeré své přirozené zbraně, aby si vybojovala cestu k útěku. Na rozdíl od svého lidského protějšku, vlčice si málokdy připustí odevzdanost, slabost a nejistotu.

Tam, kde Dawn váhá, se vlčice snaží drát vpřed a využít každou příležitost, kde si Dawn není jistá, vlčice zaujímá sebejistotu, a v situacích, ve kterých si Dawn přijde slabá, jí vlčice dodává svou sílu a žene jí kupředu. Naopak tam, kde by vlčice jednala iracionálně, tam zasahuje Dawn, která je dokáže stáhnout a probudit v nich rozumnou opatrnost, vlčice si ale občas nedá říct, a pokud se za něčím dere, nebere ohled, a její impulzivita a silné emoce dokáží Dawn ovlivnit. Obě části se přesto dokáží navzájem doplňovat, jde tak o kompatibilní existenci, která spolu nebojuje, ale jedna druhou přijímá, vnímá, chrání a podporuje.

Se svou srstí světle bílé barvy s krémovým nádechem, se mezi tmavšími kožichy vyjímá, v lese také ztrácí přirozenou kamufláž. Oči nemá nijak pronikavé, jsou spíše nevýrazné, ale přesto velmi snadno čitelné, vlčice se snaží nedávat své emoce najevo postojem těla, ale její oči nelžou – někdy klidné, jindy strachem a úzkostí vytřeštěné. Vlčice je stále mladá, a tak může chvílemi působit neohrabaně či nemotorně, i ona stále poznává své tělo, co všechno snese a co dokáže. V běhu se stala pomalejší, kvůli zranění a špatně srostlé kosti, na pravou přední nohu občas pokulhává, což jí značně stěžuje úprk do bezpečí. Proměna je pro Dawn bolestivým procesem trvajícím přes dvacet minut, vlčice jí ponechává přítomnost, pokud se nic neděje, pakliže se ale objeví hrozba, snaží se jí upozadit s účelem její vědomí ochránit před nebezpečím.

She began as someone's dream. She grew into someone's problem.

Idylický a hezký život. Ten měla v prvních letech svého dětství; nic jí nechybělo, coby vymodlenému dítěti, které dostalo symbolické jméno, které vneslo do života jejích rodičů úsvit. Dawn bylo pět let, když se s rodiči přestěhovala do Spojených států, přesněji na Floridu, kde byl jejich život ještě rok v naprostém pořádku, dokud Dawnin otec neonemocněl, a necelý rok poté zemřel. Její matka, stále mladá, ale nyní bez živitele, si musela rychle poradit, aby zajistila nejen sebe, ale také svou malou dceru. Necelé dva roky po smrti svého manžela se znovu provdala, za vlivného právníka, kterého očarovala svou severskou krásou. Ander Dahlen byl o jedenáct let starší než jeho nová žena, neměl děti, a tehdy osmadvacetiletá Tilde předpokládala, že jako bezdětný by mohl přijmout její dceru za svou a tvořit kompletní rodinu. Mýlila se. Dawn byla pro Andera jako moucha, která ho otravovala, a malá holčička tehdy nechápala, proč jí od sebe neustále odháněl. Čím byla starší, tím jí začínalo docházet, že jí otce nenahradí, a z mouchy se rázem stal duch, který proplouval velkým rodinným domem, a snažil se nebýt na očích.

Ander pro ni udělal jen jediné, podpořil jí ve studiu, ačkoliv Dawn už tehdy věděla, že zaplacením školy se jí na chvíli zbaví, a že to udělal jen kvůli prosbám své ženy. Dawn školu ale nedokončila; buďto neměla nadání, nebo pohořela na tom, že jí studium nebavilo, nebo se jí příliš stýskalo po matce, od níž byla zčista jasna odtržená, od jediné osoby, která jí kdy byla blízká. Její předčasný návrat „domů“ spustil hotovou lavinu, Ander jí pod svou střechou nechtěl, Tilde stála mezi nimi, a nevěděla, na čí stranu se přiklonit. Nechtěla opustit zajištěný život, a nechtěla také odstrčit dítě, které si kdysi tolik přála a které pořád milovala. Dawn si nakonec, pro dobro všech, rychle vymyslela, že studium dočasně ukončila, a chtěla by něco vidět ze světa, než se ke studiu vrátí. Ander se po jejích slovech uklidnil, pravděpodobně z důvodu, že mu ona sama zavdala důvod vypadnout z jeho domu. Dawn sice neměla na cestování peníze, a z kapesných by si sotva zaplatila jednu letenku do sousedního státu. Tilde jí tak dotovala ze svého účtu, kam jí Ander posílal peníze. A Dawn tak mohla vypadnout z domu a ochutnat, jak chutná život.

The moment she stepped closer, the hunt was over.

Vyrazila podél východního pobřeží, z New Yorku následně přeletěla na západní pobřeží a chvíli setrvala v Kalifornii, než se vydala dál. Život na vlastní pěst, byť dotovaný z peněz její matky, jí poměrně vyhovoval, svoboda jí voněla, ale kdyby věděla, že tam venku čekal někdo daleko horší než protivný a věčně nevrlý Ander, raději by si zvolila to menší zlo v podobě nevrlého Andera. Gabriela Crossena potkala kousek od hranic s Nevadou, byl jiný než ostatní, starší, ale zachovalý, a Dawn to k němu podivně táhlo. Možná absence otce v jejím životě, možná jen opilství ze svobody a myšlenka, že si může dělat, co chce a stýkat se s kým jen chce. Zprvu na sebe naráželi jen náhodně, později už to Dawn přestala považovat za náhody, ale brzy zjistila, že o ni neměl zájem v tom smyslu, v jakém ho měla ona. Když ho jednoho večera potkala v baru, udělala první krok, a Gabriel jí odmítl. Dawn to naštvalo, začala na Gabriela štěkat jedno slovo za druhým, a její výstup ho musel rozčílit. Odvedl jí ven, stranou ode všech, a Gabriel, kterého posledních pár týdnů vídala, byl ta tam. Považovala to za zlý sen s podivným humorem, když se před ní Gabriel proměnil ve vlka. Je vtipné, že Dawn hlavou prolétla myšlenka na film Stmívání, než se po ní vlk ohnal a jeho čelisti se jí silně zakousli do lýtka, s takovou silou, že její další myšlenka byla, že jí nohu utrhne. A pak nebylo nic.

Obedience had a rhythm – press, tremble, submit.

Probudila se dezorientovaná ve špinavém tmavém sklepě, každý její bolavý pohyb byl doprovázen zvoněným okovů, které jí měli udržet při zemi. Hlasivky jí selhaly okamžitě, nemohla se dovolat na žádnou pomoc. A pak přišel on, ten realistický vlk ze Stmívání, který už ale nebyl vlkem, ale opět Gabrielem. Snažil se jí to vysvětlit, ale Dawn byla myšlenkami úplně jinde, než aby mu věřila, a když dokázala použít hlas, jen tiše mumlala cosi o tom, že je psychopat, který jí zdrogoval, ale pokud se brzy neozve své matce, začnou jí hledat. Naivní dívka s naivními představami, které byly okamžitě roztříštěny, když jí Gabriel ukázal její odemčený telefon a zprávy, které si s její matkou vyměnil jejím jménem. Toho dne dostal Gabriel mnoho urážlivých jmen, a následující dny také, než dokázala přijmout fakt, že jí nepustí, pokud s ním nebude spolupracovat. Okovy ale byli jejími přáteli oproti Gabrielově zvrhlosti, která jí na krk okamžitě umístila elektrický obojek, který jí do celého těla vyslal proud pokaždé, když se na něj rozohnila, a Dawn brzy pochopila, že dostat elektrický šok znamená, že se mu její chování nelíbí, a nedostane šok, pakliže se bude chovat tak, jak on žádá – pro Dawn, v její nové situaci, to byla velmi náročná matematika pro pochopení.

Její první proměna jí zcela otočila život vzhůru nohama. V danou chvíli by raději zůstala navěky v řetězech, než aby musela podstoupit deformaci celého svého těla a převtělení se do bestie, ve kterou jí Gabriel proměnil. První dvě proměny se svým vnitřním vlkem bojovala, odmítala ho, vzpírala se mu, než přijala, že jsou na tom obě stejně – na elektrickém obojku, který je sundán jedině, když nastane úplněk, držené na krátkém vodítku a pod neustálým dozorem. Gabriel se k ní nechoval špatně, pouze vyžadoval absolutní kontrolu a poslušnost. Nevztahoval na ni ruku, jen jí hrozil tím malým čudlíkem, jedním zmáčknutím, které jí pokaždé dostalo k zemi v elektrizujících křečích. Kromě její matky, se Gabriel stal jediným dalším člověkem v jejím životě, který o ni jevil zájem. A ona k němu v následujících měsících začala chovat důvěru a vypěstovala si k němu vztah. Následovala ho tam, kam šel on, a jejich cesta je zavedla až k Ohařům, smečce, která Gabrielovi charakterově vyhovovala. Dawn se nelíbili, byla by s Gabrielem raději sama na toulkách, ale nijak se vůči tomu neohrazovala. Gabriel jí držel mimo většinové dění smečky a všeho, do čeho byli zapletení. Se smečkou tak společně skončili až v Seattlu. Velké město, kde by se mohla Dawn snadno ztratit, a Gabriel úmyslně proměnil tamního mladého hocha, teprve osmnáctiletého Rileyho Corteze, aby jí byl neustále v patách. Riley znal město, každou uličku i zákoutí, a to se Gabrielovi hodilo pro udržení naprostého dohledu; Riley měl všude chodit s ní, dohlížet na ni, vše mu hlásit, nesměl vynechat jedinou minutu jejího dne. Ale Riley svou pozici osiny v zadku nedělal nejlépe, Dawn si brzy vyhlédla místa, kde se mohla Rileymu ztratit v očích, a mlčky si mezi sebou vytvořili úmluvu – Riley nepřiznával, že jí ztratil z dohledu, protože oba věděli, že by ho Gabriel rychle nahradil, a Dawn mu to rovněž nepřiznávala.

In a kingdom ruled by Alpha and fear, Kappas are currency.

Život s Ohaři nebyl procházkou přes růžovou zahradu, aniž když byla zpočátku držená mimo dění smečky a ponechávána v ústraní, kde nevzbuzovala nežádoucí pozornost dominantních vlkodlaků. V Solomonově smečce ale nikdo nezůstane dlouho bez povšimnutí, a Dawn přestala být neviditelná během vánočního lovu, kterého se nedobrovolně zúčastnila jako lovná zvěř, prchající před svým lovcem, Gammou, který jí usadil do reality Ohařů a přesvědčil jí, že jako Kappa není nikdy v bezpečí, a je jim vydána na milost. Vánoce mají být svátky klidu a pohody, pro Dawn ale byly zlomovým okamžikem, střetem s krutou realitou a uvědoměním, že jí neochrání ani Gabriel, který jí ochranu přislíbil. Dawn se z jeho vlivu začínala pomalu osvobozovat, toužila po svobodném dýchání, rozhodování, ale také zastání, a s Gabrielovým každým dalším selháním, si Dawn více uvědomovala, že s ním musí zbořit všechny mosty, a s jeho neúspěchy a prohřešky nebýt spojována. Kompletního prozření se jí dostalo až v okamžiku, kdy byla Solomonem vybrána do brutálního a smrtícího Závodu jako náhrada za Rileyho absenci, Alfa toho dne žádal krev, pach strachu a smrti, a předem zvolil snadný cíl, jenž musela Dawn, coby jedna z Gabrielových Kapp, nahradit. Závod pro ni byl devastující, proti zuřivé Betě neměla prakticky žádnou šanci, a smrti unikla jen díky tomu, že se její vlčice bránila, odmítající předčasně zemřít bez boje. Vyšla z toho s mnohačetnými zraněními, Gabriel, který se o ni měl starat, se jí před celou smečkou zřekl, a nebýt pomocných rukou jiných Kapp, Dawn by spolkla temnota Solomonova podzemního království.

Dawn se tak během jednoho okamžiku přetočil svět vzhůru nohama, skončila vážně zraněná, bez domova a bez ochrany, a útočiště nalezla u jiné Kappy, Shelby Sinclair. Získala sice to, po čem snila – částečnou svobodu, ale jakmile jí měla, náhle nevěděla, jak s ní má naložit. Dawn byla nucená se co nejrychleji slepit dohromady, a i přes přetrvávající špatný zdravotní stav a hojící se zlomeniny, se začít ptát po nové práci, protože Kappa, která nevydělává a neodvádí přemrštěný podíl, je ve smečce naprosto zbytečná. Vstříc jí vyšel až starý bar v SoDo, Last Beacon, kam Dawn nastoupila jako obsluha, sama beroucí podnik jako malý odrazový můstek vstříc nové kapitole svého života.

Vlkodlakem se stala teprve před rokem, a neustále v novém životě nachází něco nového a učí se za pochodu.
Od proměny byla nucená nosit na krku elektrický obojek, který jí zabraňoval se mimo úplněk proměnit. Od chvíle, kdy se jí Gabriel zřekl, nesnese na krku nic, a začala na tu oblast být přehnaně citlivá.
Před Ohaři jí tělo hyzdila jediná jizva, jako památka na její proměnu. Jako Kappa si ve smečce získala hned několik nových jizev, primárně ze Solomonových zvrhlých Závodů.
Z jednoho takového Závodu má trvalé zranění: dvě menší kosti v pravé ruce jí špatně srostly, při delší nebo větší námaze a zátěži jí ruka začne bolet, a její vlčice po proměně na danou nohu občas pokulhává.
Během dne má stále brigádu v Rag & Bone, k večeru a dlouho do noci poté pracuje v baru Last Beacon.
Byla nucená se naučit vařit, a kupodivu v tom našla skrytou zálibu, více jí ale baví pečení a hlavně zdobení.