DANGER SULLIVAN

Danger se narodil za ne příliš dobrých okolností - jeho matka byla zrovna na hippie srazu, když dostala silné kontrakce a začal porod. Byla to podívaná a zážitek pro všechny zúčastněné, kteří se jí snažili pomoc, ale že by někdo volal záchranku a nechal to na profesionálech? To ne. Nějak si mysleli, že něco jako porod přece zmáknou, ať už jim kuráž dodala tráva nebo něco jiného. Summer Fenington byla jeho matka, vzdělaná žena z dobré rodiny, ale propadla drogám a alkoholu, až jí jednoho dne dokonce zatkli. Zostudila svou silně náboženskou rodinu a ta ji bez milosti vyhodila na ulici.

​

Summer se přejmenovala na Sunlight, i když oficiálně v papírech byla Summer, no to jméno nepoužívala. Na jedné hippie akci se seznámila s Buckem, svobodomyslným a věčně zhuleným pohledným mužem, kterému bylo všechno šumák a s ničím si nedělal starosti. Padli si do oka a začali spolu chodit. Buck ji pozval do sekty, kterou sám založil a čítala asi dvacet členů. Vedli přírodní, veselý život mimo systém a sjížděli se vším možným. Žili blízko rezervace, odkud se je snažili vyhnat autority, ale nepodařilo se a tak se tam rozrostla malá osada plná stanů a později karavanů, ve kterých žili a mysleli si, jak krásný život budou mít.

​

Buck a Sunlight se velice milovali a tak bylo otázkou času, než přivedou na svět dítě a to se také stalo. Ani těhotenství jeho matce nebránilo užívat marihuanu a jiné drogy, které měly zásadní vliv na vývoj malého Dangera. Sunlight byla nezodpovědná, svobodomyslná a poměrně sobecká žena, co myslela víc na sebe než na dítě a tak v pokročilém stádiu těhotenství, kdy ani jednou nebyla u doktora, zavítala na hippie sraz. A tam se to stalo - malý Danger přišel na tento zvláštní svět do sekty pošahanců, kde měl vyrůstat.

​

Sunlight i Buck měli štěstí, porod přežili jak matka, tak dítě a i když při hledání jmen padlo něco jako: Stormborn, Fireclaw a podobné nesmysly, jeden zhulený hipík přišel se jménem Danger. To se jim líbilo a tak ho taky pojmenovali. Vlastně nedopadl tak špatně, kdo by se sakra chtěl jmenovat Stormborn? Vždyť ani nebyla bouřka, aby to jméno dávalo smysl.

​

Vyrůstal mimo systém v sektě, která se o pět let později docela rozrostla a pokryla větší prostor, než který jim byli ochotni tolerovat a začínali lidem víc a víc vadit. Jednoho dne tam byla razie, donutili je vystěhovat se pod nátlakem a výhrůžkami použití donucovacích prostředků a taky věděli o drogách, které se chystali zabavit.Tehdy v sektě bylo několik dětí, ale na to nikdo nebral ohled. Hipíci se svého místa nechtěli vzdát a tak spojili ruce a udělali řetěz s tím, že se odsud nehnou. No po slzném plynu změnili názor a někteří se dali na útěk, jiní začali útočit na policejní složky a zbytek se schoval do karavanů. Tehdy v jednom z nich byl Danger, co zrovna našel vodní dýmku a nějakým způsobem přišel na to, jak fungovala. Karavan se rozjel, v něm Buck a Sunlight, oba zhulení, takže nebylo podivu, když po pár metrech narazil do stromu. S Dangerem to pořádně cuklo a narazil do prostější zdi karavanu, když ztratil vědomí a zaspal to nejhorší - policie většinu zatýkala, zabavila všechny drogy a místo nechala vyklidit. Děti převzali zdravotníci a následně je umístili do pěstounských rodin. Danger byl už tehdy veselý a nevypadal vůbec traumatizovaně, právě naopak až to bylo k nevíře. Samozřejmě mu chyběli rodiče a pořád se na ně ptal, ale ti byli ve vězení. Bohužel je nepotkal dobrý osud - kvůli rvačce prodloužili jeho otci trest a matka tam za záhadných okolností zemřela o čemž se dozvěděl až v dospělosti, ale za tu dobu k nim ztratil pouto a zase tak ho to nezasáhlo.

​

Bylo mu sedm let, když se o adopci ucházeli Sullivanovi - mladý pár, který vypadal jako úplně obyčejní lidé, kterým chybělo ke štěstí jen dítě a vlastně tomu tak i svým způsobem bylo. Sullivanovi ale nebyli lidé, jednalo se o vlkodlačí alfa pár, který se velice miloval a nechtěl riskovat těhotenství, které by nemuselo dopadnout dobře. Rozhodli se proto pro nestandartní krok, který řešili jak v soukromí tak se samotným Marrokem a bylo jim dovoleno tuto adopci uskutečnit a přivítat malého Dangera v jejich domově.

​

Byli majetní, takže dokázali zabezpečit všechny jeho potřeby a postupně mu vysvětlovali o existenci vlkodlaků, o tom jak to chodilo ve smečce a taky, že to nesměl nikomu říct. Stejně by dítěti nikdo nevěřil, ale i tak nechtěli riskovat. Danger se neměl potřebu s tím někde chlubit, byl tím fascinovaný a celá smečka si ho zamilovala. Moc dobře věděl, že bude na něm, jestli jednou bude chtít být proměněn nebo ne, ale jelikož v tom prostředí vyrůstal a vlci ho fascinovali, už od první chvíle prohlašoval, že by taky chtěl být jedním z nich a být pravým členem smečky. Ale na to měl ještě čas.

​

V jeho životě se mu dařilo, ve škole sice ne každý snesl jeho veselou povahu, ale on si dokázal poradit a našel i několik dobrých přátel. Po úspěšném zakončení střední školy se hlásil i na vysokou uměleckou školu, kam se dostal a i když ji neukončil, protože ho každou chvíli bavilo něco jiného, rozhodl se uměním živit a rodiče ho samozřejmě podporovali.

​

Ve dvaceti pěti letech byl be fázi hledání samého sebe a to čím by chtěl být. Rozhodl se, že byl nejvyšší čas na to, aby patřil oficiálně do smečky. Ze začátku jeho adoptivní rodiče nechtěli na proměnu kývnout, byť se domluvili, že to bude rozhodnutí Dangera, báli se, že by to nepřežil, ale nakonec dodrželi slib a vyhověli jeho rozhodnutí. V roce 2001 se tak oficiálně stal členem smečky. Proměna dopadla úspěšně a i když to chvílemi vypadalo, že to nepřežije zabojoval a proměnu dokončil. Rodiče byli samozřejmě pyšní, smečka ho přijala, protože ho znali od dítěte a on se cítil, že konečně někam patřil. Věděl za tu dobu o vlkodlacích všechno, ale zažít to na vlastní kůži bylo úplně něco jiného a nějakou dobu trvalo, než si na to zvykl. Svůj nový život miloval a měl pocit, že až teprve teď se narodil a začal žít. O pár let později založil vlastní podnikání, které financoval majetný alfa pár, kteří svůj majetek už dávno přepsali na něho v případě, kdyby se něco stalo, jakoby to snad tušili. Danger vytvářel různá umělecká díla od obrazů po keramiku nebo dokonce vlastnoručně dělaný nábytek. Na co sáhl, to mu prostě šlo. Zlom přišel v roce 2025, kdy byl jeho otec zabit jiným alfou. Okolnosti a detaily neznal, jen že šlo o nějaký táhlý dlouholetý spor. Smečka se bez alfy rozpadla a členové byli rozděleni Marrokem, jenže Danger potřeboval čas, aby to všechno vstřebal a tak žil pár týdnů v Brooklynu i s matkou bez smečky, která mu chyběla. Jeho matka mu řekla, že by se měl odstěhovat do Seattelu a zkusit místo ve smečce samotného Marroka. Ona odsud nikam nechtěla a věděla o jiné smečce, kam by se mohla přidat, ale bez svého alfy to nakonec nezvládla a zemřela. Přišla o druha, se kterým měla pevné pouto a i když tu chtěla být pro Dangera, prostě to nevyšlo. Rázem přišel o oba rodiče, sice zdědil velké jmění, ale co z toho, když tu nebyli ti, které měl rád? Pohřbil to hluboko v sobě a odjel do Seattlu, kde si našel byt a ucházel se o místo ve smečce, kam kupodivu docela rychle zapadl a po zkušebním období se stal opět kappou. Cítil se dobře být zase ve smečce a i když mu chyběla ta původní a taky rodiče, rozhodl se ty pocity v sobě prostě zakopat a žít, jakoby se nic nestalo. Někdy to přeci jen prosáklo a potřeboval být chvíli sám, aby se dal zase do pořádku.

​

Později se přestěhoval do karavanu, který mu byl něčím bližší než normální byt a i když si mohl dovolit luxusní bydlení, karavan bylo jeho oblíbené místo. Koupil si i ateliér a maloval rodinné portréty, po nocích zase akty a občas sám pózoval, když jednou týdně pořádal kurz malby aktů. Tohle ho opravdu bavilo a dokonce to vynášelo slušné částky, takže Marrokovi odváděl dobrovolně víc, než by měl a sem tam daroval peníze na dobrou věc.