CAEL MERZEN

Cael byl proměněn mladý, a jeho mladistvý vzhled mu pomáhá nejen v běžném životě, ale i tom pracovním; ostatní, mnohem starší muži, mají tendence ho podceňovat, a přesně to potřebuje. Chce, aby ho nevnímali jako hrozbu, jako konkurenci, která by jejich obchodování a tok peněz mohla ohrozit. Cael se před nimi prezentuje jako mladý dědic, kterému do klína spadlo enormní jmění, se kterým neví, jak zacházet, nechává je, aby si mysleli, že je nezkušený, snadno zmanipulovaný, místy i hlupák, který nerozumí, jak to ve světě byznysu chodí, a mezitím se nachází dva kroky před nimi. V profesním životě mu napomáhá i jeho vlk, který dokáže velmi dobře odhadnout charakter lidí sedících naproti němu, větří a čenichá uvolněnost, popřípadě nervozitu, jakýkoliv výkyv, který Caela okamžitě alarmuje. I sluch je tím, co často využívá, poslouchá informace, přijímá je, vyhrabává špínu na ty, kterých se potřebuje zbavit. Rozuzlení je to, co ho baví nejvíc, dívat se do šokovaných tváří lidí, kteří ho podcenili, nepovažovali za nebezpečí, zatímco si ve své těsné blízkosti drželi přes tři století starého vlkodlaka, který jejich pravé úmysly vyčmuchal už při prvním setkání. Euforický pocit vítězství si užívá více, než samotné vydírání, než sledování svého konta účtu, které po dobře odvedené práci a perfektní šachové partii ztučnělo.

​

Věk ho zbavil přirozené lidské netrpělivosti, Caelovi nevadí čekat, pokud ví, že ho na konci bude čekat ovoce, umí být trpělivý stejně, jako jeho vlk během lovu, když vyčkává na vhodný okamžik k útoku, a totéž dělá i Cael. Trpělivě čeká, plánuje další kroky, snaží se být neustále před ostatními, nalákat je do pomyslné klícky, a ve vhodný čas za nimi prudce zavřít dveře a sebrat jim všechno. Se svým vlkem, kromě trpělivosti a požitku z dobrého lovu, sdílí také majetnickost, místy až nezdravou, a nezáleží na tom, zda se až dětinské slůvko „moje“ vztahuje na fyzické věci okolo něj, nebo na osoby, které dočasně prohlásil za svoje. Všechno, co okolo sebe má, lidi, kterým dovolil být v jeho společnosti a kterou si užívá, kterou jednou za čas vyhledává a vychutnává si jí plnými doušky, považuje za svoje, na to nikdo jiný nesmí sáhnout, nikdo jiný nesmí vstoupit do uzavřeného kruhu, který okolo sebe vytvořil dle vlastních preferencí. Lidmi se obklopuje málokdy, vlky ještě méně, Cael už dávno zjistil, že je nemůže ovládat tak, jak by on sám chtěl, že mají pořád svojí svobodnou vůli, své vlastní cíle, a nemohou mu zasvětit vlastní životy; tu hrstku, kterou do svého života pustil, dlouho testoval, a ponechal si je jenom pro jejich loajalitu, pro jejich smysl pro obětavost pro jeho vlastní cíle. S fyzickými věcmi je to horší, Cael jich má několik, které považuje za své oblíbené, na které nesmí sáhnout nikdo, pro které by byl ochotný ve vteřině tasit zbraň a prostřelit vám hlavu, pokud by vás jen napadlo se k tomu přiblížit a sáhnout si. V tomhle ohledu je stále jako kluk, který se odmítá dělit, a ztropí scénu, protože je to jen a pouze jeho.

​

Pokud mu ale lidé okolo něj nesahají na věci, na které by sahat neměli, je Cael poměrně vyrovnaný, prezentující se klidně, spořádaně, za tři století viděl a zažil ledacos, a v dnešní době se vyskytne jen málo situací, nad kterými se pozastaví, nebo které ho překvapí. Takové situace má rád, přijímá je s otevřenou náručí, pokaždé se cítí, jako by mu někdo vdechl nový život do plic a píchl smysl do žil. Tři století jsou poměrně dlouhou dobou, a Cael se v posledních dekádách začal nudit, přirozeně tak vyhledává stále něco nového, co by mohl vyzkoušet, v čem by našel nějakou zábavu, která by mu zpříjemnila dny. Na rozdíl od jiných starších vlkodlaků, Cael moderní dobu neodmítá, netvrdí, že „dříve bylo lépe“, modernizaci vítá a užívá si jí, baví ho rychlost internetu, zpráv, že se všechno dozví okamžitě, a totéž platí i pro dopravu. Dnes, když se ohlédne do minulosti, sám nedokáže pochopit, jak tehdy mohl žít. Tím, že je svolný se učit stále novým věcem, je schopný se s novými moderními vymoženostmi naučit poměrně rychle. V čem zůstal dost zpátečnický, je postoj vůči ženám, Cael věří v patriarchát. Ne, že by ženy degradoval, nutil je klopit hlavy a požadoval absolutní poslušnost, ale ženy vnímá jako slabší pohlaví, a přirozeně pohrdá vlkodlačicemi, které v hierarchii stojí vysoko, pro Caela to jsou muži, kteří by měli řídit svět, firmy, smečky.

​

Cael se nevyžívá v krutosti, nečiní ostatním bolest, pokud to není nutné, nerad láme kosti, trhá maso, odřezává končetiny, daleko raději si se svými nepřáteli hraje, útočí tam, kde to nečekají, nevytahuje nůž, neohrožuje je čepelí, nebo jim nemíří hlaveň mezi oči. Vytahuje informace, pomalu je rozkládá, ničí, bere jim jejich svět kousek po kousku, a s radostí ho spaluje, popel zadupává do země a cítí potěšený z toho, že je vrstvu po vrstvě stahuje z kůže, odhaluje jejich nejtemnější tajemství, o kterých si mysleli, že je nikdo nikdy nezjistí – a Cael je vezme, vyhrožuje, podrobuje si, nechává si líbat své naleštěné boty jen do doby, dokud ho to baví, dokud ve výhružkách ohledně zveřejnění vidí smysl. Jakmile ho to přestane bavit, všechno vypustí ven, zničí další lidský život, a přesune se dál, kde začne nanovo. Pocity ostatních ho nikdy příliš nezajímali, je zvyklý starat se pouze sám o sebe, o své vlastní blaho a reputaci, a pokud to musí ochránit na úkor utrpení jiných, ani na vteřinu neváhá. Stejně tak nenabízí pomocnou ruku, pokud si není jistý tím, že mu z toho nekápne nějaká výhoda – rád jí podá, pokud ví, že si později bude moci vybrat dluh, jenž se protistraně nebude příliš zamlouvat.

Nečistokrevný | Samotář | 134 cm | 144 kg | Šedá | Zlatá

Šedý vlk, s jasně zlatýma očima, neustále zježenou srstí a myšlenkovými pochody, že mu náleží celý svět, a vše v okruhu čtyř metrů mu právem náleží. Hrdý, nezdravě pyšný, majetnický, a přesto s hlubokým pohárem trpělivosti. Caelův vlk je každým coulem predátor, a pokud si vybere kořist, upíná na ní veškerou svoji pozornost, krouží okolo ní, číhá a trpělivě vyčkává na vhodný okamžik k útoku.

Bez ohledu na to, co zrovna označí za objekt svého zájmu, to automaticky považuje za své, to si nárokuje, a byť umí být během lovu velmi trpělivým lovcem, jakmile mu někdo sáhne na něco, co si označil, jeho sebekontrola se zhroutí jako domeček z karet, a probudí v sobě přes tři sta let starého bojovníka, kterému čest nic neříká. Čest je pro něj cizí slovo, které se nikdy nenaučil, a jeho významu nechce rozumět.

Bojuje úlisně, nečestně; uskakuje, kouše, předstírá slabost nebo zranění, protivníka k sobě přiláká blíže, jen aby mohl vystartovat po jeho slabém místě. Rozhodně není dobré ho podceňovat.

Stejně jako Cael, ani jeho vlkovi příliš nechybí společnost, nedokáže fungovat ve smečce, zkoušel to, ale má velký problém s autoritami, a dříve či později by vyzval i samotného Alfu. V posledních letech začal tesknit po druhovém poutu, po vlčici, která by ho doprovázela na cestách a sdílela s ním život, mezi lidskými ženami si vybral potencionální partnerky, ale pouze jedna přežila proměnu, a její vlčice ho odmítla. Šedý vlk přirozeně vyhledává submisivnější vlky, cítí se v jejich společnosti mnohem lépe, než když se objeví nějaký dominantní, má silné tendence vyzývat k souboji, poměřovat síly, kousat a trhat a po zbytek dne se vyžívat v pocitu dobrého souboje a vítězství. Během jeho dlouhého života se objevilo jen pramálo dominantních vlků, silných natolik, že před nimi ustoupil i on sám, vycítil jejich dominanci, kterou odmítl vyzvat, protože věděl, že by prohrál.

​

S Caelem mají kompatibilní, dalo by se říci až harmonický vztah a soužití i po třech stoletích, povahově si jsou v dosti věcech velmi podobní, což společné soužití ulehčuje, a ve spoustě případů si dokáží efektivně vypomoct. Cael ho často mírní tam, kde by si vlk rád poměřoval tlapy, a vlk je naopak neustále přítomen v Caelově každodenním životě, primárně v tom pracovním, dokáže velmi dobře odhadnout charakter člověka sedícího naproti, vyčmuchat jeho záměry z nervozity nebo uvolněnosti, a Cael na jeho smysly spoléhá. Vlk by se dal svou velikostí zařadit do většího průměru, nedisponuje enormní velikostí, mezi menší vlky se také neřadí, je spíše robustnější postavy než-li atletické, což využívá během soubojů, šetří energii, vyčerpává oponenta, snaží se ho dostat tam, kde bude mít výhodu, jen aby sám poté zaútočil v plné síle.