POPRAVA
„If you had learned just a little from me, you would not beg to live.“
Jaxon, na jehož hlavu je vypsaná odměna, si přišel vzít zpátky to, co považuje za své. Ve své hlavě má jasno: Omega mu byla ukradena. Marrok mu ji vyrval ze spárů, odvedl vlčici, v níž Jaxon stále vidí svou družku, svůj klid, svou náhradu za ztrátu, která ho rozlomila zevnitř. Odmítnutí pro něj neexistuje. Jen vzpoura, kterou je třeba zlomit. Táhne se krajinou jako nemoc. Nezastavuje se, nespí, nežere, dokud bolest v hrudi nepřehluší pach krve. Myšlenka na Seattleskou smečku v něm nevyvolává respekt, jen slib: pokud mu budou stát v cestě, stanou se následky jeho vytyčené trasy za svou Omegou. Jako varování. Jako vzkaz.
Jaxon je ochotný vybít je do posledního vlka, jen aby dokázal, že Omega patří jemu, ať chce nebo ne. Tohle není návrat Alfy, je to pochod posedlosti. A kde se Jaxon objeví, zůstávají rozervaná těla a pocit, že něco starého a zkaženého se znovu probudilo. Něco, co už nemělo mít právo dýchat.
Marrokova smečka:
Lov ve jménu spravedlnosti
Něco bylo jinak. Něco bylo špatně. Okolí Seattlu začalo vydávat svědectví o porušení řádu věcí, o deviaci, jež se nedá vysvětlit běžnou teritoriální brutalitou ani vnitřními spory mezi vlkodlaky. V krátkém časovém úseku se začala objevovat mrtvá těla vlkodlaků – samotářů, Divokých i plnohodnotných členů Seattleské smečky. Smrt je nevybíravá a v jejím podpisu je cosi chladného, metodického, téměř jako by se jednalo o pomstu. První nález těla, objeveným Betou Nikolaiem Volkovem a Omikronem Taylor Walker, z počátku působil jako ojedinělý, izolovaný exces. Krev vsáklá do jehličí byla tmavá, ztuhlá, rozmazaná v nepravidelných obloucích, jako by se boj přesouval v křečovitých záchvatech. Hrudní koš byl rozdrcen silou, která neponechala prostor pro pochybnosti o původu útoku. Kosti byly zlomeny spirálovitě, čelist rozervaná do nepřirozených úhlů, měkká tkáň vytržená a ponechaná napospas mrchožroutům. Nebyla to vražda z hladu. Nebyla to ani rychlá eliminace soupeře jako spíše demonstrace síly.
Jak dny plynuly, Olympijský národní park začal vydávat další těla. Některá byla nalezena hluboko v porostu, pečlivě skrytá mezi kořeny starých stromů, jiná ležela zcela odkrytá, jako by měla být nalezena. Všechny nesly shodné znaky: rozsáhlé tržné rány, stopy po drápech vedených s přesností, která vylučovala zmatek boje, a absence obranných poranění v závěrečných fázích střetu. Poslední okamžiky obětí naznačovaly, že odpor byl zlomen ještě před smrtí. Cieran Lynch, který spolu s Marrokem místa činu obhlížel, došel k závěru, jenž se postupně stal nevyhnutelným. Vzorce útoků a způsob destrukce těl ukazovaly na jiného vlkodlaka, možná dokonce menší smečku. Na někoho, kdo znal anatomii vlastního druhu a dokázal ji zneužít s chirurgickou přesností bez jakékoli empatie.
Divocí, žijící na tomto území, byli podrobeni výslechu. Aedwacer byl jedním z těch, kteří prolomili mlčení – v okolí mizela zvěř, nejprve nenápadně, poté zcela zřetelně. Zůstávaly ohlodané mršiny menších tvorů, kosti rozlámané stejným způsobem jako u mrtvých vlkodlaků, maso stržené bez známek spěchu. Pro Marroka se celé vyšetřování změnilo v osobní záležitost. Nešlo už jen o ochranu teritoria – šlo o narušení samotného principu loajality a řádu, o akt agrese, který se vysmíval všem zákonům. S pomocí Willarda Mendese, svého Druhého důstojníka, začal skládat fragmenty dohromady. Každé místo činu, každý kus roztrhané tkáně, každý zlověstně tichý lesní kout přispíval k obrazu predátora, který nebyl poháněn instinktem, ale záměrem.
O několik dní později narušila relativní klid Marrokova sídla žádost o audienci Jeanem-Marcem Lagarde, majitelem baru Bunker, místa vyhrazeného výhradně vlkodlakům. Francouz s hlubokou jizvou táhnoucí se přes oko působil obvykle suverénně, tentokrát však bylo v jeho gestech cosi obezřetného. Vyprávěl o třech vlkodlacích, kteří nepřišli pít, ale přišli se vyptávat. Zajímal je Marrok, struktura jeho smečky. Dle jeho slov byli nevyzpytatelní, těkaví. Jejich vůdce působil nejméně příčetně. V očích se mu lesklo cosi, co se nedalo zaměnit za pouhou agresi, bylo to šílenství ukrývající se těsně pod povrchem. Z jejich strany padla i otázka, zdánlivě nevinná, o tom, zda je pravda, že Marrok drží ve smečce Omegu. Informace to ve výsledku byla veřejná. Jejich reakce byla znepokojivě klidná, nesla se ve znamení spokojenosti. Krátce nato všichni tři zmizeli.
Marrok si okamžitě nechal zavolat Ezru Dawna. Popis mužů byl stručný, přesný, a k identifikaci postačil. Ezra poznal trojici mužů bez zaváhání – členy Detroitská smečky: Jaxona Craiga, šíleného, brutálního Alfu, a po jeho boku Gunnara Webera a Emilia Gonzalese, oba na pozicích Bet. Reputace je předcházela – nestabilita, brutalita, pověst lovců, kteří už dávno překročili hranici, odkud není návratu. Na základě tohoto zjištění se pokusil varovat Omegu Mackenzie Hall, která byla v jejich hledáčku, nicméně bylo pozdě. Jak se ukázalo, parkoviště před jejím bytem vydalo mlčenlivé, ale výmluvné svědectví o stopách zápasu vyrytého do asfaltu, včetně cizích pachů tří vlkodlaků. Krev byla rozmazaná v chaotických šmouhách a mezi nimi zlověstný detail – ukousnutý článek prstu, odhozený bez zájmu, jako vzkaz, že se snažila bránit útočníkům.
Do Marrokova sídla byla svolána většina smečky. I Silas Ecclestone, druh Mackenzie, byl přiveden pod ochranou Winnifred Schmidt, Bety spravující území SoDo. Napětí bylo hmatatelné, syrové, viselo ve vzduchu jako statická elektřina před bouří. Marrok nikoho nenutil, pouze každého, kdo byl ochoten, vyzval k tomu, aby se připojil k lovu. Slova, která následovala, byla chladná, definitivní. Jaxon Craig, jeho Bety i jakýkoli komplic budou odsouzeni k trestu smrti, vykonanému bez soudu, bez odkladu, na místě. Seattleská smečka obdržela výhradní povolení zabíjet.
Kdo se bude lovit?
Jaxon Craig | Alfa Detroitské smečky
13. 09. 1938, Detroit | 187 cm | 99 kg | Hnědý vlk se zlatýma očima | 148 cm | 163 kg
Jako vlk útočí s úmyslem prodloužit bolest. Nejde mu jen o vítězství, ale o proces. Často nezačne smrtícím zásahem – nejdřív zraní, ochromí, sleduje, jak se protivník rozpadá zevnitř. To je okamžik, který ho živí. Se slabšími si hraje. Zakusuje se, pouští, aby celý proces zopakoval. Dává naději jen proto, aby ji vzápětí rozdrtil. Vnímá strach jako vůni, bolest jako potvrzení vlastní nadvlády. Čím víc křiku, tím víc si to užívá. Se silným protivníkem propadá extázi boje. Pokud nemůže zlomit tělo, láme vůli. Bojuje dlouho, špinavě, posedle – až do chvíle, kdy někdo padne.
Hod na lov: 1-33 | Hod na úspěch: 1-10 | Hod na zranění: 1-15 lehké; 16-45 střední; 46-80 vážné; 81-100 kritické
Gunnar Weber | Beta Detroitské smečky
28. 01. 1899, Dearborn | 174 cm | 108 kg | Černý vlk se zlatýma očima | 129 cm | 121 kg
V boji rád podvádí – připlazí se, nechá druhé uvěřit, že krvácí, že kulhá, že sotva stojí. Hraje slabost s dokonalým citem pro načasování útoku. A ve chvíli, kdy protivník poleví, vystřelí vpřed a jde rovnou po krku. Je rychlý, zákeřný, nepředvídatelný. Útočí na šlachy, na rovnováhu. Nevadí mu prach v tlamě ani cizí krev v očích. V boji pro něj neexistují pravidla, jen výsledek. Pokud může zradit očekávání, udělá to. Bolest pro něj není brzda, klidně přijme ránu, jen aby se dostal blíž. A jakmile se zakousne, nepouští. Ví, že má protivníka přesně tam, kde ho chce.
Hod na lov: 34-67 | Hod na úspěch: 34-50 | Hod na zranění: 1-25 lehké; 26-60 střední; 61-95 vážné; 95-100 kritické
Emilio Gonzales | Beta Detroitské smečky
16.12. 1966, Mexico city | 170 cm | 76 kg | Pískový vlk s modrýma očima | 136 cm | 149 kg
Útočí bez známky trpělivosti, vyráží vpřed jako beranidlo. Chce bolest natahovat, chce slyšet křupání kostí, jenže pokaždé spěchá. Se slabšími protivníky přepálí první výpad, vyčerpá se, zbytečně odhalí bok. Často vítězí jen proto, že je větší a tvrdší, ne proto, že by boj četl. Když už má kořist pod sebou, doráží zuřivě, ale chaoticky, hnaný frustrací, že to nebylo „dost“. Se silnějším soupeřem dělá chyby. Bere rány, které brát nemusel, vrhá se znovu a znovu do přímého střetu. V boji se přetlačuje místo toho, aby lámal. Je brutální, ne však chytrý, díky čemuž je nebezpečný.
Hod na lov: 68-100 | Hod na úspěch: 68-85 | Hod na zranění: 1-35 lehké; 36-75 střední; 76-100 vážné
Jak to funguje v praxi?
-
Za jednotlivé postavy si hodíte, jakého vlkodlaka ulovíte a jakou roli v lovu budete hrát.
-
Na lovu protivníka se můžete s někým domluvit [musí mu padnout stejný vlkodlak!] nebo ho vaše postava zvládne sama – v případě, že vám padne participace [tj. Hod na lov, ale už se číselně nevejdete do hodu na úspěch], kořist usmrtí npc, na kterém se společně domluvíte.
-
Poté, co hodíte na loveného vlkodlaka, ještě jednou pokusíte štěstí s hodem na zranění – jelikož v přímém boji se šílenými vlkodlaky se nevychází při vítězství s nezraněnou kůží.
-
Lovíte ve vlčí podobě.
Akci zahájí vypraveč a bude do ní dále zasahovat dle potřeby.
Po úspěšném lovu a ošetření nejvážnějších zranění, se smečka společně přesune zpátky do Marrokova domu, kde na ně čeká občerstvení, Leah a další nutné kontroly zranění, aby se tělo správně zahojilo. Ti, kdo bojovali s Alfou, získají nové jizvy na památku, zbylá zranění se zahojí bez následků [pokud se postavy nenechaly zranit tak, aby přišli např. o kus prstu a pod.] Marrok vydá prohlášení ostatním smečkám o vyřízené hrozbě a doporučí přísnou kontrolu problémových členů z bývalé Detroitské smečky, která byla před několika měsíci rozpuštěna a rozmístěna do blízkých smeček v okolí.
Data konání akce:
6. února 2026 – 15. března 2026
Herní datum:
noc 20. února 2026
Místo konání:
Olympijský Národní Park
Event bude mít speciální vlákno na Fóru v sekci “Události”
